XXXII. Vítězství osvěty.

Jan Vřesnický

XXXII.
Vítězství osvěty.

To všechno dým je, zápach čpavý prachu, co dobyl úskok, zbraň a násilí, kde proti slabším meče tasili a množství sklonilo šíj v bledém strachu. Ty zbytky barbarské, můj milý brachu, jsou bez ceny, k nimž dřív se hlásily ty staré věky; sotva spasily ty duši jednu, v cárech ať neb v nachu. Ten starý brak, ať meč neb štít se zove, ať ručnice neb dělo, v harampátí čas odhodí a najde zbraně nové. Leč kladivo jich těžké nevykuje; k jich zrobení věd, uměn bude pláti jas myšlenkový, jenž se v mozku snuje. 36