OLGERD GEJŠTOR.

Ve Hvězdě jednou v staré oboře(J5m) tak bohaté na různé vzpomínky(J5m) jak na šumící stromy dumavé(J5m) já s knihou bloudil Pošmurný byl den(J5m) juž pozdě na podzim Jak těžký vzdech(J5m) lkal vítr v dubech Zaplašiti tesk(J5m) svůj chtěl jsem čtením Knihu otevřel(J5m) jsem na zdařbůh tu zavadil můj zrak(J5m) o jméno Anny české králové(J5m) té Anny z Jagellonců rodiny(J5m) již zajisté svým šumem byly kdys(J5m) těch kolem stromů dědy těšily(J5m) a jméno to já našel ve knize(J5m) kde nejméně jsem tušil nalézt je(J5m) Bandello byl to starý povídkář(J5m) ten vlaský z jehož studny před věky(J5m) sám Shakespeare někdy čerpal ovšem že(J5m) vždy vodu divem v nektar proměnil(J5m) Jak podivně to jméno v knize té(J5m) a na tom místě se mne dotknulo(J5m) Jak dychtiv četl jsem tu povídku(J5m) při dubů hučení s pošmurnou(J5m) tou hudbou vešla hlubě v paměť mou(J5m) kde dlouho choval jsem ty příběhy(J5m) Dnes na základě jejich zbudoval(J5m) jsem částečně svou vlastní povídku(J5m) ač podobnou přec zcela rozdílnou(J5m) Bandello kratochvilně napsal ji(J5m) on Čechem nebyl Samá pohoda(J5m) u něho usmívá se z blankytu(J5m) Já přítmí zvolil Stará obora(J5m) a podzimní ten den je vnukly mi(J5m) a oné doby chmurný těžký mrak(J5m) Já rázem cítil obrys básně své(J5m) děj přenášeje do Čech za reka(J5m) pak seveřana voliv jasno vše(J5m) hned bylo mi co o něm povědít(J5m) zjev královny však povždy zdál se mi(J5m) tak neurčitým matným v kronikách(J5m) jak některá z těch postav líbezných(J5m) na malovaných oknech v kostelích(J5m) jež dlouhých věků prachem ztemněly(J5m) Hned tušíš leposť jejich barvitou(J5m) a toužíš aby zlatý paprslek(J5m) v nich zahořel tak duši dadouc jim(J5m) a života zář plnou kouzelnou(J5m) Mně zahořel ten zlatý paprslek(J5m) on zazářil daleko od Hvězdy(J5m) též v oboře však z lepých pinií(J5m) když jednou blízko Říma bloudil jsem(J5m) a Margheritu potkal Savojskou(J5m) to zbožňovanou Vlachů královnu(J5m) když viděl jsem tu výsosť bez pýchy(J5m) ten vlídný půvab pro trůn zrozený(J5m) tu královnu jež lid svůj miluje(J5m) tak velkým srdcem plným milosti(J5m) Ó Anno Jagellovno dobrá ty(J5m) a vlídná jasná Tenkrát uhod jsem(J5m) tu sladkou tvoji bytosť vnuknutím(J5m) ty v plné slávě stálas přede mnou(J5m) ó královno jež lásku měla jsi(J5m) pro Čechy své A kloně hluboce(J5m) se před Markétou hvězdou Savojskou(J5m) já zároveň se klonil před tebou(J5m) ne proto že jste obě královny(J5m) však proto že vás vyšší majestát(J5m) ji živou tebe v hrobě halí v zář(J5m) žen dokonalých svatá veleba(J5m) Ó odpusťte mi světlé královny(J5m) že jména vaše vzývám v pokoře(J5m) vždyť smíme k hvězdám povznášeti zrak(J5m) Ty též Bandello starý odpusť mi(J5m) že z tvého beru dle své libosti(J5m) však s jinými sám jinak nečinils(J5m) Ty Amen voláš s dobrým úsměvem(J5m) Tím posilněn začínám povídat(J5m) Ruch velký na ulicích Pražských měst(J5m) a nevídaná posud nádhera(J5m) hluk radostný a hlahol zvonů všech(J5m) na jevo dávaly že blízko juž(J5m) král Ferdinand král nově zvolený(J5m) a z Jagellonců Anna jeho choť(J5m) Tou jásající Prahou bloudil muž(J5m) bez účelu byl bled a smuten byl(J5m) a mnohá dívka jež ho viděla(J5m) se zahlídla v pošmurnou jeho tvář(J5m) a náhle zamyšlena tázala(J5m) se sousedů kdo as ten jinoch jest(J5m) a často zněla takto odpověď(J5m) Ó rytíř jest to paní Chudoby(J5m) A jeden z radních v šatu hedvábném(J5m) své dceři opakoval výrok ten(J5m) jejž sám byl víc než jednou uslyšel(J5m) a nadmul tvář a dodal s pohrdou(J5m) Jest příbuzný prý s panem purkrabím(J5m) a přišel do Čech nevím odkud juž(J5m) by naplnil zde prázdný měšec svůj(J5m) tak právě jako sám pan purkrabí(J5m) pan Zdeněk Lev ten z Rožmitála pán(J5m) jenž lépe své než zemské peníze(J5m) zná spravovat Tak hlučně mluveno(J5m) na trhu veřejném bez ostychu(J5m) a Olgerd Gejštor mladý onen muž(J5m) jenž smutně bloudil Prahou radostnou(J5m) těch úsměšků si nebyl povšiml(J5m) a netušil jak nectně soudili(J5m) ti zahalčivci v bujném rozmaru(J5m) o tom co přivedlo jej do Prahy(J5m) Byl Olgerd Gejštor chud však jeho rod(J5m) na Litvě čestně slul Stál jeho dvůr(J5m) jen slamou krytý nízký dřevěný(J5m) na půdě žmudské v lesích prastarých(J5m) na mýtině jak smaragd zelené(J5m) Ves byla opodál a pole též(J5m) jež předky jeho byla živila(J5m) Od domu zahrada se šířila(J5m) až na kraj lesa Hlohy kvetly v ni(J5m) a bílý bez a břízy šuměly(J5m) po celé léto v ní jak dívčí smích(J5m) tam milo bylo slyšet slavíky(J5m) ve hlohu hnízdící a milo též(J5m) pod velkým černým křížem dřevěným(J5m) jenž temně ode pňů se lišil bříz(J5m) se oddávati zbožným myšlénkám(J5m) ve sladkém letních nocí soumraku(J5m) A za sadem hned mírně stoupal vrch(J5m) na jehož chlumu starý javor stál(J5m) kdo pod ním seděl viděl přes lesy(J5m) pruh modrý moře v lesku slunečném(J5m) kam volně plula vzdušná oblaka(J5m) To útulný byl domov Gejštorů(J5m) v němž Olgerd vyrost Dobrý prostý byl(J5m) jak dítě Vychovala matka jej(J5m) a pozděj jakýs český vyhnanec(J5m) kmet vážný jejž na Litvu náhoda(J5m) kdys zavála jak vítr semeno(J5m) Co dítě od úst matky Olgerd ssál(J5m) ta stará lidu svého podání(J5m) v nichž tajilo se posud pohanství(J5m) ač nikdo z věřících to netušil(J5m) a nejméně snad dobrá Nojola(J5m) ta starostlivá matka pečlivá(J5m) Jak v lese drozdu píseň přichází(J5m) a sladce z hrdla libě plyne mu(J5m) a pták to neví odkud jak a proč(J5m) tak vyprávěla matka Olgerdu(J5m) o dávných časech zvycích prastarých(J5m) tak chtěla aby duby v úctě měl(J5m) ty obrovské jež čněly do nebes(J5m) neb mluvívali s jejich vrcholků(J5m) prý se svým stvořitelem pradědy(J5m) jak s bratrem rodným v dobách šťastnějších(J5m) když ctnosti více bylo u lidí(J5m) O velkém mluvila též království(J5m) jež posud v oblacích se nachází(J5m) Jest královnou tam panna bělostná(J5m) jak všechny její družky mužové(J5m) však modří jsou a děti šedivé(J5m) a bílé panny letí chmurami(J5m) jak orlové a často zatouží(J5m) po zlatovlasých dětech pozemských(J5m) a bleskem řítí se pak z oblaků(J5m) by vichrem cizí děti schvátily(J5m) A ve soumraku někdy Nojola(J5m) když smutek na ni