III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou

Jaroslav Vrchlický

Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou čistý háv tvůj poskvrnit, svatá Lásko? Žel, že často, skoro vždy tak se stává – musíš v tom zhynout! Láska ryzí Sobectví nesmí znáti, chce, jen předmět zbožněný, duši, tělo, ale nesmí žádati víc, zvlášť nesmí všední chtít prospěch. Zní to sprostě – připouštím – Ale blátem tak se může albatros bědný smýkat, s ním vždy lásku s krátkými lze jen křídly srovnávat všední. Ale Láska, která jest orlem nebes, právě v křídel rozpětí má svou sílu nesmrtelnou! Vznáší se nad vodami, sobeckou není... Nechce, nesmí, nežádá, nezatouží mrzkém, všedním po zisku, po výhodě, chce jen jedno, cítit se zbožňovanou dnes jako včera. Ale, jestli z pramene božských vznětů touží dobýt všednosti mrzkou skývu, sama sebe v mžiku tom odsuzuje, zahynout musí! –

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

670. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O láska MOUDROSTI mně ducha učí (Adolf Racek)
  2. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Láska. (Vincenc Furch)
  4. By celý život sladěn moh být v souzvuk, (Jaroslav Vrchlický)
  5. O láska BDÍ, svět PŘETVOŘUJÍC čeká. – (Adolf Racek)
  6. O láska k MRAVNOSTI mé srdce nutí. (Adolf Racek)
  7. HLUBOKÁ LÁSKA. (Zikmund Winter)
  8. Ty jistoto má, lásko, DOBRA zdroji, (Adolf Racek)
  9. APOSTROFA LÁSKY. (Zikmund Winter)
  10. KLETBA INDIVIDUACE. (Zikmund Winter)