Byl sladký čas kdy hory dštily mstem(J5m)
a stromové se k zemi shýbali(J5m)
pod tíhou pestrých darů jeseně(J5m)
kdy zahrada kdy pole vinohrad(J5m)
jen zpěvem hlaholily smíchem žen(J5m)
a mužů nevázanou radostí(J5m)
Za každou révou zářil temný zrak(J5m)
pln bujnosti jak démant jiskřící(J5m)
jak hvězda plál pod brvou smědých děv(J5m)
pln snivosti a rozjařoval krev(J5m)
víc ještě snad než medosladký mest(J5m)
jenž jemným tlakem rukou čarovných(J5m)
se z hroznů zlatých lil co rudý tok(J5m)
do číší těch kdož duši nořili(J5m)
do moře blesků očí vinařek(J5m)
A opodál zas děti tančily(J5m)
a věnčily své zlaté hlavinky(J5m)
buď listem révy měkkým chladícím(J5m)
neb sladkodyšným květem oranžů(J5m)
zde děvčátka při vírném křepčení(J5m)
své tamburiny hází do větru(J5m)
tam hošíci ve stínu terebinth(J5m)
těch věčně zelených na píšťaly(J5m)
se cvičí pastýřské a nehledí(J5m)
na vyčítavé kmeta pohledy(J5m)
jejž vyplašili ostrým neladem(J5m)
když blaze usnul v šeru stromoví(J5m)
Je všude ples a všude veselí(J5m)
a hluk se vznáší šťastný radostný(J5m)
do výšin modrých čistých průzračných(J5m)
až k pyšným sloupům domu králova(J5m)
jenž běloskvoucí svítí krajinou(J5m)
jak druhé slunce s výšin Sionských(J5m)
Tam v skvostné síni dlel král Šalomón(J5m)
Té síně strop spočíval hvězdnatý(J5m)
na čtyřech řadách sloupů cedrových(J5m)
kol kterých řezby květů rozkvětlých(J5m)
se vinuly v bohatém věnčení(J5m)
Též řezby okřídlených cherubů(J5m)
a palem plodonosných granátů(J5m)
se pestří ohnivými barvami(J5m)
po stěnách síně shlížejíce se(J5m)
ve zlaté lesknoucí se podlaze(J5m)
Na stolci bílém z kosti slonové(J5m)
na jehož stupních stojí s obou stran(J5m)
po šesti lvech ze zlata ryzího(J5m)
jak slunce slavný trůní Šalomón(J5m)
tak vznešený jak žádný smrtelník(J5m)
Kol hlavy jeho bílá oblaka(J5m)
se nesou kadidla jak duchové(J5m)
se vlekou pomalu ven v čarný sad(J5m)
kde fontány svou rosu metají(J5m)
až do vrcholku palm a granátů(J5m)
ty na pažit pak bujně zelený(J5m)
své slzy pláčou jasně stříbrné(J5m)
a poskytnou též vánek vějíce(J5m)
i hudbu sladkou tichým šelestem(J5m)
Však dechů stromů nedbá Šalomón(J5m)
neb pěvci právě písně zpívají(J5m)
tak sladké jako klokot slavíka(J5m)
a provází je strunou kynórů(J5m)
jež zrobeny jsou z dříví algumin(J5m)
ty královna ze Sáby poskytla(J5m)
dar nejvzácnější štědré ruky své(J5m)
jest tajůplné dříví algumin(J5m)
pod kterým nebem roste bůh jen ví(J5m)
a vydává tak sladkovonný pach(J5m)
a vydává tak sladkobolný zvuk(J5m)
že upomínku maně vzbuzuje(J5m)
na oplakaný člověčenstva ráj(J5m)
Tu padne vnadný stín na zlatý práh(J5m)
a královna se zjeví ze Sáby(J5m)
ve slávě smědé krásy zářící(J5m)
jak eben tmavé plynou vlasy jí(J5m)
na sněhobílou řízu řasnatou(J5m)
a démantů a perel jiskrodéšť(J5m)
na skráni jí a ňadrech shasíná(J5m)
u porovnání s deštěm jisker těch(J5m)
jež dlouhé její oči mandlové(J5m)
zpod tmavých řas na krále sýlají(J5m)