přišel jako mha(J5m) a sama nevěděla co jí jest(J5m) v té její sirobě a samotě(J5m) o lidech promluvila večerních(J5m) jak dlouzí z vlhké trávy vstávají(J5m) když v noční tmu se šero promění(J5m) jsou stíny to jež slunce kladlo tam(J5m) když zmíralo A Olgerd zachvěl se(J5m) těch neurčitých mátoh příšernosť(J5m) mu vlasy ježila on viděl je(J5m) jak němy hrozny tmou se plížily(J5m) jak vlhké zmije šeré nesmírné(J5m) a skulinami vedraly se v dům(J5m) by při ohni svůj mrtvý hřály chlad(J5m) Tu šeptajíci bledá Nojola(J5m) by zaplašila svůj i jeho strach(J5m) pak o jasnějších zjevech mluvila(J5m) o javorech již stojí na stráži(J5m) u strumenů jak stříbro blýskavých(J5m) v nichž myjou denně slunce dcerušky(J5m) své zlaté líce a kde provází(J5m) při svitu luny bohů synové(J5m) rej s nimi v letních nocích kouzelný(J5m) Neb o staré mu lípě mluvila(J5m) na kraji slunné cesty kde svůj pás(J5m) co večer slunce věšelo pak šlo(J5m) na chlum si odpočinout mezi tím(J5m) co svoje koně v moři brodilo(J5m) za zlaté uzdy pevně držíc je(J5m) Pak teprv šlo za moře v cizí kraj(J5m) své mnohé dary štědře rozdávat(J5m) sirotky ohřívat a pastuchy(J5m) na samotách a stepích ponurých(J5m) Též vysvětlila práh proč posvátný(J5m) a proč nepříteli bránívá(J5m) by přes něj kráčel on by znesvětil(J5m) to místo kterým vchází v chaty Bůh(J5m) A šeptem úcty plným svěřila(J5m) mu jednou zakopán že jesti kříž(J5m) pod prahem jejich domu svatý kříž(J5m) jejž na hrdle svém žena nosila(J5m) jak lilije bílá avšak nešťastná(J5m) neb zavrhla ji její rodina(J5m) když jeden z Gejštorů ji miloval(J5m) a ona lásku láskou splatila(J5m) a ze své české vlasti unikla(J5m) s tím dobrodružným krásným Lubartem(J5m) tou posud pýchou rodu Gejštorů(J5m) To Olgerdův byl děd a v ložnici(J5m) nad malovanou jeho postelí(J5m) tam věrný obraz visel milostné(J5m) a neblahé té ženy která v hrob(J5m) před časem klesla teskníc po vlasti(J5m) kam vrátiti se bylo nemožné(J5m) Tam Olgerd často seděl zadumán(J5m) a hleděl na ten sladký obličej(J5m) na snivé oči její hluboké(J5m) a postava ta luzná jímala(J5m) ho čarnou mocí jako pohádka(J5m) a dětská jeho mysl dálnou vlasť(J5m) té ženy která jako světlý stín(J5m) se byla mihla žmudským pralesem(J5m) a starým domem prošla jako zář(J5m) tu vlasť si mysl jeho dětinná(J5m) tak zlatým rajským čarem oděla(J5m) že po ní tesknit začal blouznivě(J5m) tak jako ona bledá lilie(J5m) a vzdychával a tajně stanovil(J5m) že jako Lubart dobrodružný rek(J5m) a výkvět rytířstva na pouť se dá(J5m) za lesy v širý divů plný svět(J5m) A pokaždé když vstoup na domu práh(J5m) na bílou vzpomínal si lilii(J5m) na Lubartovou a na svatý kříž(J5m) ten její který chránil otcův krov(J5m) a pokaždé těm čápům záviděl(J5m) na střeše hnízdícím že na křídlech(J5m) tak volně plouti mohli blankytem(J5m) a přál si aby južjuž mužem byl(J5m) tak silným jak ten žmudský bohatýr(J5m) ten slavný Garhán v zkazkách matčiných(J5m) jenž divotvorným vzmachem šavle své(J5m) vždy rázem tisíc Němců skolil v prach(J5m) a vítězství svá pěvec slavený(J5m) pak hlasem opěvoval mohutným(J5m) jak tura řev Tak malý Olgerd snil(J5m) v své žmudské samotě kde matčin um(J5m) zdroj jediný byl jeho poznání(J5m) Vzruch nový v jeho duši povstal pak(J5m) když český onen přišel vyhnanec(J5m) pod pohostinnou střechu slaměnou(J5m) kde kmeta přívětivě Nojola(J5m) co hosta vítala a později(J5m) jej prosila by od nich nešel víc(J5m) vždyť poznala že velký jeho duch(J5m) a že zná víc než ona chápala(J5m) a viděla jak dítě miloval(J5m) jak ono láskou k němu přilnulo(J5m) Kmet zůstal rád v tom hnízdě útulném(J5m) a celou moudrosť svou i zkušenosť(J5m) v tu měkkou duši zasil Olgerda(J5m) a matka k andělům se modlila(J5m) by zlatá vzešla někdy boží žeň(J5m) A Olgerd každé slovo lačně ssál(J5m) jež vycházelo učiteli z úst(J5m) a duše jeho plamem hořela(J5m) když o těch velkých činech uslyšel(J5m) o bojích obrovských tam ve vlasti(J5m) své báby Lubartové lilie(J5m) a česká sláva sluncem byla mu(J5m) a českých bratrů ctnosť a učení(J5m) mu sladké slzy v oči lákaly(J5m) a mluvil českým jazykem jak Čech(J5m) A pozděj malovat na pergamen(J5m) se naučil až matka jásala(J5m) když její modlitby jí ozdobil(J5m) tu andělem se zlatou glorií(J5m) tam bílým květem rajsky spanilým(J5m) tu zpěvným ptákem zas na haluzi(J5m) A jinochem když byl juž vysokým(J5m) jak mladý štěp tu kmet jej vyučil(J5m) se zbraní zacházet po rytířsku(J5m) a Olgerd mužný byl jak bohatýr(J5m) a jako dívka něžným pokorným(J5m) Jen někdy zašleh tváří hrdý blesk(J5m) když kmet mu pravil jaký jest to rod(J5m) ten panský z Rožmitála na Blatné(J5m) ten slavný rod z kterého lilie(J5m) ta Lubartová bába Olgerda(J5m) že pocházela Gejštorů byl pych(J5m) Jak slunil Olgerd rád se v myšlénkách(J5m) že bába jeho krevní příbuznou(J5m) té byla Johanny jež sdílela(J5m) trůn český s velkým Jiřím z Poděbrad(J5m) A jednou pravil matce Půjdu tam(J5m) do slavné oné země přemilé(J5m) kde vyrostla ta naše lilie(J5m) Já přihlásím se tam k své rodině(J5m) a někdy proslaven se vrátím zas(J5m) sem pod tu nízkou střechu předrahou(J5m) do tvého drahá matko náručí(J5m) Tu Nojole se zdálo z olova(J5m) že pojednou má srdce v hrudi své(J5m) tak těžké bylo jí a pobledla(J5m) však mlčela a pouze uvnitř tak(J5m) si pravila A zatím uvadnu(J5m) já teskem než se vrátíš zemru dřív(J5m) a nikdy více tvář tvou nespatřím(J5m) Však jaká pomoc Syn když vyroste(J5m) juž matce nepatří ta ať jde spat(J5m) pod černou zem A vyšla z komnaty(J5m) by neuhodl její velký bol(J5m) a v tmavém koutě úzké ložnice(J5m) pod svatým obrazem si poklekla(J5m) a odklopila víko skříně té(J5m) kde chovávala drahé památky(J5m) své rodiny a skrovné úspory(J5m) a počítala dlouho stříbro své(J5m) a vzdychala zda vše to postačí(J5m) by synu svému koně koupila(J5m) a dobrou zbraň a jestli zůstane(J5m) pak ještě něco v měšec na cestu(J5m) A stačilo když přidala svůj šperk(J5m) ten starodávný třikrát zděděný(J5m) a snubní prsten svůj a s hrdla kříž(J5m) Tu oběť ovšem Olgerd netušil(J5m) a jásal jen když koně přivedli(J5m) a lesklou zbraň mu dali krzno též(J5m) a líbal matce ruce