XXI. Mládež opouštějící školu.

Jan Vřesnický

XXI.
Mládež opouštějící školu.

Svůj útlý škole věnovala věk a v srdce cnosť a umy denně ssála, nadšením líčka nevinná jí plála a v zraku tonul duše její vděk. To svatým bylo, učitel co řek’, a škola jí, co v horách mocná skála, svůj živný pramen v plné míře přála, chléb duchu i klín plný lahůdek. Teď opouští ty vlídné svaté síně a život jímá mláď tu ve svůj proud, jenž jednou burně, jindy dme se líně. Ó mládeži, zda porozumíš žití, až nebudeš se mít kde spolehnout? Hleď, nezapomeň, kam ti škola svítí! 25