Bílé srdce.

Zikmund Winter

Bílé srdce.
Na choře bílém oltáři se smály květy z radostných věnců vůně dívčích lásek – mé srdce po vás stůně, krásy mé! Uhynout v jednom bílém políbení na čistý oltář vonný tak a světlý, uhynout v úsměvu těch věnců vlhkých jarem a ulaskat se ručkou, jež je pletla! Mé srdce po vás stůně, krásy mé! [22]