XLVI. Na místě žaláře – škola.

Jan Vřesnický

XLVI.
Na místě žaláře – škola.

Tam kdysi stálo chmurné vězení! Zeď obmykala budovu tu šerou, vzdech, beznaději, kletbu tisícerou, vin bledých smečku, hříchů spřežení. Pak přišli znalci, jsouce vedeni své doby duchem; tu kde větu kterou ten pronesl i onen s dobrou věrou: „Zde slušelo by školní stavení!“ Pak provedeno. Dnes se zdvíhá šírý dům věd a umů na místě kdys klatém, dům budoucnosti, práce, snahy, víry. Dnes anděl klidu smírně sem se sklání, jde mládež chtivá v zanícení svatém a Bůh zde množí svoje požehnání. 50