XLVII. Já věřím.

Jan Vřesnický

XLVII.
Já věřím.

Já věřím v lidstva neúmornou práci, já věřím v lepší toho světa příští. Již neříkejte, cnosti k popravišti že dosud vlekou. Čas ten doburácí. Já věřím, že se pravdou bludy zkácí a krása na sprostnosti neroztříští, že pozná lidstvo, co se zlatem blíští a v pozlátku kde jenom lesk se ztrácí. Já věřím, vlasti, v budoucí tvé květy, v tvých vnuků vnuky, že ti zrostou v obry a klidit’ budou náš lán rozesetý. Tam život vstane, kde jsou dosud hroby. Svou budoucnosť si skuje národ dobrý a starou školu zvrátí příští doby. 51