O silnou páži černých otrokyň(J5m)
se podpírá jež klečí s obou stran(J5m)
a dlouhou vlečku barvy purpurné(J5m)
jí nesou dívky květy věnčené(J5m)
a jiné vějí vánek vějíři(J5m)
z per sněhotřpytných ptáků severních(J5m)
Tak stojí zde jak palma ztepilá(J5m)
a spanilá jak tmavé růže květ(J5m)
a vznešená jak luna plující(J5m)
co vévodí celému voji hvězd(J5m)
Se svého trůnu zved se Šalomón(J5m)
a jde jí v ústrety a kloní se(J5m)
Co velíš paní moje táže se(J5m)
A ona odpoví mu s úsměvem(J5m)
Já po zahradách tvojich bloudila(J5m)
a nořila se v libovonný chlad(J5m)
a naslouchala ptákům podivným(J5m)
již na větvích se stromů houpají(J5m)
jak lesknoucí se drahé kameny(J5m)
na uších hrdých krásnovlasých žen(J5m)
a lijou čarozvuky zpěvů svých(J5m)
do šumu vod a listí ševelu(J5m)
Pak zase obdivem mne plnila(J5m)
ta hojnost zlata pyšná nádhera(J5m)
a nevídaná krása budov tvých(J5m)
a nutilo mne sobě přiznati(J5m)
že takového učiněno nic(J5m)
nebylo posud v žádných královstvích(J5m)
A tak jsem duchu svému pravila(J5m)
To vše co vidím s podivením zde(J5m)
dal mocný velký Israele bůh(J5m)
co odměnu do rukou královských(J5m)
za poctu zvláštní kterou klaní se(J5m)
před svatou jeho tváří pokorně(J5m)
ten velký král a všecek jeho lid(J5m)
Však duch můj na to odpověděl mi(J5m)
Ty mýlíš se a křivý je tvůj soud(J5m)
To zlato král si veze z Ofiru(J5m)
to drahé kamení ta roucha zbroj(J5m)
ty věci vonné pávy opice(J5m)
to vše mu skytnou země vzdálené(J5m)
on béře jen co jiní berou též(J5m)
již jméno boha jeho neznají(J5m)
Když poctou zvláštní boha svého ctí(J5m)
a bůh ten zvláštní nad bohy má moc(J5m)
co zvláštního mu bůh ten za to dal(J5m)
Tak pošetilý duch můj promluvil(J5m)
a nedovedlo srdce moje odvětit(J6m)
a k tobě králi spěchám přemoudrý(J5m)
bys slovem závažným mi vysvětlil(J5m)
co nedovedu sama rozluštit(J5m)
Mým pochybnostem učiň konec ty(J5m)
a mluv neb duše moje naslouchá(J5m)
Má královno dí na to Šalomón(J5m)
mne bohatstvím můj tak obdařil bůh(J5m)
že těžko mi ti všecko jmenovat(J5m)
co podivného chovám v kobkách svých(J5m)
chtěj sama zřít a sama posoudit(J5m)
Pokynul hlavou moudrý Šalomón(J5m)
a ze síně se hrnou knížata(J5m)
by cestu vedli k vratům železným(J5m)
za kterými se v kobkách podzemních(J5m)
jen poklady a divy skrývají(J5m)
A vešel Šalomón a jeho hosť(J5m)
a celé jejich skvělé komonstvo(J5m)
po stupních bez počtu do lůna skal(J5m)
na kterých pyšně stojí králův dům(J5m)
Když dostoupili k dveřím stříbrným(J5m)
tu svítilny své shasli otroci(J5m)
a černá tma v klín vlhký jímá vše(J5m)
Pak vyšleh blesk ze dveří stříbrných(J5m)
neb dokořán teď stojí veřeje(J5m)
a výkřik podivu se rozlehne(J5m)
po chodbě jasem nyní plněné(J5m)
a oslněna stojí královna(J5m)
Do výše pne se klenba z křišťálů(J5m)
tak průhledná jak voda nejčistší(J5m)
a se stropu na zlatém řetězu(J5m)
tam visí ruděrudý karbunkul(J5m)
a svítí jako slunce krvavé(J5m)
a čarosvětla jeho pablesků(J5m)
