Jaro.

Zikmund Winter

Jaro.
U otevřených oken budu snít, chtít sebe jarem v touze roztesknit... A věčná píseň jara bude to, co bude v duši moji rozchvěto, a co se rozčeřeno bude chvít a neustále chtít mě roztesknit – tím čerstvým závanem a vůní z modřínů, jehličím ze smrčin – a já se přivinu, k těm snům se přivinu a jako v opojení v doprovod k jaru si zazpívám zvuk aspoň jediný z těch sonat jeho snění... [13]