První podzim.

Zikmund Winter

První podzim.
Debutoval přes noc podzim s delikátní melodií, chtěl bych se v ní roztéc’ dlouze, vyjemnit a slabě vymřít... Smutno je mi nevýslovně... Teskno jako starým houslím po letech když začnou lkáti, živé v rukou umělcových, do parku, kde poprchává. Rád jsem, že se loučit musím jako příroda se loučí, jak se všechno loučí nyní... Ach v tom divném velkoměstě bude drobně poprchávat, světla kalně horečková v ulicích kde bedny skřípou, lidé víří, vozy hrají... Mlhy příjdou se sychravem, náhlý, hrozný pláč nám přijde se vzpomínkou až je mdlivo... Budem plakat za večera, kdy se brzy rozsvěcívá... Venku bude poprchávat, monotoně poprchávat... [24]
Básně v knize Poezie:
  1. Housle v duši.
  2. Přítel Podzim.
  3. Komtessy.
  4. Jaro.
  5. Slavnost jara.
  6. Prší...
  7. Jarní déšť.
  8. Nálady.
  9. Žluté měsíčky.
  10. My.
  11. Bílé srdce.
  12. Labutě tesknily..
  13. První podzim.
  14. Touha po fialkách na podzim.
  15. Nálady.
  16. Spleen.
  17. Fragment.
  18. Jakobsen u moře.
  19. Evoluce básníka.
  20. Ballada o proměnění ženy v satana,
  21. Život a člověk.
  22. Partenza.
  23. Novalis na podzim.
  24. Patnáctiletý.
  25. Tajemství.
  26. Poslání.
  27. Duše a Vesmír.
  28. Tragedie Duše.
  29. Tajemná slavnost.
  30. Subtilní pantheista.
  31. Odlesky hvězd.
  32. Undina.
  33. Musica sferica.