Staré rány.

Jaroslav Vrchlický

Zas to bolí, bolelo – a bude zas. Rány také nezahojí ani čas. Vždy se ozvou znova jak vzkaz od hřbitova, který zdí svou bílou oba čeká nás. Proč jen (ptá se duše znavena) takých citů v nás je proměna? Co dnes vrchol blaha, proč to k duši sahá, rozkoše jak píseň pro vždy ztracená? Proč? – Ach, ozvěna!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

487. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  2. XLII. A když jsme se objímali (Gustav Pfleger Moravský)
  3. SOLIDARITA (Jiří Mahen)
  4. V HODINÁCH OSAMĚLOSTI. (Bohdan Kaminský)
  5. SIROTEK. (Stanislav Popelka)
  6. VIII. Nelze, nelze zapomníti (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ve chvíli smutku... (Bohdan Kaminský)
  8. SLYŠÍŠ TU PÍSEŇ (Stanislav Kostka Neumann)
  9. XVIII. První krok z domova – a duše má se chvěla (Adolf Heyduk)
  10. Rozloučení. (Augustin Eugen Mužík)