První podzim.
Debutoval přes noc podzim s delikátní melodií,
chtěl bych se v ní roztéc’ dlouze, vyjemnit a slabě vymřít...
Smutno je mi nevýslovně...
Teskno jako starým houslím po letech když začnou lkáti,
živé v rukou umělcových, do parku, kde poprchává.
Rád jsem, že se loučit musím jako příroda se loučí,
jak se všechno loučí nyní...
Ach v tom divném velkoměstě
bude drobně poprchávat, světla kalně horečková
v ulicích kde bedny skřípou, lidé víří, vozy hrají...
Mlhy příjdou se sychravem, náhlý, hrozný pláč nám přijde
se vzpomínkou až je mdlivo...
Budem plakat za večera, kdy se brzy rozsvěcívá...
Venku bude poprchávat,
monotoně poprchávat...
[24]