pečlivé(J5m) a děkoval a na pouť chystal se(J5m) do dálných Čech do země jeho snů(J5m) Tou dobou ale Zikmund polský král(J5m) král tedy jeho vlastní s Tatary(J5m) měl krutý boj a z Litvy spěchali(J5m) mu na pomoc jak jejich povinnosť(J5m) a Olgerd náhle vzplanul bojovně(J5m) a pravil matce Do Čech nepůjdu(J5m) vždyť rodná země na mne volá teď(J5m) bych mladý život za ni nasadil(J5m) Jdu do tábora krále Zikmunda(J5m) Jdi šeptala a požehnala mu(J5m) a mlčela a slzám bránila(J5m) a vetchému jen kmetu vyhnanci(J5m) tak pravila když večer v zahradě(J5m) u černého se kříže potkali(J5m) pod chvějným krovem šelestících bříz(J5m) Jak pošetilé přece matky jsou(J5m) když myslí nejvíce že trpěly(J5m) když život dětem daly rodíce(J5m) Vždy přijde den kdy omyl poznají(J5m) den onen kdy jim s Bohem řekne syn(J5m) kdy duše jeho s duší loučí se(J5m) s níž posud jeden žila život jen(J5m) Tak pravila a mlčel starý muž(J5m) a pozved pouze ruku k nebesům(J5m) kde slavně hvězdy plály Schýlila(J5m) tu vdova hlavu tiše v pokoře(J5m) A ráno na to Olgerd odejel(J5m) na bílém koni svém a minul rok(J5m) a žádná zpráva nepřicházela(J5m) na tichý dvůr pod střechu slaměnou(J5m) kde Nojola ve smutku tesknila(J5m) kde vetchý kmet byl zemřel v zimě juž(J5m) až jednou pozdě v noci klepání(J5m) se ozvalo na vrata spuchřelá(J5m) a starý sluha který otevřel(J5m) dům celý velkým zděsil výkřikem(J5m) a Nojola jež ještě modlila(J5m) se u černého kříže v zahradě(J5m) teď svého syna svého Olgerda(J5m) před sebou viděla Tak bledý byl(J5m) že myslila že zjevil se jí duch(J5m) až horké jeho slzy pršely(J5m) na její čelo na ruce a tvář(J5m) a jeho náruč ji tak svírala(J5m) jak by ji pustit více nehodlal(J5m) Až do bílého rána seděli(J5m) a on jí vylíčil jak v boji kles(J5m) jak myslili že mrtev docela(J5m) a jak jej v poli ležet nechali(J5m) a byl by zahynul neb Tataři(J5m) by byli našli jej a zajali(J5m) Však věrný jeho kůň ten bílý oř(J5m) dar její obětovné lásky mateřské(J6m) od něho nešel ležel u něho(J5m) a ohříval jej teplým dechem svým(J5m) když v noci křehl a když síly měl(J5m) by za hřívu se jeho zachytil(J5m) tu odnesl jej opatrně kůň(J5m) a přišli šťastně mezi přátely(J5m) kde Olgerd v těžkou nemoc uvržen(J5m) juž kráčel smrti vstříc Sny horečné(J5m) mu zjevovaly po celý ten čas(J5m) jak drahá máť tam siře tesknila(J5m) v tom starém dvorci v lesní samotě(J5m) a srdce pukalo mu výčitkou(J5m) že bezstarostně zanechal ji tak(J5m) Však nyní když se uzdravil a zpět(J5m) když přišel k ní ó teď chtěl zůstat juž(J5m) pod střechou otců zapomenout chtěl(J5m) ty dávné sny o slávě ve světě(J5m) chtěl jednu slávu jen jí drahým být(J5m) A syn a matka spolu plakali(J5m) v tak sladké radosti a zůstal s ní(J5m) Však za rok zemřela a Olgerd sám(J5m) na dvorci nyní žil a dávné sny(J5m) se v duši jeho zase vracely(J5m) Dvě léta statečně jim odolal(J5m) však lákaly jej příliš podlehl(J5m) své touze zavítati v onen kraj(J5m) kde Lubart jeho děd svou lilii(J5m) byl nalezl a nastoup tedy pouť(J5m) a přišel do Čech v osudný ten den(J5m) když došla zpráva Ludvík český král(J5m) že u Mohače padl osiřen(J5m) že český trůn a hned se mluvilo(J5m) o nápadnících s vášní velikou(J5m) a s obavami o dnech budoucích(J5m) A mezi jmény těch již korunu(J5m) snad dosáhnouti mohli zaslechl(J5m) teď Olgerd s překvapením radostným(J5m) to jméno které do Čech vedlo jej(J5m) co hvězda zářící to příjmení(J5m) jež bílá nesla lilie Gejštorů(J5m) to slavné jméno pánů na Blatné(J5m) a z Rožmitála Přímo tedy šel(J5m) do domu nejvyšší kde purkrabí(J5m) Lev Zdeněk z Rožmitála dvorem byl(J5m) a hlásil se co jeho rodu člen(J5m) a řekl mu co povídá si lid(J5m) o jeho na korunu naději(J5m) a nabízel své služby oddané(J5m) co poslušný syn hlavě rodiny(J5m) Lev z Rožmítála ctižádostivý(J5m) však v schytralosti chladnokrevný muž(J5m) se na Olgerda díval nejdříve(J5m) jak na zjev z pohádky a usmál se(J5m) té staré pověsti o lilii(J5m) tak zbožňované v domě Gejštorů(J5m) o které však juž nikdo nevěděl(J5m) v tom pyšném rodě pánů na Blatné(J5m) a z Rožmitála Pak se zamyslil(J5m) a zahleděl se v jinošskou tu tvář(J5m) jež krásná byla čistá světlá tak(J5m) jak archanděla vyptával se pak(J5m) na život Olgerdův na poměry(J5m) na jeho vlasť A Olgerd vyprávěl(J5m) mu prostě vážně s velkou vroucností(J5m) o matce své o starém vyhnanci(J5m) o dávných snech svých ba i o koni(J5m) jenž život zachránil mu před lety(J5m) a jejž byl s sebou do Čech přived si(J5m) a vše tak blouznivě a vzletně tak(J5m) že znělo to zpěv jako z dávných dob(J5m) Lev z Rožmitála klidně naslouchal(J5m) a tak si děl V těch časech převážných(J5m) tak věrných srdcí bude potřebí(J5m) tak milujících duší beze lsti(J5m) a kdo ví k čemu dobrým bude mi(J5m) ten nenadálý bájný příbuzný(J5m) A laskavě políbil Olgerda(J5m) po otcovsku a do Čech vítal jej(J5m) a do domu co syna milého(J5m) a přesvědčiv se že má schopnosti(J5m) co soukromého tajemníka hned(J5m) jej stanovil a vida jak je chud(J5m) byt vykázal mu v jednom z domů svých(J5m) na Novém městě v pusté zahradě(J5m) kde staré lindy snivě šuměly(J5m) své žluté listy na zem roníce(J5m) a plané růže vůni na jaro(J5m) svých květů slibovaly budoucích(J5m) Tam Olgerd šťastně žil a zdálo se(J5m) že život raní zorou spanilou(J5m) se usmívá A Bohu děkoval(J5m) Neb myslil nový Jiří z Poděbrad(J5m) že v Čechách zjeví se že sám pan Lev(J5m) jím bude snad že doba nastane(J5m) o které vždy byl s horoucností snil(J5m) pak proslaví své jméno nasadí(J5m) svůj život rád pro velkou myšlénku(J5m) Čas plynul rychle měsíc dva a tři(J5m) a s Olgerdem se změna udála(J5m) Juž nebyl šťasten neboť prohlédl(J5m) a viděl jasně slavné království(J5m) ty Čechy nejblouznějších jeho snů(J5m) že nejsou více tím čím bývaly(J5m) a s těmi cítil bolesť velikou(J5m) již v budoucnosti tušili juž pád(J5m) a srdce se mu v prsou svíralo(J5m) když poznával nejvyšší purkrabí(J5m) Lev z Rožmitála jeho ochránce(J5m) že není ryzím tak jak věříval(J5m) a v hloubi srdce vřelé přání měl(J5m) do lesů litevských se vrátit zas(J5m) a trpké sklamání své pohřbit tam(J5m) v tom starém dvorci nízkém útulném(J5m) kol