XXXVI. U matičné pokladny před fontánou.

Jan Vřesnický

XXXVI.
U matičné pokladny před fontánou.
(Výstavní dojem z r. 1891.) (Matce.)
Jak dobrá víla ve kouzelném sadě, jak anděl blaha v svaté říši práce vztýčena byla láskou u paláce, v nějž vešel žebrák i král, jenž dlí v hradě. Sem dítě sneslo i to, které v hladě kdys ždálo k Bohu – a ten všem je rádce – svůj dárek prostý, nad nímž trnul zrádce a starci slza dojmem skrápla k bradě. Ni chladný jindy boháč neubránil se dárkem přispěť v oné vzácné chvíli, by Matce naší vlastních dětí chránil. Však které oko nezroseno bylo, kdy s hrdla svého s ouškem peníz bílý stařenky srdce dárkem udělilo! 40