XXVI. Dítě, které začíná čísti.

Jan Vřesnický

XXVI.
Dítě, které začíná čísti.

Ach, jaká radosť, dítě, ze tvých lící ti plane náhle? Jaký že to sen ti loudí z mysli článků svazek ten, jenž dosud dřímal jako obr spící? Snad poznalo’s tu ducha velkou svíci a žízníc sklonilo’s se nad pramen? Mrak noci prchl, jasný vzešel den i slunce věd a umů sálající? Ký div to s tebou velký stal se náhle? V té mrtvé knize život že je skryt? Čti! Je tam světla zřídlo neobsáhlé. Jak tobě bude, až tvé mysli síla dovede chápat’, ký tu zázrak vryt a vlasti tvé čím česká kniha byla. 30