se o hranoly lomí křišťálů(J5m)
a na tisíce tvoří zářných duh(J5m)
Ó králi můj odkud ten světa div(J5m)
dí královna a zrak si zastíní(J5m)
a Šalomón jí praví v odpověď(J5m)
Ten karbunkul ó hosti vznešený(J5m)
kdys osvěcoval noci strašlivé(J5m)
jež Noe trávil v úzkém korábu(J5m)
na vlnách vod kdež pohřben ležel svět(J5m)
Ten karbunkul své světlo líval ven(J5m)
do klína vírných moře peřejí(J5m)
a bledé zbytky lidstva zašlého(J5m)
na čnících shromážděné skalinách(J5m)
a čekající již již hroznou smrt(J5m)
ty zřely zoufale na rudou zář(J5m)
teď klesající v tmavý vody klín(J5m)
teď zase z vln se vynořující(J5m)
jak přízrak slunce vražděného tmou(J5m)
A Noe pak a jeho synové(J5m)
na lodi slýchali jak šumem vod(J5m)
tu žen a dětí znělo volání(J5m)
Hle hvězda pluje Spásy anděl snad(J5m)
tu mužů zase hrozné rouhání(J5m)
To pekel bludička je chrlená(J5m)
tím močálem jenž shltil celý svět(J5m)
a přesytil se hnusnou hnilobou(J5m)
To není hvězda to je posměch jen(J5m)
a boha vraha úsměšek jen psí(J5m)
Ó kéž by též se naším životem(J5m)
tak přesytil ten nenasytný bůh(J5m)
že zhynul by a spadl dolů sem(J5m)
i se sluncem a všemi hvězdami(J5m)
v ten velký zívající vlhký hrob(J5m)
kde přivítali by ho tvorové(J5m)
v tvář jeho plvajíce satanskou(J5m)
A sebravše pak síly poslední(J5m)
po balvanech se do vod shýbali(J5m)
a metali je mocně na koráb(J5m)
že z hloubí zaduněl a zachvěl se(J5m)
od základu až k vrškům nejvyšším(J5m)
A později když zalidněn zas svět(J5m)
a Abraham žil v zemi Kanaan(J5m)
tu karbunkul ten sluncem jasným byl(J5m)
ve městě železném jež vystavěl(J5m)
pro svoje ženy krásné plenice(J5m)
ten mého lidu velký praotec(J5m)
On žárliv byl na krásu svojich žen(J5m)
a nedovolil ani paprskům(J5m)
jež s modré klenby nebes padají(J5m)
by tváří dotkly se těch krasavic(J5m)
a proto vysoko nad město své(J5m)
strop sklenul železný a zasadil(J5m)
ten karbunkul by ženám svítil tam(J5m)
a věčnou noc jim krátil jasem svým(J5m)
by slzy sušil v zracích unylých(J5m)
jež prolévaly vzpomínajíce(J5m)
na slávu slunce a na luny třpyt(J5m)
Nuž mezi všemi svými klenoty(J5m)
co nejvýše si cením kámen ten(J5m)
však tvoje tvář ó paní vznešená(J5m)
se zasmušila Z jaké příčiny(J5m)
Ven královna pospíchá z podzemí(J5m)
a nezastaví kvapné kroky své(J5m)
až v zahradě když uzří slunce zář(J5m)
pak obrátí se mluvíc ku králi(J5m)
Tvůj karbunkul ó pane děsí mne(J5m)
a bůh tvůj jesti bohem strašlivým(J5m)
Já jiný drahokam znám světlejší(J5m)
Žil velký král kdes v zemi vzdálené(J5m)
na břehu svatých řek kde kolíbá(J5m)
se lotos tiše v záři měsíce(J5m)
Ten král byl druhem slunce samého(J5m)
a přítel Slunce k němu přicházel(J5m)
v žhavého pídimuže podobě(J5m)
když ukončena byla denní pouť(J5m)
Ten pídimuž s rudýma očima(J5m)
na hrdle drahý kámen nosíval(J5m)
a podal dar ten králi příteli(J5m)
Měl drahokam ten zvláštní čaromoc(J5m)
před žárem jeho šelmy prchaly(J5m)
