Na manželku.

Hugo Václav Wunsch

Máš pravdu, že jsi diamant, jak v sadu krásná růže, leč démant řeže pouhé sklo, a ty zas svého muže. Žes anděl v děvu vtělený, tak líčil mně tvůj přítel; já věřil mu, a ze mne byl hned horoucí tvůj ctitel. Leč po svatbě tu seznal jsem ty andělské tvé vlohy, když na mou hlavu šedivou jsi nasadila rohy. Tvé krásné oči nemají dojista žádné vady, jen škoda, že tak „šilhají“ po důstojnících rády. Do tance jsi čilá, pozvolná však k práci, při které se tobě stará nechuť vrací; zvlášť při šití často dnové marně mijí, ačkoli přec s tebou všichni čerti šijí. Neberu si k srdci, když je venku zima, jež nás také zhusta doma krutě jímá; mně víc není třeba nežli se opíti, dovedeš mně pak již řádně zatopiti! Aj, tobě se špatně vede, ty bys ráda kočár měla? Však nač bys ty ještě jela, když ti huba tak dosť jede? Vlas z hedvábí a pleť tvá ze sametu mne povždy k tobě mocnou touhou vábí, však divím se, že ještě na odvetu ty po sametu toužíš po hedvábí. Nuž, podej důkaz řídké ctnosti a vylož význam činu svého, proč, majíc jazyk ostrý dosti, jej přece brousíš o každého. Ty stýskáš si, že zanedbávám tebe, že věrnosť moje k tobě přestala; však mýlíš se, já líbal bych tě stále, bys byla mladou, hezkou zůstala. Nebýt perel těch tvých zoubků dvojím krásným pořadem, drahá, nevěřil bych, ženo, žes ty pro mne pokladem. Nebýt růží na tvých lících, nevěděl bych pro pět ran, proč jsem asi trny tvými celičký tak pobodán. Nebýt stříbra tvého hlásku, jak bych asi chudým byl, máme teprv čtrnáctého, a mně sotva zlatník zbyl.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

89. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moje přání. (František Jaromír Rubeš)
  2. Rodným sestrám. (Eliška Krásnohorská)
  3. Kořínek. (Rudolf Pokorný)
  4. Píseň milostničky (Mignon). (Josef Jungmann)
  5. Vlastence. (Václav Jaromír Picek)
  6. VÝSTRAHA (Karel Dostál-Lutinov)
  7. LXVI. Božena, v knížecí oblečena (František Jaroslav Kamenický)
  8. Sonet o lidských radostech. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Kdyby tak Frau’nlob verše mé (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  10. Čechů chvála. (František Hajniš)