Smuteční verše.

Viktor Dyk

Oh, nechal jít mne pustou ulicí, tak samotného, se sklopenou hlavou! A dýchat zvolna mlhu smrtící, a náladou se spíjet umíravou... Jít smutnou cestou, kde se zvedá strach, kdy pozdní večer závoj přes zem stáhl. A samotného sedět v kavárnách, ah, samotného, kdy jsem touhou práhl! A teprve teď, kdy jsem začal psát, zří na mne – ironie zosobněná. Co píšu, slova mění v šer a chlad, a dívá se mi s chechtem přes ramena.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

132. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  2. Noční jízda. (Jaroslav Vrchlický)
  3. RONDA. (Vladimír Frída)
  4. Sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SONET INTIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XVI. V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku, (František Leubner)
  7. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  8. JAROSLAV VRCHLICKÝ. (Bohuslav Květ)
  9. CIZINEC. (Adolf Heyduk)
  10. MŮJ BOŽE!. (Jaroslav Vrchlický)