XLII. A když jsme se objímali

Gustav Pfleger Moravský

A když jsme se objímali V lásky žáru slastně divém, Proč, ach! proč jsme zaplakali V obejmutí přeohnivém? A když jsme se objímali Při tom bolném rozloučení; Proč, ach! proč jsme zaplakali V nevýslovném zatesknění? Byl to rozchod na shledanou – Avšak proč teď vždy stenáme? A proč slzy naše kanou? My se více neshledáme!...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

599. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rozloučení. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Staré rány. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IX. Ty bledá moje lilie, (Vítězslav Hálek)
  4. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)
  5. Matce. (Josef Václav Frič)
  6. Národní píseň. (Karel Babánek)
  7. Láska bez lásky. (Emanuel z Čenkova)
  8. Spes nostra. (Xaver Dvořák)
  9. Památka. (Alois Škampa)
  10. SLZY. (František Soldan)