něhož ptáci pěli sladce tak(J5m) a stromy šuměly však odvahy(J5m) to panu Lvovi říci nenalez(J5m) stal se zamlklým a truchlivým(J5m) ač kolem něho vřava výš a výš(J5m) se dmula jako moře Vyvolen(J5m) na český trůn byl zatím Ferdinand(J5m) a chystaly se velké slavnosti(J5m) pro blízký jeho příjezd do Prahy(J5m) Lev z Rožmitála všeho duší byl(J5m) jak při volbě tak nyní v čele stál(J5m) všem podnikům a vynasnažil se(J5m) by v plném lesu on a jeho dům(J5m) před králem stkvěl se který povinen(J5m) tak velice mu byl Při slavnostech(J5m) i Olgerdovi účasť vyměřil(J5m) a ten se přání jeho podrobil(J5m) ne rád však mlčky s pevným úmyslem(J5m) hned po slavnostech že mu poví vše(J5m) své sklamání a stesk po domově(J5m) a pevnou vůli odejíti z Čech(J5m) A vzešel den slavného příjezdu(J5m) a Prahou čilý rozvlnil se ruch(J5m) král Ferdinand a Anna jeho choť(J5m) juž blížili se městu V ulicích(J5m) to proudilo jak řeka hučící(J5m) a z oken vlály drahé koberce(J5m) a hudba zněla všude veselá(J5m) A Olgerd bloudil dlouho truchlivý(J5m) po městě sir v té hlučné radosti(J5m) až posléz k mostu přišel náhodou(J5m) Na Staré město chtěl Kol radních šel(J5m) již odění do drahých hedvábů(J5m) pod stkvostnými čekali nebesy(J5m) by uvítali krále oddaně(J5m) pak kolem obrněných mužů šel(J5m) a nedaleko kříže zůstal stát(J5m) kde osm lidí prapor obrovský(J5m) s lvem českým drželo kde kotlů bouř(J5m) a hlahol trub se třeskem ozýval(J5m) neb lidu přeradostné volání(J5m) juž hlásalo že k mostu jede král(J5m) A Olgerd hleděl snivě na řeku(J5m) jak ve slunci se blýská večerním(J5m) na Petřín který polit zlatem byl(J5m) na hrdé Hradčany jež na nebi(J5m) se chmurně rýsovaly na sivém(J5m) a vzduchem jak by stříbro lilo se(J5m) a jarní tušení juž chvělo se(J5m) tím stromovím na tichých ostrovech(J5m) tam dole v proudech šumné Vltavy(J5m) a zvonů hudba byla slavná tak(J5m) jak Velkonoc když slaví křesťanství(J5m) a záhadným začalo záchvěvem(J5m) se srdce Olgerdovo ozývat(J5m) a pozved zrak a hleděl ku bráně(J5m) ve věži Staroměstské v které teď(J5m) se kavalkáda právě zjevila(J5m) tak stkvělá jak by drahokamů proud(J5m) byl vytryskl a na most valil se(J5m) jí v čele hejtman hradu Pražského(J5m) jel s družinou za nimi šlechty květ(J5m) na andaluzských ořích překrásných(J5m) se hnal až jiskry z dlažby tříkaly(J5m) pak v rudém rouše z Rožmitála Lev(J5m) a skvělý jeho průvod důstojně(J5m) na koních vážně jeli skrocených(J5m) pak zjevila se krále družina(J5m) vše černě oděna však jako noc(J5m) se hvězdnou září zlata třpytící(J5m) a šlechta z Flandru z Brabant ze Španěl(J5m) hned za královou přišla družinou(J5m) pak panoši trubači heroldi(J5m) a nejvyšší království komoří(J5m) jenž nesl meč před králem konečně(J5m) sám Ferdinand ve zlatém kyrysu(J5m) a černém sametovém kabátci(J5m) na vraném koni v bráně zjevil se(J5m) Byl klidný hrdý bez úsměvu byl(J5m) zrak temný tajil blesky jako mrak(J5m) Kdo uviděl jej umlk zamyšlen(J5m) chlad z něho vál na celou českou zem(J5m) Však jemu po pravici královna(J5m) na bílé klisně jela spanilá(J5m) jak hvězda večerní a prosté tak(J5m) na sobě roucho měla bez ozdob(J5m) že nejchudší se zdála šlechtičnou(J5m) Jí sídlil úsměv na rtech dojemný(J5m) a dobrota jí z očí svítila(J5m) jak slibná spása jela s manželem(J5m) jak holubice míru nesla se(J5m) mu po boku a nedůvěry chlad(J5m) tál svatým čarem zraků přesladkých(J5m) A lid proléval slzy radostné(J5m) a žehnal jí jež byla dědičkou(J5m) tou jedinou Českého království(J5m) a květem posledním jenž vypučel(J5m) z té drahé české půdy jejíž klín(J5m) prach jímal slavných králů domácích(J5m) A ona Prahu slzou vítala(J5m) a český lid jenž jí tak drahým byl(J5m) a pozvedla teď zraky k Hradčanům(J5m) a vzpomínala časů minulých(J5m) dob dětství blahých vláha stoupala(J5m) do krásných očí jí jak paprsky(J5m) jí kolem hlavy vlasy svítily(J5m) a zjevem luznějším se zdála být(J5m) než ženy pozemské A Olgerd stál(J5m) jen málo kroků od ní hloubal v zrak(J5m) ten její nebeský svůj vlastní hled(J5m) a bylo mu jak by se ponořil(J5m) do řeky hluboké a tajil dech(J5m) a duše jeho k nebi bouřila(J5m) a srdce pukalo mu lítostí(J5m) neb rázem cítil celý osud svůj(J5m) tak sladký a tak bolný zároveň(J5m) a zachvěl se jak strom když ucítí(J5m) smrť ranou seker Jasno bylo mu(J5m) že celý život jeho zapadl(J5m) že v beznaději srdce uvadne(J5m) neb spatřiv ji vznešenou královnu(J5m) on bleskem miloval ji šíleně(J5m) A netušící Anna jela dál(J5m) na bílé klisně své jak světice(J5m) jež na oblaku pluje do ráje(J5m) a za ní výkvět paní spanilých(J5m) jel v zlatohlavu kamy pokrytém(J5m) a zase nové davy šlechticů(J5m) se na most velkým proudem valily(J5m) a posléz kopiníci cválali(J5m) Tak končil průvod Vše když zmizelo(J5m) tam v Malostranské bráně za mostem(J5m) a volnou dráhu když zas Olgerd měl(J5m) tu obrátil své kroky k domovu(J5m) a nevěděl jak cestu našel tam(J5m) byl jako prudkou ranou omráčen(J5m) Chor klesl na lůžko a vzýval sen(J5m) však marně by mu paměť obestřel(J5m) Ruch z ulic vnikal v jindy tichý dům(J5m) kde Olgerd ležel jako jeden z těch(J5m) na deskách vytesaných rytířů(J5m) na hrobech v kostelích a bylo mu(J5m) jak by ty staré lindy před oknem(J5m) nad rakví jeho temná ramena(J5m) ve tichém smutku k nebi zdvihaly(J5m) Noc minula a po ní slavný den(J5m) kdy korunován králem Ferdinand(J5m) a Olgerd sebou nehnul ráno však(J5m) když po opětné noci nastalo(J5m) když rudé červánky se nítily(J5m) zas v temné spleti stromů haluzí(J5m) vstal Olgerd prudce neboť vzpomněl si(J5m) dnes Anně královně že korunu(J5m) na hlavu arcibiskup postaví(J5m) a zrak mu hořel Silným náhle byl(J5m) a zašeptal si Bloude spěchej tam(J5m) před oltář boží uzříš andělskou(J5m) tu ženu v majestátu královském(J5m) nic svoje poznáš smělče šílený(J5m) před glorií dvojí kterou kolem ní(J5m) Bůh roznítil jak ohně v svatyni(J5m) zář důstojnosti ženy královny(J5m) Patř na ni bloude a pak odejdi(J5m) a pohřbi se i svoje šílenství(J5m) kde nejtemněj tvé lesy šeří se(J5m) A zamyslil se na to na dlouho(J5m) sám nevěděl kde duše bloudí mu(J5m) čas však když přišel dal