GUSTAV FLAUBERT

Zikmund Winter

Z podzimu ulice, ze zvuku tramwayí, jež kolem šerých zdí si stále klusají, z lomozu na vozech, chaosu volání, dunění beden, věčného smutku dní – z kalných mlh nad městem a z nudy lidských tváří, kde Sen a Sklámání tak tragicky se sváří, z té věčné nejistoty, jež visí nade vším, a všeho toho zde – o čem mi zpívá dým do výše stoupající z příbytku lidských snů, z boláků lidských ran, illusí balšámu – z popěvku kolovrátku, jenž radost bytí zpívá a jehož kliku otáčí největší světská bída, z té krásy raněné skloněných mužných hlav – jak rytmus záhadný mi splývá na duši: „Je člověk pouhou vší, je člověk pouhou vší – je dým, je prach.“ A po čem básník ještě touhu může mít, a kde se ještě může z kalu očistit, jímž celý brodí se už tím, že myslí a že žije: To jediná je nad tím vším – Krása Melancholie...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1366. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOTTURNO. (Xaver Dvořák)
  2. VIDĚNÍ. (Antonín Sova)
  3. Procitnutí. (Julius Alois Koráb)
  4. ZPĚV ZEMĚ. (Antonín Sova)
  5. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)
  6. NA ŠIRÉ PLÁNI. (Růžena Jesenská)
  7. ŽENY PŘED BRANAMI. (František Taufer)
  8. Variace předešlé myšlénky. (Antonín Sova)
  9. HLADINA (Rudolf Medek)
  10. Krajina (Jiří Karásek)