a požár shas a zločinci a hlad(J5m)
a čaroděje kletby hrozivé(J5m)
to neobstálo vše kde svítil on(J5m)
Však běda tomu kdo by drahokam(J5m)
na hrdle nosil ctnosti nedbaje(J5m)
Ten zhyne hned A takto působí(J5m)
ten klenot povždy blahodárně jen(J5m)
Tou řečí nelibě je dojat král(J5m)
neb hrd byl posud na svůj karbunkul(J5m)
a nese těžce jeho zhanění(J5m)
Však nereptá a tlumí nevoli(J5m)
a snaží se by volně obrátil(J5m)
na jiné věci hostě pozornost(J5m)
a proto takto mluví královně(J5m)
Na sklonku stojí slunce podzimní(J5m)
a večer krásný zlatí krajinu(J5m)
což nechce paní moje vyjeti(J5m)
do vinic zelených kde radost dlí(J5m)
A ona svolí k jeho žádosti(J5m)
Hned přivedou jí slona bílého(J5m)
na jehož hřbetu mocně širokém(J5m)
se pyšně nese z nachu baldachýn(J5m)
na sloupcích z průhledného křišťálu(J5m)
a třapce těžké z perel nejdražších(J5m)
se houpají na římsech ponebí(J5m)
a zvoní jasně narážejíce(J5m)
na velké safíry a démanty(J5m)
jež jiskří se na opon záhybech(J5m)
Tam usedne uprostřed svojich žen(J5m)
na sedadlo z perletě stavěné(J5m)
ta smědá kráska zemí východních(J5m)
a závoje jak ze mhy utkané(J5m)
jí halí sluncem pozlacenou tvář(J5m)
Na druhém slonu trůní Šalomón(J5m)
král velmocný uprostřed knížat svých(J5m)
jak blesky boží svítí koruna(J5m)
již posadil na čelo vznešené(J5m)
a jako sníh na horách libánských(J5m)
mu bílá říza plyne s ramenou(J5m)
a jako hvězdy hoří smaragdy(J5m)
mu v náušnicích dlouhých visících(J5m)
až na prsa mu hrdě mohutná(J5m)
A kolem slonů vážných vysokých(J5m)
na ořích z Egypta a na vozech(J5m)
ze stříbra ryzího a na mezcích(J5m)
jak mléko bílých černých jak noc(J4m)
se ženou pestré davy vojínů(J5m)
jak mléčná dráha třpytná bez konce(J5m)
a zlato pavéz stříbro štítů měď(J5m)
a kov a ocel vše to hlaholí(J5m)
a pojí se ve soulad nádherný(J5m)
a zvoní čistým vzduchem večerním(J5m)
a valí se po nivách zelených(J5m)
co neodolatelný zvuků proud(J5m)
co hudba mocná divá válečná(J5m)
Tu odevšad hned vyhrnul se lid(J5m)
a pustnou zahrady i vinohrad(J5m)
neb nikdo nedbá radovánek víc(J5m)
jen slávu krále vidět dychtí dav(J5m)
těch mužů silných krásných těchto žen(J5m)
Ve vzduchu vlajou bílé závoje(J5m)
na zemi vzácná roucha pestří se(J5m)
jež na dráhu tam stelou mužové(J5m)
do prachu kudy bráti má se král(J5m)
a děti výskají a metají(J5m)
své věnce kvítí zlaté hrozny též(J5m)
pod nohy slonů vážně kráčících(J5m)
Jak moře hluku zní to ze všech stran(J5m)
a každý žehná králi posuňkem(J5m)
a blažen jest kdo viděl jeho tvář(J5m)
Tu k svému hosti kloní Šalomón(J5m)
se v radosti a zvolá v její stan(J5m)
Ty odvrátilas oči královno(J5m)
od mého drahokamu zděšena(J5m)
a jiné dary vidět žádalas(J5m)
jež udělil mi mocný bůh Šadai(J5m)
nuž láska toho lidu nadšená(J5m)
snad neděsí tě Přiznej upřímně(J5m)
že neznáš krále jenž se chlubit smí(J5m)
že takou láskou lid jej miluje(J5m)
Ó přiznej přec že žádný smrtelník(J5m)
