Nálady.

Zikmund Winter

Nálady.
I. I.
Dnes chvějou si mi světla plačtivě na šinoucí se vlekle na dráze, a hluky kol, jež v uších hučí mi mě jemní sladce v tiché uspání...
Dnes bez vůle a bez ideí – sen, jenž kolébá se mořem u večervečer, je srdce mé. Vše mám tak měkce rád – jen zaplakat, jen zaplakat...! Blouznivý na spaní a na bdění zas mdlý pláču si jemný sen těm, kteří uhádli tajemství oněch krás, jímž Neznámý citlivých slzy tvoří perlami. [29]
II. II.
Má duše dnes jen dálným snem kocábkou v moři modravém se světly v pobřeží...
Je cize, teskno v duši mé, ah polib mě můj bílý sne! Lekníny, hvězdy – – – srdce mé, my v snění jednou umřeme – umřeme krásně, tiše tak – – – můj bílý sne... – – – – – – – Máš ruce jako samet sám a oči, vím, že milují, mě milují, mou duši mdlou, zří do dálky a rády sní – – ty oči ty tak miluji! A je mi teplo u kamen a je mi teplo u tebe – vid’, neodejdeš bílý sne? Ah polib mě – – ah polib mě! [30]