Život a člověk.

Život a člověk.
Člověk: Kouzla lásky nosíme v sobě věčně: Boly, chvění, tajemství vášně a něhy, z nasycení volá k nám nuda a prázdno, ale z uspokojení nikdy – uspokojení není. Přišli jsme. – Odkud asi? Půjdeme – kam pak asi? Známe mizení krve, neznáme stišení její. Být slepým či bát se? Doufat či zoufat? Život je krásný, naděje achatem hoří, zem pevná však nám tady schází – zemi pevné tu není. Život: Pohádky nejkrásnější už ode mne člověče žádej, jen abych sám nebyl životem, nechtěj! Co by sis’ počal s uspokojením snění a krve? Zda bys chtěl tančit tak závratně na pevné zemi? Mezi oblaky, na chvíli, v nejistotě, v orgii násilných zapomenutí, s květinami tajemných a nevyvonitelných kouzel – jen tak jsem životem, jen tak ty člověkem. [36]