dar podobný nechová od boha(J5m)
Tak mluví s hrdou tváří Šalomón(J5m)
a královna si lehce povzdechne(J5m)
a pozvedne lem třpytných závojů(J5m)
a s jemným v temném zraku úsměvem(J5m)
mu tuto dává odpověď(J4m)
Ó promiň králi ženě bláhové(J5m)
že mluví ti jak srdce káže jí(J5m)
však lháti neumím a nechci též(J5m)
nuž nevěřím v tu lásku národa(J5m)
Že veleben jsi jako z bohů kdos(J5m)
že tvář tvou spatřit jest jim blaženstvím(J5m)
to pravda jesti znám však příčinu(J5m)
Ty vládneš zemí velkou bohatou(J5m)
tvé žezlo sahá k moři rudému(J5m)
a země Idumejská jesti tvou(J5m)
a města Galilejská slouží ti(J5m)
a Bálat též i Tadmor na poušti(J5m)
les palmový kde kvete jako ráj(J5m)
Tvé velké lodi v Aziongaber(J5m)
se kolíbají na azuru vod(J5m)
jak stádo sněhobílých labutí(J5m)
jež přilétlo ze zemí báječných(J5m)
by skvosty jejich sypalo ti v klín(J5m)
Na stolci Israelském sedíš tak(J5m)
ve slávě nevídané na zemi(J5m)
a oslněn tvou září hrne se(J5m)
lid aby spatřil tvář tvou vznešenou(J5m)
Však králi kdyby přišel mocnější(J5m)
a samozvaně překotil tvůj trůn(J5m)
tak že bys bloudil oloupen a chud(J5m)
Pak kdybys skrýval v lesích v pustinách(J5m)
svou hlavu v slujích jako plachá zvěř(J5m)
a kdyby neštvali tě od sebe(J5m)
jak provinilce jako proklatce(J5m)
že osměluješ bídný blížit se(J5m)
ku prahu těch jichž úděl štěstí jest(J5m)
pak věřila bych teprv v lásky zdroj(J5m)
jenž temení ze srdce národa(J5m)
a nejšťastnějším bych tě nazvala(J5m)
i přes osudu zlého velkou tíž(J5m)
Ta slova králi mraky stahují(J5m)
na čelo jasné avšak pomlčí(J5m)
a úcta k hosti tlumí nevoli(J5m)
jež ze srdce se déře na rty již(J5m)
kde úsměv dlí jejž srdce necítí(J5m)
A mlčky jedou dále večerem(J5m)
pod stínem révonosných pahorků(J5m)
kol vánkem šeptajících terebinth(J5m)
a stříbrolistých oliv vonících(J5m)
až zastaví se pádný slonů krok(J5m)
u šedé zdi z balvanů velikých(J5m)
Ta agávou a trpkou aloí(J5m)
jest zarostlá a tvoří pevný val(J5m)
by škůdce nevešel ni divá zvěř(J5m)
v tu nejvzácnější krále vinici(J5m)
a věž tam stojí vznášející se(J5m)
nad vrcholky šumících sykomor(J5m)
V ní strážci najatí se střídají(J5m)
a pozorují s oken vysokých(J5m)
co děje se po celém prostoru(J5m)
a střeží ji jak zřítelnici svou(J5m)
Tam nyní sestoupivše se slonů(J5m)
se béře pěšky král a jeho hosť(J5m)
u společnosti svého komonstva(J5m)
Na místě tom jak odlesk Edénu(J5m)
jak věčně krásný úsměv půvab dlel(J5m)
jak cedry rostly vinné kmeny tam(J5m)
jak chodby klenuly se vysoko(J5m)
jak sloupořady pyšných paláců(J5m)
a libé stíny spočívaly v nich(J5m)
a zelenavý soumrak bydlil tam(J5m)
v jehožto chlad jak hvězdy svítily(J5m)
ty jantarové hrozny ronící(J5m)
déšť sladkovonný medné rosy své(J5m)
a vánek libý šeptal révami(J5m)
a přinášel jim vláhu z potoků(J5m)
jež stříbrnými tekly žilami(J5m)
ze slují skal a hřmotně padaly(J5m)
ku patě slunných vzdušných pahorků(J5m)
Těch listošeptných chodeb na konci(J5m)