se na cestu(J5m) do chrámu jako na poslední pouť(J5m) již před svou smrtí koná poustevník(J5m) A u svatého Víta schoulil se(J5m) jak žebrák v stínu sloupu Slyšel šum(J5m) jak mnohých vod však tváři nepozved(J5m) až lid si blízko šeptal Hlediž hleď(J5m) juž přichází ta naše světice(J5m) Tu Olgerd vzdych a pozved hlavy své(J5m) a hleděl tam kam hleděl všechen lid(J5m) Jak záblesk slunce v šeru sloupení(J5m) ji viděl Annu Jagellonců květ(J5m) háv stříbrný sobolím roubený(J5m) plál bíle kolem luzné postavy(J5m) a spodní roucho purpur perlami(J5m) jak deštěm kropený se za ní vlek(J5m) a drahokamy osázený lem(J5m) nes v úctě skloněn Jiří markrabě(J5m) a dámy sledující davem ji(J5m) do jedné v šedých šatech z damašku(J5m) jichž levý rukáv stříbrohlavový(J5m) byl jiskřícími poset granáty(J5m) jak letních oblaků se zdály lem(J5m) jenž kolem luny luzně skupí se(J5m) a světlou šedostí svou zvyšuje(J5m) zjev její bílý vzdušnou hybností(J5m) pak snivý její tichý majestát(J5m) A bylo slavno v lepé svatyni(J5m) jak v lunojasné noci Klenula(J5m) se vysoko a volně nad hlavou(J5m) té luzné bledé světlé královny(J5m) jak dřímající čaru plný les(J5m) a vše co Olgerd nyní uviděl(J5m) se zdalo mu jak vzrušná legenda(J5m) na zlatou půdu štětcem kouzlena(J5m) Před oltář vedli Annu stála tam(J5m) jak lilie v bezvětří až zavanul(J5m) dech nadšení jí duší zachvěla(J5m) se lehce sklonila se poklekla(J5m) líc chýlíc pokorně až na dlažbu(J5m) na Boha z hloubí nitra volajíc(J5m) by hodnou učinil ji purpuru(J5m) V tom abatyše panen klášterních(J5m) u Jiří svatého se blížila(J5m) a nesla korunu co odpověď(J5m) na vroucí tichou tuto modlitbu(J5m) před Annou stála temný smutku zjev(J5m) stín jako truchlý světské velkosti(J5m) a arcibiskup stařec velebný(J5m) vzal křižmo svaté z drahé nádoby(J5m) by dotekl se šíje královny(J5m) a bílých rukou její sepjatých(J5m) jak by ji pomazával k oběti(J5m) Tu Olgerdovo srdce chvělo se(J5m) tak velkou lítostí že zastenal(J5m) ta koruna se zdála z trní být(J5m) a čekal že se zjeví anděl snad(J5m) by prorockým ji slovem varoval(J5m) Však abatyše vedla královnu(J5m) teď za clonu do stánku z purpuru(J5m) a chrámem zněly hymny prosebné(J5m) jak o návrat by slunce volaly(J5m) a když se Anna znova zjevila(J5m) před oltářem tak byla spanilá(J5m) jak mladé slunce vyšlé z ranních par(J5m) neb byli čepec z perel sňali jí(J5m) a stužku z purpuru a vlasů proud(J5m) jí volně padal zlatých paprsků(J5m) slap vonný zdobící ji nádherněj(J5m) než všechen šperk i brunát královský(J5m) a zas se zdála lilií vzniknuvší(J5m) na stopě archanděla v Edénu(J5m) tak čistá světlá snivá přesladká(J5m) a všechen lid se vrh na kolena(J5m) jak na znamení zvonu Sklopila(J5m) zrak nebeský v pokoře hluboké(J5m) když meč a žezlo zlaté jablko(J5m) teď přinesli a z Rožmitála Lev(J5m) když pozved hlasu slavně volaje(J5m) Hle Čechové před Bohem stojí ta(J5m) jež vaší zemi má být královnou(J5m) Nuž mluvte chcete aby dosedla(J5m) na slavný trůn kde seděl Přemysl(J5m) sotva dořek zatřásl se chrám(J5m) jak hromem jedním hrdlem výkřik zněl(J5m) Buď zdráva Anno česká královno(J5m) Tu arcibiskup svatou korunu(J5m) na hlavu spanilou jí posadil(J5m) a sklonila ji v zbožné pokoře(J5m) pak ale vzpřímila se vysoká(J5m) a plna důstojnosti vznešené(J5m) kol sebe hleděla jak rekyně(J5m) jež povznáší svůj štít na znamení(J5m) že sílu cítí býti ochranou(J5m) těm které miluje Že česká zem(J5m) co na pavézu bude hledět k ní(J5m) to tušila a k Bohu volala(J5m) o zdar jej prosíc z hloubky duše své(J5m) a zraky její slzou mlžené(J5m) se obracely vzhůru pomalu(J5m) a Olgerd opět cítil tento zrak(J5m) že osud jeho určil na věky(J5m) a schýlil tvář svou smutně do dlaní(J5m) a neslyšel juž lidu volání(J5m) trub víření a varhan dunění(J5m) Chrám prázden byl a Olgerd odešel(J5m) Jak ve snu kráčel hlučnou ulicí(J5m) a pravil tiše v duši sobě tak(J5m) Juž naposled jsi viděl její líc(J5m) Jdi do svých lesů mlčky snášej tam(J5m) a zemři tiše Jest to osud tvůj(J5m) Tak šeptal si a sir a opuštěn(J5m) tu jedinou vyhledal přátelskou(J5m) a věrnou bytosť kterou v Praze měl(J5m) kůň jeho bílý byl to onen kůň(J5m) jejž někdy matka byla koupila(J5m) za rodinný svůj šperk a zlatý kříž(J5m) když Olgerd slávu v světě hledat chtěl(J5m) Jak vroucně nyní Olgerd líbal jej(J5m) a němý přítel tichý pokorný(J5m) se na něj díval zrakem truchlivým(J5m) tím zrakem němé tváře záhadným(J5m) jenž srdce dojímá tak hluboce(J5m) A Olgerd šeptal Půjdem spolu zpět(J5m) v kraj rodný náš ty volným budeš tam(J5m) bez uzdy beze stěn bez žaláře(J5m) a vítr bude zase druhem tvým(J5m) A zdálo se že kůň mu rozuměl(J5m) vždyť stříhal ušima a ve zracích(J5m) mu radosť blýskala a zařehtal(J5m) V tom ale přišel posel pana Lva(J5m) by koně odved připomenul pak(J5m) též Olgerdovi že při turnaji(J5m) dnes na večer má úkol určitý(J5m) i on jak jeho kůň a Olgerdu(J5m) to blesklo duší až se ulekl(J5m) on ještě jednou tedy spatří ji(J5m) a tenkráte zajisté její zrak(J5m) na jeho tváři chvíli spočine(J5m) A všechen bol a všechna zádumnosť(J5m) se rozplynuly jak na jaře led(J5m) když slunce z mraků vyjde závistných(J5m) Svit temenící hvězdně z oči jí(J5m) na jeho tvář ten poklad nesmírný(J5m) chtěl s sebou vzít do temných samot svých(J5m) ten postačí by štěstím naplnil(J5m) mu truchlou hruď jak stačí jediný(J5m) do pustých vod vnořený paprslek(J5m) by slunným zlatem zasypal jim klín(J5m) A vzýval večer by juž přikvapil(J5m) Byl onen turnaj stkvělý nade vše(J5m) co posud vídáno v tom způsobu(J5m) na večer odbýval se při světle(J5m) bezpočtu valných z vosku pochodní(J5m) tak čistě jako hvězdy zářících(J5m) Po stěnách nízozemské koberce(J5m) o slavných bojech římských hlásaly(J5m) a celý Olymp usmíval se s nich(J5m) kol krásně zbudované tribuny(J5m) na které postaven byl zlatý trůn(J5m) po jehož obou stranách seděly(J5m) ve černých rouších aksamitových(J5m) a zlatem pruhovaných šlechtičny(J5m) jak z rodů předních v Českém království(J5m) tak ze Španěl z Brabantu z Německa(J5m) a jako růže v hávu zlatitém(J5m) a třpytnými posetém perlami(J5m) na trůnu spočívala královna(J5m) A pod