Na manželku.

Hugo Václav Wunsch

Máš pravdu že jsi diamant(J4m) jak v sadu krásná růže(J3f) leč démant řeže pouhé sklo(J4m) a ty zas svého muže(J3f) Žes anděl v děvu vtělený(J4m) tak líčil mně tvůj přítel(J3f) já věřil mu a ze mne byl(J4m) hned horoucí tvůj ctitel(J3f) Leč po svatbě tu seznal jsem(J4m) ty andělské tvé vlohy(J3f) když na mou hlavu šedivou(J4m) jsi nasadila rohy(J3f) Tvé krásné oči nemají(J4m) dojista žádné vady(J3f) jen škoda že tak šilhají(J4m) po důstojnících rády(J3f) Do tance jsi čilá(T3f) pozvolná však k práci(T3f) při které se tobě(T3f) stará nechuť vrací(T3f) zvlášť při šití často(T3f) dnové marně mijí(T3f) ačkoli přec s tebou(T3f) všichni čerti šijí(T3f) Neberu si k srdci(T3f) když je venku zima(T3f) jež nás také zhusta(T3f) doma krutě jímá(T3f) mně víc není třeba(T3f) nežli se opíti(T3f) dovedeš mně pak již(T3f) řádně zatopiti(T3f) Aj tobě se špatně vede(T4f) ty bys ráda kočár měla(T4f) Však nač bys ty ještě jela(T4f) když ti huba tak dosť jede(T4f) Vlas z hedvábí a pleť tvá ze sametu(J5f) mne povždy k tobě mocnou touhou vábí(J5f) však divím se že ještě na odvetu(J5f) ty po sametu toužíš po hedvábí(J5f) Nuž podej důkaz řídké ctnosti(J4f) a vylož význam činu svého(J4f) proč majíc jazyk ostrý dosti(J4f) jej přece brousíš o každého(J4f) Ty stýskáš si že zanedbávám tebe(J5f) že věrnosť moje k tobě přestala(J5m) však mýlíš se já líbal bych tě stále(J5f) bys byla mladou hezkou zůstala(J5m) Nebýt perel těch tvých zoubků(T4f) dvojím krásným pořadem(T4m) drahá nevěřil bych ženo(T4f) žes ty pro mne pokladem(T4m) Nebýt růží na tvých lících(T4f) nevěděl bych pro pět ran(T4m) proč jsem asi trny tvými(T4f) celičký tak pobodán(T4m) Nebýt stříbra tvého hlásku(T4f) jak bych asi chudým byl(T4m) máme teprv čtrnáctého(T4f) a mně sotva zlatník zbyl(T4m)

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

89. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moje přání. (František Jaromír Rubeš)
  2. Rodným sestrám. (Eliška Krásnohorská)
  3. Kořínek. (Rudolf Pokorný)
  4. Píseň milostničky (Mignon). (Josef Jungmann)
  5. Vlastence. (Václav Jaromír Picek)
  6. VÝSTRAHA (Karel Dostál-Lutinov)
  7. LXVI. Božena, v knížecí oblečena (František Jaroslav Kamenický)
  8. Sonet o lidských radostech. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Kdyby tak Frau’nlob verše mé (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  10. Čechů chvála. (František Hajniš)