ve slávě rudé právě zmíral den(J5m)
a házel plnou hrstí zlato své(J5m)
na klenby rév a žlutý žhavý jas(J5m)
do šera vnikal listím jako déšť(J5m)
Král Šalomón s královnou ze Sáby(J5m)
ven spěchali teď v širou zahradu(J5m)
by viděli jak slunce zapadá(J5m)
Teď noří v páry se a zachází(J5m)
jak rudá jiskra v šedém popeli(J5m)
A obloha zaplane purpurem(J5m)
pak ale náhle zhasne žhavá ruď(J5m)
a temné modro kryje nebesa(J5m)
a velké stíny na zem padají(J5m)
a tma zavládne širou krajinou(J5m)
Však vláda její dlouhá nebyla(J5m)
neb nové světlo vzchází z propastí(J5m)
a šíří se a výš se nese výš(J5m)
to plavá luna vstoupá na obzor(J5m)
V tom zazní křivých rohů divný zvuk(J5m)
a z nedalekých pahorků zní zpěv(J5m)
Ó Levano Astaroth bohyně(J5m)
Ty nebes královno buď vítána(J5m)
Ty tiše po obloze plující(J5m)
buď milostivá slavná bohyně(J5m)
My k tobě ruce svoje vznášíme(J5m)
a tváře naše obráceny jsou(J5m)
tam k městu Tyru tvůj kde stojí chrám(J5m)
Jak nyní pluješ modrým étherem(J5m)
tak po zemských jsi nivách kráčela(J5m)
a jako dívka zastaví se snad(J5m)
u prostřed květnatého palouku(J5m)
by utrhla pro milce svého květ(J5m)
tak sáhlas velemocná bohyně(J5m)
po hvězdě jasné s nebes stržené(J5m)
a věnovalas městu Tyru ji(J5m)
Jak šumící se moře touhou dme(J5m)
po tobě ó bohyně velebná(J5m)
tak srdce naše sladce chvěje se(J5m)
při pohledu na jasnou tvoji tvář(J5m)
Buď vítána Levano Astaroth(J5m)
Na blízkých horách pěly ženy tak(J5m)
jež jako hejno plachých holubic(J5m)
pod perutí se shromáždily tam(J5m)
té tiché snivé noci slavíce(J5m)
po zvyku starém jasnou bohyni(J5m)
již Jehova byl z země vypudil(J5m)
Královna ze Sáby se zamyslí(J5m)
a takto mluví Šalomónovi(J5m)
Ó ze všech darů jimiž bohové(J5m)
nás obdařili nejvíc vážím si(J5m)
já daru zpěvu duše bez něho(J5m)
jen sirá poušť bez vláhy květina(J5m)
A král ji na to vezme za ruku(J5m)
a vede mlčky hosta k studánce(J5m)
jež okem jasným hledí na lunu(J5m)
a tichou hrou svých bublajících vln(J5m)
kmen vinný potěšuje v samotě(J5m)
jenž vyrost tam jak palma mladistvá(J5m)
a tato slova ze rtů plynou mu(J5m)
Jak tobě jest mi milý zpěvu dar(J5m)
ó královno a proto slov mých slyš(J5m)
a věz proč přived jsem tě k révě sem(J5m)
jež stojí zde jak palma mohutná(J5m)
a zlatých hroznů nese břemeno(J5m)
Já zahradou kdys bloudil zadumán(J5m)
a sed u kraje toho zřídla zde(J5m)
do trávy květnaté a duch můj vzlet(J5m)
do výšin nedostupných člověku(J5m)
leč na peruti zpěvů velmocných(J5m)
jež David král můj otec zanechal(J5m)
na věky lidu svému k útěše(J5m)
a jimiž skvěle zapsal jméno své(J5m)
do nehynoucí lidstva paměti(J5m)
Tu ozval se v mém srdci tajný hlas(J5m)
já zatesknil že přáno není mi(J5m)
též zpívat jako zpíval otec můj(J5m)
Vždyť zřejmě cítil v duši jiskru jsem(J5m)
jež vyšlehnout si přála v plameny(J5m)
tu nebedajnou jiskru nadšení(J5m)
jež jako bůh zná utvořit si svět(J5m)
A přece neuspěl jsem probudit(J5m)
