Novalis na podzim.

Novalis na podzim.
Ich wusste nicht, wie mir geschah, und wie das wurde, was ich sah. Novalis.
Svěžími lehkostí kol aster vinicemi těkavý mládenec se prokmitává kroky, háj vlasů hedvábných po štíhlém vlane zjevu – hle hbitý Hardenberg, ten gazell hnědooký! Po květech těká si, podzimní nebe měří, čisté a blankytné jak jeho duše tichá, všechno tak nové je v přírodě za jeseně, co kol něj děje se a Boží krásou dýchá. Jak oči zazáří v tajemství zasvěceny, jak ruce chvějí se pobledlé tajnou mocí – ty ruce, oči jsou co den víc oživeny dech svatě držený před mysteriem Noci. [38]