Duše a Vesmír.

Zikmund Winter

Duše a Vesmír.
Je každá Duše Vesmír rozlétlý, tisíce trub v ní, tisíc varhan žní, máj Věčna stačí by v ní rozkvetly radosti hlučných, slavných mizení... Je chladný prostor, prostor propastný, nic nad ni není tragičtější v šíru, tajemství mlčení v ní truchlí svoje sny, studeno konce nemá, prázno nemá míru... Když však se dálky její otevrou v tajemném okamžiku věčných jar, tisíce světů ihned z ní se střou tisíce hudeb zavzní písní nádhernou – tu všechno náhle žár a sen a nekonečný Zdar! [49]