Scéna.

Viktor Dyk

Znaveným krokem líně se beře... Duše bys na něm nepostřeh’... S výrazem tupým zoufalé zvěře v ulicích prázdných, po vlnách střech! Strašidlo jakés blízko se tají. To lační, žízní, nuž ať se nají. Jde krajem propasti... Jak, kdyby spad?! Strašidlo táhne ho, mezera užší. Všechno se zaleklo, pomřelo v duši, a ta se rozprchla do širých lad... Jen tělo dál se zoufale beře. Hledá svou duši v obzorech. S výrazem tupým zoufalé zvěře mihá se po kraji vysokých střech.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

1022. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V PODZIMNÍM MLČENÍ. (Irma Geisslová)
  2. DOMOV (Božena Benešová)
  3. Mrtvé přátelství. (František Švejda)
  4. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NUDA. (Emanuel Čenkov)
  6. Kletba myslitelů. (Antonín Klášterský)
  7. SMRT (Jan Opolský)
  8. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  9. NÁHLÁ NOC. (Božena Benešová)
  10. NA OPUŠTĚNÝCH CESTÁCH. (Karel Babánek)