XXI. Mládež opouštějící školu.

Jan Vřesnický

Svůj útlý škole věnovala věk a v srdce cnosť a umy denně ssála, nadšením líčka nevinná jí plála a v zraku tonul duše její vděk. To svatým bylo, učitel co řek’, a škola jí, co v horách mocná skála, svůj živný pramen v plné míře přála, chléb duchu i klín plný lahůdek. Teď opouští ty vlídné svaté síně a život jímá mláď tu ve svůj proud, jenž jednou burně, jindy dme se líně. Ó mládeži, zda porozumíš žití, až nebudeš se mít kde spolehnout? Hleď, nezapomeň, kam ti škola svítí!

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

139. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Otčina. (Šebestián Hněvkovský)
  2. SLÁVA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Spokojenost mysli. (Jan z Hvězdy)
  4. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)
  5. None (Šebestián Hněvkovský)
  6. U rovu své milenky. (Šebestián Hněvkovský)
  7. None (Šebestián Hněvkovský)
  8. Matka udobřená. (Šebestián Hněvkovský)
  9. Čechů květ. (Václav Pok Poděbradský)
  10. XLVI. Prostota. (František Matouš Klácel)