tribunou vířil divý rej(J5m) lesk zlata stříbra smaltu kamenů(J5m) a všechny barvy suken hedvábu(J5m) a kmentu aksamitu atlasu(J5m) se míhaly jak kdyby tisíc duh(J5m) se bylo rozprášilo najednou(J5m) a dolů sprchlo k nohám královny(J5m) při hudbě vířivé to turnaj byl(J5m) jenž představoval zápas Ctností všech(J5m) na pouti zemské proti Neřestem(J5m) a stkvělé jejich posléz vítězství(J5m) Ctnosť každá byla dáma překrásná(J5m) dva měla vždy po boku rytíře(J5m) ti proti pyšným jeli démonům(J5m) na saracénský způsob oděným(J5m) na andaluzských koních ve zbroji(J5m) jež drahokamy jenjen hořela(J5m) a válčilo se s velkou grácií(J5m) a na konec když peklo podlehlo(J5m) tu jely Ctnosti krásné vznešené(J5m) a jejich rytíři v háj kouzelný(J5m) na konci sálu květy umělé(J5m) kde pučely a zpěv kde ptáků byl(J5m) a pršky hvězd a bílý vonný dým(J5m) v němž zmizely Však dřív než v onen ráj(J5m) se dali na cestu před tribunu(J5m) vždy putovali aby královně(J5m) na jevo dvorně dali poklonou(J5m) že za paní ji mají ctností všech(J5m) s úsměvem vždy Anna chýlila(J5m) svou hlavu spanilou šeptajíc dík(J5m) Tak na svých pyšných ořích kolem ní(J5m) se výkvět bral vší šlechty domácí(J5m) a naposled na koni prostém jen(J5m) se povlovně blížila Pokora(J5m) To vnučka byla krásná pana Lva(J5m) tak mladá že se stále rděla jen(J5m) a hlavu klopila a spanilá(J5m) tak byla v prostém šatě z šamlatu(J5m) jak v trávě violka a po boku(J5m) jí nejel žádný rytíř zářící(J5m) svou zlatou zbrojí Pěšky Olgerd šel(J5m) a vedl koně prostě za uzdu(J5m) a třímal druhou rukou nahý meč(J5m) měl hlavu jako ona skloněnou(J5m) bez helmy byl a zlatých vlasů proud(J5m) mu vroubil bledou snivou mladou líc(J5m) a temné řasy clonily mu zrak(J5m) Před královnou teď hlavu ještě níž(J5m) na prsa schýlil Ach tak blažen byl(J5m) že nyní na něj zírá její zrak(J5m) však smělosť neměl aby pohled k ní(J5m) na zlatý její trůn Pak tiše šel(J5m) jak vzdech se nese zmizel s dámou svou(J5m) v tom rajském háji v dymném oblaku(J5m) a tak byl úkol jeho u konce(J5m) Šel domů Měsíc svítil na cestu(J5m) a unavený koně těžký krok(J5m) po dlažbě smutně zněl A mezi tím(J5m) co Olgerd pustou kráčel ulicí(J5m) ved král svou choť k slavnému banketu(J5m) a usedli pod nebe z brokátu(J5m) a hudba zněla sálem rozkošná(J5m) na zlatých mísách jídla dýmala(J5m) a v pohárech se víno pěnilo(J5m) a rozhovor hlaholil veselý(J5m) Však Anna zamyšlena zdála se(J5m) a choti svému tiše pravila(J5m) když tázal se jí proč tak smutna jest(J5m) Ó pane můj jest osmnáct to let(J5m) co otec můj král slavné paměti(J5m) na hlavu mého bratra Ludvíka(J5m) tu samou svatou kladl korunu(J5m) již včera tobě biskup a dnes mně(J5m) na skráně vložil Šest mi bylo let(J5m) a o tři léta Ludvík mladším byl(J5m) Když u svatého Víta prohlášen(J5m) byl králem Ludvík všichni jásali(J5m) já nerozumné děcko propukla(J5m) však v hořký pláč a stále volala(J5m) Chci též být králem též mít korunu(J5m) a nepřestala dřív až otec můj(J5m) ten dobrý laskavý se pousmál(J5m) a korunu vzal s hlavy Ludvíka(J5m) a mně ji posadil Ó žel ó žel(J5m) to smutné bratru bylo proroctví(J5m) Tak šeptala a bledla dojmutím(J5m) a král tak chmurně v dumu hloubal se(J5m) že Anna polekána v rozhovor(J5m) se veselejší rychle nutila(J5m) by choti s čela zapudila mrak(J5m) Vzdech potlačila svůj a pohledla(J5m) na pana Lva jenž blízko seděl jí(J5m) a pravila Jak krásný karrusel(J5m) to láska vaše pro nás strojila(J5m) Jak luzná ladná byla každá Ctnosť(J5m) Ta Pokora prý vaší vnučkou je(J5m) Jak vděkuplná byla spanilá(J5m) jak anděl věru Její rytíř též(J5m) ráz prosté měl a milé pokory(J5m) i kůň ten poutal moji pozornosť(J5m) tak rozdílný byl od všech ostatních(J5m) mně zdálo se že chápe úplně(J5m) svou úlohu já zraky odvrátit(J5m) od něho nemohla a skupina(J5m) ta ladná Pokory mne nejvíce(J5m) po celý turnaj zaujímala(J5m) vždy toho koně zvláštní vzezření(J5m) zrak vábil zpět když jinam bloudit chtěl(J5m) Ta celá hra nás vůbec bavila(J5m) Ať láska vaše tomu uvěří(J5m) že přátelsky vám za ni vděčni jsme(J5m) Tak pravila a na to děl pan Lev(J5m) Ó vaše Milosť neví královská(J5m) jak srdce moje plesá radostí(J5m) že karrusel té došel libosti(J5m) Ó věru že by Pýchou stala se(J5m) ta Pokora slov vašich uslyšíc(J5m) A její rytíř jak by divil se(J5m) že bylo proroctvím co pokládal(J5m) za plané na vsi lidu mluvení(J5m) S tím koněm jest to věru podivné(J5m) jak stará pohádka to vypadá(J5m) Tím slovem vzbudil pan Lev zvědavosť(J5m) všech kteří slyšeli jej královna(J5m) pak děla Pane povždy pohádky(J5m) já ráda slýchala Kéž chtěla by(J5m) nám láska vaše povídati svou(J5m) Sám král mu hlavou kývl a pan Lev(J5m) tak začal mluviti Mým příbuzným(J5m) ač vzdáleným jest Olgerd z Gejštorů(J5m) tak nezámožný že mu přezdívá(J5m) ta celá naše Praha posměšná(J5m) že rytířem jest paní Chudoby(J5m) On z Litvy pochází má královno(J5m) a přišel pěšky sem a za uzdu(J5m) ved svého koně naň se posadit(J5m) to zdálo se mu hříchem smrtelným(J5m) sám raděj nesl zbroj a majetek(J5m) svůj skrovný na bedrách Jest kůň ten dar(J5m) a památka na matku zemřelou(J5m) a zachránil mu život v boji kdys(J5m) On miluje ho láskou velikou(J5m) a přece jednou se s ním rozloučil(J5m) když matka jeho totiž zemřela(J5m) a neměl čím by koupil příkrov jí(J5m) a neměl čím by pohřeb strojil jí(J5m) A seděl v tiché její komůrce(J5m) kde bledá ležela a v sluchu mu(J5m) ta slova zněla její poslední(J5m) Tam dones mne kam srdce teskní mé(J5m) na chlum zelené oné výšiny(J5m) kde javor stojí starý šumící(J5m) a s bujnou travou vítr pohrává(J5m) Tam slunce nejdřív z rána zasvítí(J5m) tam zastaví se než jde v moře spat(J5m) A totéž slunce nyní v komůrce(J5m) své purpurové růže věšelo(J5m) na bílé stěny nahé chudobné(J5m) a Olgerd přál si být tak bohatým(J5m) jak zlaté slunce aby nádheru(J5m) kol rovu matky sil jak ono svit(J5m) svůj blyštící po světě házelo(J5m) A vyšel smuten před dvůr chudobný(J5m) a hleděl kolem z které strany as(J5m) Bůh pošle pomoc mu v té úzkosti(J5m) Tu z nenadání vyskytl se muž(J5m) dle kroje mluvy šlechtic polský byl(J5m) a pravil Olgerdovi Pane můj(J5m) ó