Tajemná slavnost.

Tajemná slavnost.
Vidíš duše na obzoru u jezera moře světel? Září vzduchem, září nocí jako velké slavné duše, v každé moře melodií rozehraných v nekonečno, nad nimi sní horizonty a pod nimi vlny pláčí.....pláčí... Tam daleko u jezera září nocí do studena, do šírá a slavnou nocí, pronikají dálkou větrů, magicky se vyjímají moře světel, moře světel....světel... Vidíš je až sem, má duše, vidíš je, úzkostná duše? To je věčná harmonie, samý zvuk a samá touha, samé slavno, samá krása rozzářená do studena....studena... Horizonty ozářeny, horizonty oslaveny, jezero je samý smaragd samou slávou, samou krásou....krásou... Vidíš, kterak v dálce září, vidíš, kterak září dálkám – ty máš závrať, malá duše? Je to mnoho mikrokosmu vidět slávu millionů? Moře světel, děsné moře, krásné moře nekonečné září vzduchem za obzory, září nocí do studena, jako moře velkých duší, skolébaných v harmonii... [52]