1-1
Hvězdo, narozená na vysosti,
1-2
V tělo potom lidské oděná,
1-3
Abys životem mě provodila,
1-4
Rci, jak je ti, rci, má dívko milá?
1-5
Již je skráň tvá rouškou zastřena,
1-6
Plaje večer svaté ve světlosti,
1-7
Kde se k věčné vzájemnosti
1-8
U cíle spojíme žádostného:
1-9
Jak je ti? Ó usmívavá tvář,
1-10
Oka upřímného jasná zář
1-11
Zvěstují mně city srdce tvého!
1-12
Netřeba tu výmluvnosti rtů –
1-13
Dověřuji v blaho příštích dnů!
2-1
Podej mi svou ruku, máme jíti!
2-2
Vážný slib hodláme podniknout
2-3
K těžkých povinností vykonání,
2-4
A již mnozí, slibem zavázaní,
2-5
Toužili se z něho, jako z pout,
2-6
Jako z tuhé vazby vyprostiti.
2-7
Dáme tím se zastrašiti?
2-8
Nikoli, má dívko! Láska naše
2-9
Nepošla snad z ziskuchtivosti,
2-10
Nebo z kratochvilné marnosti,
2-11
Nebo z vášně, která těká plaše:
2-12
Z čistého se zdroje prýštila,
2-13
A se o zdařílosť snažila.
3-1
Prvý ze člověků když byl stvořen,
3-2
Truchlil v ráji, ač tam kraloval;
3-3
Neměl, co by se mu vyrovnalo.
3-4
Tož se nebe nad ním slitovalo,
3-5
Starostlivě čekalo, až spal,
3-6
A když ležel, v temno spánku vnořen,
3-7
Toužením po družstvu mořen,
3-8
Zdá se jemu, že se zvolna dělí
3-9
Na dvě půle, jež se hledají,
3-10
Zhlédnuvše se vstříc si spěchají,
3-11
Jakby objetím se scelit chtěly,
3-12
A z pocitu jednostejnosti
3-13
Nevyslovné ssají sladkosti.
4-1
A tu vzbudil se, a v ozáření
4-2
Jarním, v nevinnosti krásotě,
4-3
Spanilá se děva před ním třpytí;
4-4
A on poprvé, že muž je, cítí,
4-5
Cítí, co se stalo v dřímotě,
4-6
A je přeblahý, že mam to není.
4-7
A již oba, rozechvěni
4-8
Slastí, v útrobě své poznávají,
4-9
Kmene jednoho že větve jsou,
4-10
Celosť jedna, ač v podobách dvou,
4-11
A pak tvůrci vděčné přisahají,
4-12
Že chtí žíti po svém původě,
4-13
Dvojí jsouce trvat ve shodě.
5-1
Tak i my se shledali, má drahá,
5-2
A se v prsou našich vznítila
5-3
Bleskem soucitnosti láska vřelá.
5-4
Jak, až ve hrob klesnou naše těla?
5-5
Láska čistá, co nás spojila,
5-6
Smí se nadít nadhrobního blaha!
5-7
Pojďme, dívko! Buď přísaha
5-8
Také naše slavně učiněna,
5-9
Ať ji sbory duchův ve výši,
5-10
Ať ji osudův pán uslyší!
5-11
Nuže! Minulosť je přemožena,
5-12
Budoucnosť nám vlídnou jeví tvář:
5-13
Stupme odhodlaně před oltář!