snažně prosím vás mne vyslyšte(J5m) Jsem na cestách a pilný jest mi spěch(J5m) však nehoda mne velká zastihla(J5m) Můj kůň mi pad a nohu zlámal si(J5m) a nikde není blízko zvířete(J5m) jímž klisnu svou bych mohl nahradit(J5m) kůň váš jest dobrý prodejte mi jej(J5m) Jsem bohatým a stkvěle zaplatím(J5m) vám vaši ochotu Tak děl ten muž(J5m) a Olgerd uvnitř plakal lítostí(J5m) že rozloučit se s věrným koněm má(J5m) a bylo mu jak páchati by měl(J5m) tu nejčernější zrádu jidášskou(J5m) Přec kývl hlavou odvrátil svou tvář(J5m) a ruku nastavil a cizinec(J5m) mu měšec podal těžký koně vzal(J5m) a zmizel s ním A Olgerd pravil si(J5m) Teď důstojně svou matku pochovám(J5m) A nesli v kmentovém ji příkrovu(J5m) na slunnou výš pod javor šumící(J5m) a na zelený její svěží rov(J5m) kříž postříbřený Olgerd postavil(J5m) Pak teprv koně svého oplakal(J5m) Dvě léta minula Tu v tichý dvůr(J5m) tak z nenadání blesk jak z blankytu(J5m) se k Olgerdovi vrátil milý oř(J5m) Na večer bylo to když nad chlumem(J5m) se slunce zastavilo než šlo spat(J5m) do moře v jeho třpytu posledním(J5m) kříž stříbrný když hořel zdobený(J5m) dle zvyku věncem prostě uvitým(J5m) na poli z amarantů blankytných(J5m) Jak zjevení v té záři večerní(J5m) oř na kraji se lesa vyskytl(J5m) a běžel tryskem k domu řehtaje(J5m) Byl z Polska unikl a vyhledal(J5m) po dlouhé pouti bludné zajisté(J5m) tu nízkou střechu Olgerd zajásal(J5m) a nikdy více se s ním neloučil(J5m) Kdo onen kupec byl to nevěděl(J5m) a proto nemoh koně vrátit mu(J5m) Však miloval to zvíře něžně tak(J5m) pro věrnosť jeho jak by koni Bůh(J5m) byl nesmrtelnou duši vdechl v hruď(J5m) A za nedlouho lid si povídal(J5m) že onen cizinec byl andělem(J5m) že k Olgerdovi přišel zkoušet jej(J5m) jak velká jeho láska k matce jest(J5m) a teď že za odměnu vrátil mu(J5m) to věrné zvíře a že přijde den(J5m) kde větší ještě rytíř odměny(J5m) se dočká přičiněním zvířete(J5m) A Olgerd s úsměvem jen naslouchal(J5m) těm prostým řečem Do Čech vydal se(J5m) a jako druha jako přítele(J5m) si koně s sebou vedl miluje(J5m) jej láskou vděčnou nejen za věrnosť(J5m) a protože mu život zachoval(J5m) však proto též že tenkrát pomohl(J5m) mu drahou matku pohřbit důstojně(J5m) Nuž královno to je ta blouznivá(J5m) však hodnověrná moje pohádka(J5m) o bílém koni pana Olgerda(J5m) A vidíš že ten lid přec uhodl(J5m) Kůň bílý obrátil tvou pozornosť(J5m) dnes na rytíře ty se po něm ptáš(J5m) tak přičiněním oře dosáhl(J5m) víc na mou věru než se mohlo mu(J5m) kdy ve snách zdát o štěstí na zemi(J5m) Však teď ať Milosť tvoje královská(J5m) i mne odmění kmitným úsměvem(J5m) za pohádku mou bylať věrná tak(J5m) neb slova vlastní pana Olgerda(J5m) já tobě opakoval snaže se(J5m) smích potlačit nad jeho prostotou(J5m) Pan purkrabí tak končil rozmarně(J5m) a král se usmál po něm dvořanstvo(J5m) však s udivením velkým viděl Lev(J5m) že Anně v oku slza leskla se(J5m) tak zářivá jak démant nejčistší(J5m) A druhý den když Olgerd z Gejštorů(J5m) jej prosil aby domů pustil jej(J5m) tesk že ho jímá těžký po Litvě(J5m) tu vše mu vypravoval purkrabí(J5m) a o té slze mluvil a pak děl(J5m) Já lituji že odsud chvátáš tak(J5m) Já chtěl tě prosit abys modlitby(J5m) pro královnu mi zdobil uměle(J5m) tak krásně maluješ na pergamen(J5m) Co dar je chystám Anně milostné(J5m) až z Uher vrátí se kam s chotěm svým(J5m) se zítra vydá S jarem přijde zas(J5m) Tu bylo Olgerdovi jak by ráj(J5m) před ním se náhle sladce otvíral(J5m) a pro tu slzu jasnou útrpnou(J5m) teď Annu dvojnásobně miloval(J5m) a za to blaho Bohu v srdci svém(J5m) dík vroucí vzdával Purkrabímu děl(J5m) Dle tvého přání pane stane se(J5m) A vrátil se v ten tichý milý dům(J5m) v tu strumenitou pustou zahradu(J5m) kde staré lindy posud bez listí(J5m) se v klenbu splítaly jíž nebesa(J5m) se sivě smála zlatem protkaná(J5m) A nově život vycházel mu tam(J5m) Teď šťastným byl Po celý dlouhý den(J5m) u okna seděl na ni mysle jen(J5m) a na pergamen kladl hluboké(J5m) a krásné citů čistých výrony(J5m) a rouchem květů pestrých arabesk(J5m) své sny odíval zjevy andělů(J5m) a světic její jasnou nesly tvář(J5m) a velká jeho láska nesmírná(J5m) zář jako zlatá jeho výtvory(J5m) tak prohřála a duši vdechla jim(J5m) tak dojímavě vzletnou v prostotě(J5m) že obdiv vzbuzovaly nadšený(J5m) u všech již práci jeho viděli(J5m) To byli ti jež sám pan purkrabí(J5m) do dílny jeho vodil Olgerd však(J5m) jen s nelibostí hosty vídával(J5m) neb zdálo se mu jak by tajemství(J5m) své svaté čisté dával lidem v šanc(J5m) čímž cudnosť jeho duše trpěla(J5m) a jednou nejvyššího komoří(J5m) když vlastní přišel k němu synovec(J5m) pán pyšný z Šellenberka Petr Jošt(J5m) a žádal práci jeho viděti(J5m) tu zamít jeho přání uražen(J5m) jak vyzývavým jeho chováním(J5m) tak zrakem jeho nestoudným a zlým(J5m) Od doby té měl Olgerd mocného(J5m) při dvoře nepřítele Nedbal však(J5m) a zahloubán v svou práci šťastným byl(J5m) Tak plynul čas mu Jaro přišlo sléz(J5m) a zahrady se zelenaly juž(J5m) a s krásným jitrem jednou přišla zvěsť(J5m) že Anna jede z Uher do Prahy(J5m) a jejím hostem že jest Marie(J5m) choť někdy Ludvíka jejž bařina(J5m) tam u Mohače byla zhltila(J5m) v den nešťastný z ní vdovu učiníc(J5m) a koruny ji zbavíc zároveň(J5m) A Praha hlučně paní vítala(J5m) však královny si hluku nepřály(J5m) a žily tiše ve svých komnatách(J5m) a s dvorem svým jen ob čas do polí(J5m) a blízkých lesů vyjíždívaly(J5m) a procházky konaly v zahradách(J5m) jež libě šířily svůj vonný chlad(J5m) kol hradu za Jelením příkopem(J5m) A každé ráno na mši chodily(J5m) na tichou časně s celým dvorem svým(J5m) po chodbě kryté z hradu vedoucí(J5m) v chrám Víta svatého na oratoř(J5m) ten krásný který někdy vystavěl(J5m) král Vladislav Tam zbožně konaly(J5m) co den své modlitby a půvab chrám(J5m) tou dobou zvláštní měl když prázdným byl(J5m) na polo šerý sem tam zábleskem(J5m) jen slunce ranního se růžověl(J5m) a byl tak slavný jako mystický(J5m) les posvátný jímž plujou andělé(J5m) na křídlech lehkých jako oblaka(J5m) To kouzlo plně Olgerd ocenil(J5m) neb putoval do chrámu každý den(J5m) když dověděl se že tam chodí dvůr(J5m) U