Píseň podzimní.
Táhněte nebem, mračna,
z vás každé bouři věšť!
Má duše po ní lačna,
chci vítr, chlad a dešť!
Až bude vítr váti,
pak vyjdu sobě rád...
Chci s ním se prudce rváti,
vždyť šťasten jsem a mlád!
Chci metelici snésti,
neb máj svůj v duši mám.
Chci bouřné lásky štěstí!
Chci sladký slávy klam!
Táhněte, šedá mračna,
věšť každé bouři z vás...
Má duše po ní lačna,
– je mládí mého vzkaz! –
[9]
Chci posměch hloupé láje,
chci pustý boje ryk!
Nechť kolem mlha, tma je,
já na všecko si zvyk’!
Chci – pokud zbytek síly,
ten větru prudký hvizd!
A potom v smrti chvíli,
jak svátý spadnout list.
10