I. Dél jsem doma nepobyl,

Jaroslav Vrchlický

Dél jsem doma nepobyl, bratrův hrob jsem ozdobil, dítě sestry pokolíbal, hlínu z hrobu matky zlíbal. A zas divný pud mne hnal v cizinu, v kraj, dál a dál, ten cit, vidět v touze bolné nad sebou kol nebe volné! Volné nebe! – To vše jest! Ať strž mračen, ať strž hvězd! Jen když dýchat volně mohu, vše rád odevzdám již Bohu. Širák s škeblí vtlačím v skráň, poutnickou hůl chopí dlaň, tak jdu světem, trním, květem, modlitba jen chví se retem. Za ty, v dálku tajemnou kdo šli tady přede mnou, padnu kdesi jako oni, ať tam aspoň routa voní. Růží nechci – jejich dech rval by mne i po letech; pochován kdes v pustém koutě rád vše svěřím trpké routě. V té chci dýchat, v té chci žít, ta můj nejlíp zjeví cit, zahořklá tak do únavy... Routu vsaďte mi kol hlavy!

Patří do shluku

ctnostný, ctný, ctnost, přemilý, nábožnost, přirození, sprostnost, múza, utěšený, žádost

89. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Immortelly. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Staniště smrtedlné. (Simeon Karel Macháček)
  3. VZPOMÍNKA ŠlBENIČNÍ. (Petr Fingal)
  4. Poustevník z Warkworthu.* (Bohuslav Tablic)
  5. None (Jan Kollár)
  6. Slavení Slovanských pacholků. (Pavel Josef Šafařík)
  7. Pláč starce. (Bohuslav Tablic)
  8. XXVIII Přes hroby vpřed! (František Zavřel)
  9. Oves vyhynulý, k jehož setí semeno vypůjčeno. (Bohuslav Tablic)
  10. None (Otokar Fischer)