VZDECH UMĚLCE.

Zikmund Winter

Vylíčit vůni květin, zhudebnit šelest stromů, zobrazit políbení – jak málo proti tomu, co všechno duše moje sní přivést k vyslovení! Ne – z toho lidské slovo už není, není, není! Oh, jak to bolestno je, jak toho líto, líto, že právě nejkrásnější má v duši zůstat skryto! Že věčně marně volat si mají po zrození, ta nejzvláštnější právě, nejvlastnější má snění!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

664. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. U večer. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. V lese. (Ladislav Quis)
  4. Tenké zvonky klinknou, (Josef Holý)
  5. Ze studií k „Štěstí“. II. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Tuberosy. (Jiří Karásek)
  7. Probuzení. (Karel Babánek)
  8. Slovo (Otokar Fischer)
  9. V STÍNU SMRTI! (Xaver Dvořák)
  10. Na Volfsberku. (Vojtěch Pakosta)