tu sílu bohem danou ze spánku(J5m)
A smutkem svým a bolem unaven(J5m)
jsem do trávy svou hlavu ponořil(J5m)
a ronil slzy touhy v studánku(J5m)
a padl posléz v těžkou dřímotu(J5m)
Tu zjevil se mi boha velký stín(J5m)
jak černý mrak se vznášel nad zemí(J5m)
a vichřice z něj hučela a hrom(J5m)
a Šalomóne zvolal velký hlas(J5m)
Zde pane rab tvůj odpověděl jsem(J5m)
a boha hlas zněl zase z mrákavy(J5m)
Já milostným chci býti tobě dnes(J5m)
tvé vzdechy dostoupily před můj trůn(J5m)
buď ukojena žízeň duše tvé(J5m)
Já probudil se hle a přede mnou(J5m)
stál jinoch krásný a podával mně(J5m)
cos jako ratolest já nechápal(J5m)
a jinoch s úsměvem pak zasadil(J5m)
ji vedle studánky a zmizel zas(J5m)
Hned vyrost z ratolesti silný prut(J5m)
a z prutu tento vzácný vinný keř(J5m)
a zlaté hrozny ihned kynuly(J5m)
jak teď je vidíš v světle měsíčném(J5m)
Já neváhal já smělou rukou vzal(J5m)
to divem vzniklé vonné ovoce(J5m)
a šťávou jeho ovlažil svůj ret(J5m)
Krev v burném reji zakypěla hned(J5m)
a mocný myšlenek jsem cítil proud(J5m)
jak ze srdce mi stoupal do mozku(J5m)
a rtoma letěl v širý boží svět(J5m)
já zazpíval jak píseň pěje pták(J5m)
jak slavík v lese skřivan na luzích(J5m)
a vytrženě naslouchal můj lid(J5m)
a píseň písní nazývají teď(J5m)
co tenkrát pěl jsem z vroucí duše své(J5m)
Ó královno můj karbunkul tě děsil(J5f)
ty v lásku mého lidu nevěříš(J5m)
však nyní přiznej daru většího(J5m)
než toho jejž bůh vlastní rukou dal(J5m)
že v světě není šíroširokém(J5m)
Ty sama znej však nadšenosti proud(J5m)
jenž duší bouří smrtelníkovou(J5m)
když jeho rty to sladké víno vlaží(J5f)
to víno temenící z Edénu(J5m)
Kýv Šalomón a pohár podali(J5m)
ten řezán byl z jednoho rubínu(J5m)
a sršel rudé jiskry do noci(J5m)
a blýskal se jak žhavý meteór(J5m)
Teď mocným vzmachem ruky Šalomón(J5m)
v číš rdícího se vína jasný proud(J5m)
lil z kouzelných těch hroznů zářících(J5m)
a podal královně Ta přijala(J5m)
však vykřikla a odvrátila tvář(J5m)
neb v poháru ne víno rdí se víc(J5m)
jen hořká žluč se černá v rubínu(J5m)
Ó Adonaj tak zvolá Šalomón(J5m)
ty snižuješ mne v očích hostě dnes(J5m)
Proč hněv tvůj drtí mne Co spáchal jsem(J5m)
Já zbožně zlatý dům ti vystavěl(J5m)
tak slavný jako žádný na zemi(J5m)
a dým se nese žertev zápalných(J5m)
co den k tvé poctě vzhůru k nebesům(J5m)
krev skotů nejtučnějších lije se(J5m)
do nádob zlatých tobě na počest(J5m)
a zpěv a hudba hlásá slávu tvou(J5m)
po celý den do úhlů světa čtyř(J5m)
A přece sluhy nedbáš bože můj(J5m)
a hanbíš jej před světem veškerým(J5m)
Tak zvolal s bolestí a odhodil(J5m)
do temna noci rubínovou číš(J5m)
že o tvrdost se skály rozpukla(J5m)
pak zakryl tvář do svého pláště řas(J5m)
do hlubokého smutku pohroužen(J5m)
Dav dvořenínů zbledlých hleděl něm(J5m)
a útrpně si vzdychla královna(J5m)
a úžas jímal srdce každého(J5m)
a zahradou se ticho šířilo(J5m)
jen vánkem noci někdy rušené(J5m)
