Mrtvé přátelství.

František Švejda

Již dotrpěl jsi. Vyprchal duch z Tvého těla, z chorého, vychladlého těla, mrtvý příteli... Otráven spleenem zhnuseného Života jak bledý stín se ztrácel v beznaději, až znikl zcela v lůně neznámého Šíra, o němž tak rád jsi sníval, když horečkou se chvělo Tvoje tělo a duch tvůj zalétal v kraj neznámý. Polibek vlahý vtisklo v horké čelo Tvé Spříznění tiché... Vyhublé, hnusné ruce Smrti dýšící mráz a rozkladný jen puch objaly kostru Tvého těla vyhublou, až smrtelný pot porosil Tvé údy – A hrůzou vyzněl děsivý skřek z Tvého hrdla, svým kalným zrakem vzhléd’ jsi na nás tak plaše – – – a naposled...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

336. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Scéna. (Viktor Dyk)
  2. Zhasíná lampa. (Julius Alois Koráb)
  3. Agonie. (Antonín Sova)
  4. NÁHLÁ NOC. (Božena Benešová)
  5. NEMOCNÝ BÁSNÍK (Božena Benešová)
  6. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  7. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  8. DOMOV (Božena Benešová)
  9. V. Mrtvé ruce. (Jiří Karásek)
  10. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)