XLVIII. Nelíbej pouta.

Jan Vřesnický

XLVIII.
Nelíbej pouta.

Nelíbej pouta, třebas byla zlatá, a nekloň šíje, kdy ji můžeš vznésti! Sic budeš na sebe si důtky plésti a odkopne tě, již jsi líbal, pata. Tvůj, bratře, cíl jest osvěty zář svatá, je svoboda, je domoviny štěstí! Jdeť duše otrocká jen na bezcestí a do náručí sobectví vždy chvátá. Chtěj volným býti v myšlení a chtění, chtěj býti mužem, který zná své cíle a hříčkou rozmaru a chvílky není. Nech mysl tvá vždy k idealu vzlétá, nech nadšení lesk na tvém skví se díle a kol tvých skrání věnec zásluh splétá! 52