Tu rázem zjasnila se dvojnásob(J5m)
ta lunná noc a stařec podivný(J5m)
jak přízrak bledý s vousem zcuchaným(J5m)
a okem temným žhavým jiskřícím(J5m)
se zjevil náhle jako divný sen(J5m)
a chmurná jeho tvář se obrátila(J5f)
ku králi jež takto pokáral(J4f)
Ty bohu svému smělče vytýkáš(J5m)
Jest bůh tvůj milostnicí prodajnou(J5m)
jež neustálým splácí úsměvem(J5m)
ti perly tvé a drahé kameny(J5m)
Co Hospodinu chrám co zlatý dům(J5m)
Co zpěvy mu a sláva u lidí(J5m)
Jen žlutý prach a prázdný hlahol jen(J5m)
Ty boha neznáš klaníš modlám se(J5m)
jež sám si tvoříš ze svých myšlének(J5m)
jak jiní ze dřeva neb kamene(J5m)
Ty tážeš se jakou že vinu máš(J5m)
Ty pošetilče s bohem účtuješ(J5m)
Ty divíš se proč šťáva hroznů tvých(J5m)
se proměňuje z vína v hořkou žluč(J5m)
Nuž naslouchej a hned zvíš příčinu(J5m)
Zde v Judských horách nocí hledících(J5m)
tak velebně sem v tuto zahradu(J5m)
u tichých vod na pastvě zelené(J5m)
bez bázně páslo dítě rozmilé(J5m)
své stádo koz a bílých beránků(J5m)
Ty v pýše své ó králi přeslavný(J5m)
mníš vyvolencem boha že snad jsi(J5m)
Však mýlíš se To srdce dítěte(J5m)
to prosté malé srdce dítěte(J5m)
to hledící jak tichá květina(J5m)
na boží svět jen s věčným úsměvem(J5m)
a milující bez rozdílu vše(J5m)
své bílé kůzle jako bratry své(J5m)
a malé ptáče jako anděla(J5m)
to malé srdce tisíckrát je blíž(J5m)
a přístupnější bohu svatému(J5m)
než ty a vyhlášená moudrost tvá(J5m)
To dítě tedy malý pastýř z hor(J5m)
se včera dolů bralo k matce své(J5m)
do chatky ležící na Kidronu(J5m)
Den parný byl je vedro tížilo(J5m)
a chlad hledaly nožky znavené(J5m)
a odpočinek krátký pod stromem(J5m)
a malá ústa práhla po vláze(J5m)
Tu zhlídne dítě zde tvůj vinohrad(J5m)
a plných hroznů krása kyne mu(J5m)
přes hradby šedé z mocných balvanů(J5m)
Zeď vysoká se zdá být dítěti(J5m)
v tom přelítne ji pták a chutě hned(J5m)
do hroznů dá se zdálo se že tak(J5m)
zve do vinice svého druha z hor(J5m)
Tu zasměje se prosté pachole(J5m)
Co ty dokážeš ptáče svedu též(J5m)
a perle svého smíchu sypajíc(J5m)
jak druhé ptáče hbitě šine se(J5m)
to dítě vzhůru a usedne pak(J5m)
ku společnému kvasu s ptáčetem(J5m)
Však sotva dotekl se jeho ret(J5m)
té svěží vláhy hroznů purpurných(J5m)
tu radost jeho kazí hrubý hlas(J5m)
Toť krále Šalomóna vinice(J5m)
Co pášeš zde ty dítě bezbožné(J5m)
Za drzý zločin svůj měj tento trest(J5m)
Tak tvoji králi strážci zvolali(J5m)
a vzduchem prut zašvihne jako had(J5m)
po smíchu je a tekou slzy teď(J5m)
ty na zelené révy padají(J5m)
nuž tážeš se proč žlučí víno tvé(J5m)
Před trůnem božím anděl vznáší se(J5m)
ten v ruce třímá váhu obrovskou(J5m)
jí vážil zlato drahokamy vše(J5m)
co bohu za oběť jsi králi dal(J5m)
tu tekly slzy toho dítěte(J5m)
a měnily se v moře v potopu(J5m)
a padaly na váhu odplaty(J5m)
a zvážily tvé zlato a tvůj chrám(J5m)
Tak promluvil ten stařec tajemný(J5m)
pak králi hlavou kyne vznešeně(J5m)
a odchází a zmizí v temnotě(J5m)