XXVII. V tiché vísce.

Jan Vřesnický

XXVII.
V tiché vísce.

Je malounká a kdesi v podhoří, však takových dost v Čechách naleznete, ať k Šumavě neb Krkonošům jdete, kde soused sousedu se nedvoří. Tu chaloupka, tam statek, nádvoří, neb chýže skrovná – netřesk na ní kvete – uprostřed náves, cesty rozejeté... a málokdo kde o ní hovoří. Dům vyniká tu jenom jediný a v něm – vždyť znáte ony typy pěkné! ty učitelské vážné šediny! K nim celá víska pozvedá své oči: „Až co pan kantor tomu všemu řekne.“ A tak se vše tu kolem něho točí. 31