XXV. Starý kantor.

Jan Vřesnický

XXV.
Starý kantor.

S kůrkou suchou, s sebou českou knihu, pode páží housličky a noty, noci nedbaje ni času sloty, kráčel přes paseku, luh i líhu. Cože srdce zarputilou tíhu, nouze tlak a bídy ostré hroty od soboty druhé do soboty? Nedbal – housle s sebou a tu knihu! Srostlo s ním už všechno utrpení jak s tím lidem, jemuž tak rád sloužil bez reptání, s chutí, bez prodlení. Nač by srdce darmo nářkem trudil, v neúprosný žití osud toužil? A přec nekles’ a svůj národ budil. 29