Partenza.

Zikmund Winter

Partenza.
Reflexy zelenými za větrů odpoledních, paprsky sluneční na hroznech vína hrají – s prochladlým peřím ptáci oblohou teskně krouží, po jasném obzoru v dál houfně odlétají. Za větrů odpoledních od slunce cínového na villách prochladlých se štíty bleskně třpytí, písek se usmívá pěšinou kolem aster – tak chtěl bych do smrti sám do daleka sníti...! Je obzor jako sen od větrů otevřený, obloha v jeseni tak čistá, usměvavá, co slunce z vysoka tak klidně reflexuje – obloha hluboká a tichá co klenba v duši vstává. [37]