XXIV. Na konci školního roku.

Jan Vřesnický

XXIV.
Na konci školního roku.

Já dosel lán svůj. Bude požehnána žeň, na niž čeká národ můj, má čest? Meč třímať, na to slabou naše pěsť, a zpět by padla na nás každá rána. Já štěpil srdce, prosil nebes Pána, by ujalo se, mohlo zdárně kvésť a zdravé plody dobrých činů nésť, jež dobudou nám jasnějšího rána. Ty lide, tvojí péčí vracím zpět náš podrost mladý. Opatruj ho, bedli, a pozor dej, kde plný puká květ. Mně třeba síly. Vlasti lán i luh mi vlídně kynou. Koho k cíli vedly domova tužby, toho vedl Bůh. 28