XXXIlI. Pomníky nejdůstojnější.

Jan Vřesnický

XXXIlI.
Pomníky nejdůstojnější.

Mám úctu před pomníky, jimiž oslavuje lid vděčný hrdiny a světa velikány, jichž jména jasná zbožně, s láskou vyslovuje a jimiž hojí porob těžké svoje rány. Sfings aegyptská i staré římské slavobrány i pyramidy, v něž pět tisícletí duje, mne v obdiv jímají, kdy věkem nezdolány jak nesmrtelné ční, že mysl uvažuje. Však důstojnější těchto památníky tyčí lid domoviny naší po dědinách, městách, jichž nepovalí snadno závisť trpasličí. Ty školy lidu s písmem zlatým na průčelí, ty hlásat budou vnukům, po jakých to cestách šel národ k slávě s knihou v páži – bez oceli. 37