Touha po fialkách na podzim.

Zikmund Winter

Touha po fialkách na podzim.
Dneska jsem se ráno vzbudil s neurčitou, sladkou touhou, zvláštní touhou po fialkách... Podzim v parku snivě tesknil, neurčitým tesknil steskem, cítil jsem to jaru cizí, loučící se roztesknění. A já měl tak neúkojnou, bolestivou jednu touhu, sladkou touhu po fialkách... Po té vůni ranní rosy. po tom dechu prvé lásky, kdy se v srdci rozevoní čímsi dětsky zavýsknuvším, šťastným kouzlem ozdravení... podzim počal v parku plakat, beznadějně, usedavě... [25]