Vrchové.

Josef Wenzig

Kdys pravil Rigi Kdo z vás bratři ze všech(Na) Můž slávou mně se rovnati(Na) Co rok vidíte aby zapomněli(Na) Žalosti které dole přetrpěli(Na) Tisíce na můj vrchol vstoupati(Na) A rozvinu li nejkrásnějších(Na) Před nimi hojnosť obrazů(Na) Tož v pohledu se rozkochají jako(Na) V zočení rajských úkazů(Na) Tu Rudohra štýrská provolala(Na) Ješitná je tvá sebechvála(Na) Již tisícletí uplynulo(Na) Jak bohaté mé nitro se lidstvu odemknulo(Na) Z pokladů mých se utvořuje(Na) Co v domácnosti na bojišti(Na) v umění a na tržišti(Na) V rozličných tvarech přáním vyhovuje(Na) Z mých látek kolej dalné země pojí(Na) Mé lázně tělo zmalátnělé hojí(Na) A nikdy nemám míň zásoby(Na) Vždy množí se plodnosť mé útroby(Na) Byť krása byla sebe větší(Na) Ji užitečnosť daleko předčí(Na) Pak Vesuv mluviti se jal(Na) Co užitečnosť krása Moc světem vládne(Na) Ten první komu ji osud dal(Na) A hnu li jen obrovskými údy(Na) Tetelení nastane všudy(Na) A všechno se sřítí a hrůzou padne(Na) I počal supati a řváti(Na) A jasné slunce zakrývati(Na) A skrze prostor zatemnělý(Na) Svých blesků metat žhavé střely(Na) A ze své tlamy strašlivé(Na) Chrleti kovy ohnivé(Na) Že moře zděšením se vypínalo(Na) A městy a kraji to kolem zatřásalo(Na) Tu pravrch Himalaja řek(Na) Jen zvolna zvolna K čemu ten jek(Na) Mně přece nenaženeš strachu(Na) Mnou přece nezaklátíš brachu(Na) A daleko nade tvé temnosti(Na) Mé týmě strmí k modré výsosti(Na) Neb králem jsem nad vámi všemi rodem(Na) U paty mé za nejdávnějších věků(Na) Ráj zkvetl s celým výborem svých vděků(Na) s člověkem s tím divomocným plodem(Na) Nad vaši slávu má se stkví(Na) Kdo z vás se takou honosit smí(Na) Teď slova se chopil Ararat(Na) Česť budiž dána komu se má dát(Na) Leč ceň a veleb jak libo sebe(Na) Mé místo přec je vedlé tebe(Na) Neb když z svých mezí moře vystoupilo(Na) A všechnu zemí zaplavilo(Na) Já co tvrz spásy vzhůru čněl(Na) Kdybych já nebyl archy zadržel(Na) Po lidském pokolení veta bylo(Na) Mou pomocí se znova urodilo(Na) Nač Parnas ozval se(Na) Než rcete co na lidském žití(Na) Jestli se člověk snažením(Na) Něžnějším vznešenějším neroznítí(Na) Toť s vrcholu mého se vyprýštilo(Na) A vůkol po světě se rozšířilo(Na) Já v člověku bohy usadil(Na) Mu slastmi nadzemskými bytí osladil(Na) Ho poučuje se kráse kořiti(Na) Kdo z vás tou zásluhou se může chlubiti(Na) Aj Kapitolín se slyšet dal(Na) Čin nejslavnější(Na) S vršiny mé se vykonal(Na) Pastýřů jen hrstka(Na) Již na obranu se mečem opasují(Na) A ejhle národy podmaňují(Na) A říší dobývají(Na) A korunami(Na) A trůny si hrají(Na) A nesmírné kořisti květ a tresť(Na) V gigantských palácích ukládají(Na) A jásot jich jímž vzduch se duje(Na) Vítěze nad světem oznamuje(Na) A hlásá jemu na věky věkův(Na) Co rozum dovede a síla pravých rekův(Na) A byl by se pyšnil ještě dále snad(Na) Kdyby mu Sinai nebyl do řeči vpad(Na) Ten čněl zastřen jsa v oblakův tmavotu(Na) A hřímal při slnícím blesky leskotu(Na) Jak vysoko jste vynikli v minulosti(Na) Jak vysoko vynikáte v přítomnosti(Na) Poslyšte Jednomu Bohu se tvorstvo klaní(Na) A ten dal na mně svá přísná přikázání(Na) Tak řek a vrchové všichni mlčeli(Na) Jakoby hrůzou byli zněměli(Na) Jen jeden vrch ne vrch však jenom vršek(Na) Jen pahorek z hlíny a kamení(Na) Jenž maličko jen vystupoval(Na) Jsa pokorného vzezření(Na) Jen ten se odvážil teď promluviti(Na) Když všude byla tichosť nastala(Na) Ten pravil Jednomu Bohu se tvorstvo klaní(Na) Leč láska jesti jeho přikázání(Na) A svrchovaná láska na mně skonala(Na) Tak řek a slovu vítězství dáno(Na) A tudíž Rigi a Rudohora(Na) A mohútný Vesuv s útrobou žhoucí(Na) A Himalaja postavy stkvoucí(Na) A také Ararat(Na) Pocitem největší úcty jat(Na) A Parnas a Kapitolín(Na) A všichni ostatní tisíce(Na) Skalnými údy až k slunci strmíce(Na) Ti všichni se před vrškem klaněli(Na) Až v prachu se před ním prostřeli(Na) I také Sinai velebný(Na) Neváhal vršek ctíti(Na) Se hluboce mu pokloniti(Na) A jako vlnobití(Na) Široko daleko znělo to(Na) Ó Golgoto Ó Golgoto(Na)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

278. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 7. „Darmo srdce něžná doufajíce (František Ladislav Čelakovský)
  2. 56. Tisícletá památka 1863. (František Sušil)
  3. 54. Jak se jitro oknem tímto vkrádá, (Jan Kollár)
  4. Jaká se to sují krásná slova (František Sušil)
  5. X. Lásko, z tvého trůnu prajasnosti (Václav Pok Poděbradský)
  6. Ke krajanům. (Josef Wenzig)
  7. Zbožnice. (František Sušil)
  8. Anděl strážce. (Anna Vlastimila Růžičková)
  9. 122. O ty sysíčko milé, první ty poselkyně Vesny, (František Sušil)
  10. 8. Náděje. (František Sušil)