sloupu stál než přišly královny(J5m) a když se objevily poklonil(J5m) se hluboce jak dvornosť kázala(J5m) pak sklonil hlavu klekl na dlažbu(J5m) však zraky jeho vzhůru bloudily(J5m) na oratoř a ssály žíznivě(J5m) ten sladký zjev přesvětlé královny(J5m) jak v poušti rosu osamělý strom(J5m) a prosil Boha by mu odpustil(J5m) že se jí klaní jako modle své(J5m) A děkoval též Bohu že mu dal(J5m) to dobrodiní toho pokladu(J5m) ten paprsek jenž duši jeho hřál(J5m) Pak královny když s dvorem odešly(J5m) on pokaždé též domů přímo šel(J5m) sed ku své práci šťasten spokojen(J5m) a nepřál si juž víc než dočkat se(J5m) dne druhého kdy ji zas uvidí(J5m) To stačilo mu hledět na Annu(J5m) jak na hvězdu a smělosť dodalo(J5m) mu vědomí že ona nevšímá(J5m) ni jiný kdo si jeho pohledů(J5m) Však den co den když na svém místě stál(J5m) tu konečně se stalo Marie(J5m) že jednou na něho svou pozornosť(J5m) na krátký obrátila okamžik(J5m) ve chvíli roztržité zbožnosti(J5m) Zrak jeho blouznivý ji překvapil(J5m) až k podivení avšak mlčela(J5m) a hanbila se za svou zvědavosť(J5m) Když ale třetí čtvrtý pátý den(J5m) zas pokaždé jej uviděla tam(J5m) a pokaždé s tím zrakem blouznivým(J5m) tu řekla posléz Anně se smíchem(J5m) když z kostela šly Pohleď dolů tam(J5m) na toho muže Jest ti známým snad(J5m) A Anna vrhla tichý mírný hled(J5m) na blaženého dolů Olgerda(J5m) a v kryté chodbě řekla Marii(J5m) Tvář tu já zajisté juž viděla(J5m) však nevím kde Proč ty však tážeš se(J5m) A proč se směješ potutelně tak(J5m) Tu Marie se smála ještě víc(J5m) a zvolala Ten jinoch blouznivý(J5m) z nás jednu zajisté že miluje(J5m) neb aspoň jednu z našich dvorních dam(J5m) Toť dojemné jak mlčky láskou mře(J5m) A Anna prstem pohrozila jí(J5m) a zamyslila se pak pravila(J5m) Juž vzpomínám si odkud znám tu tvář(J5m) Pan purkrabí mi o něm vyprávěl(J5m) Ó věru kdyby pravdou bylo to(J5m) že miluje snad dámu vznešenou(J5m) z té naší družiny že odvaha(J5m) mu schází snad by se jí přiblížil(J5m) já ráda chtěla bych mu pomoci(J5m) neb rytířem se zdá mi pravým být(J5m) a mužem dobrým srdce prostého(J5m) dle toho co jsem o něm slyšela(J5m) Víc Anna neřekla však Marie(J5m) již trochu nudil život klášterní(J5m) na Pražském hradě neustala víc(J5m) u pátrání po onom tajemství(J5m) jež do kostela vedlo rytíře(J5m) na tichou mši a lstivě pana Lva(J5m) na Olgerda se ptala pravíc mu(J5m) že uslyšela co se povídá(J5m) o rytíři tom paní Chudoby(J5m) a přála si by někdy s družinou(J5m) svou do zahrad jej přivedl pan Lev(J5m) když procházka se koná na večer(J5m) Pak lichotila lstivě panu Lvu(J5m) jak by ji zajímala pohádka(J5m) již on byl vypravoval královně(J5m) a k vůli pohádce pak Olgerd sám(J5m) co jeho příbuzný A se smíchem(J5m) pak Anně svěřila se zvolajíc(J5m) Tak aspoň zvíme koho miluje(J5m) neb dlouho zajisté to neskryje(J5m) když blízko bude té k níž modlí se(J5m) tak vroucně jako k Bohu každý den(J5m) Ty Anno pak buď jeho andělem(J5m) a za něj oroduj u dámy té(J5m) Tak laskavě se Anna usmála(J5m) že Marie ji vřele objala(J5m) neb výčitek se bála poněkud(J5m) pro žerty své z úst vážné královny(J5m) Lev z Rožmitála přived Olgerda(J5m) teď pokaždé když byla procházka(J5m) ve zahradách však marně Marie(J5m) na rozluštění záhad čekala(J5m) On mlčel vždy a vždy tak skromným byl(J5m) jak v kostele a stranou zůstával(J5m) a k žádné z dam se nepřibližoval(J5m) jen z povzdálí hleděl na královny(J5m) a na dvořanky s nimi chodící(J5m) Tak šťastným byl že často nyní zrak(J5m) i v kostele i večer v zahradách(J5m) teď Annin mírně na něj zasvítil(J5m) jak bílý měsíc z výše blankytné(J5m) Neb Annu také začal zajímat(J5m) pro hluboký a vroucí oka hled(J5m) pro dojemnou a snivou unylosť(J5m) již nevědomky nesl na čele(J5m) Cit jakýs mateřský ji pudil vždy(J5m) by pomohla mu Věru dítětem(J5m) ten jinoch zdál se jí a chorým též(J5m) A stalo se že růže počaly(J5m) juž v sadech zkvétat řídké byly však(J5m) a dvorský mrav tu kázal osobám(J5m) že vzácným dávala se poupata(J5m) ta prve rozvitá co čestný dar(J5m) Byl večer krásný vonný lahodný(J5m) svit luny měnil svět v sen stříbrný(J5m) a v Eden pravý sady královské(J5m) již dřímaly nad Prahou čnějící(J5m) háj jako velká vážná rekovská(J5m) tam dole z prohlubně kde noční mhou(J5m) se řeka kmitala a zpívala(J5m) o staré slávě která nezhyne(J5m) A sady lunným jasem prosvitlé(J5m) jak lidské srdce láskou v unylé(J5m) a sladké dřímotě svou odpověď(J5m) na píseň řeky tichým šelestem(J5m) v noc šeptaly a snivý jejich mír(J5m) ten rostlinný do srdce vnikl všech(J5m) již kráčeli tou chvílí pod stromy(J5m) a konejšil jak tichý jarní déšť(J5m) Po lunou bílé cestě nesla se(J5m) zjev jako z lepších světů královna(J5m) a naslouchala tiše s úsměvem(J5m) všem pošetilým žertům Marie(J5m) a ob čas zase zastavila se(J5m) u skupin které tvořil její dvůr(J5m) buď u fontánů tryskajících v noc(J5m) jak sloupy z hvězd neb kolem bílých soch(J5m) neb pod některým keřem kvetoucím(J5m) A všude s vděkem sladkým mluvila(J5m) jen málo třeba slov však milých tak(J5m) že jako dar je každý v paměť svou(J5m) si ukládal a za ní hleděl dál(J5m) když zase v noc se bílá nořila(J5m) jak za ptákem jenž s jarem odlétá(J5m) Tak bloudíc zahradou se octla teď(J5m) na kraji Jeleního příkopu(J5m) Chrám svatovítský lunou ozářen(J5m) svých oblouků a fiál hustý les(J5m) na nočním nebi bájně zjevoval(J5m) a vzhůru rost kamenná modlitba(J5m) tak vzletu pln tak svatě tajemně(J5m) že Anna maně zastavila krok(J5m) a holubičím letem myšlénky(J5m) že její do výše se nesly též(J5m) jak oblouků těch toužné vzpínání(J5m) A stála s družkou svojí Marií(J5m) ve stínu hlubokém a beze slov(J5m) však nedaleko byla skupina(J5m) dam na kobercích v trávě sedících(J5m) a kavalíři stáli před nimi(J5m) a živý měli právě rozhovor(J5m) o sladkém klokotání slavíků(J5m) jenž Annu z rozjímání vyrušil(J5m) Z nich nikdo nezahlídl královnu(J5m) a družku její naslouchající(J5m) Hlas pana Lva teď právě ozval se(J5m) Nuž Olgerde přec dámám vyhovuj(J5m) když přejí si tvou slyšet pohádku(J5m) Kdo řekne A ať také řekne(J5m) Smích na to ozval se a za chvilku(J5m) hlas Olgerdův se zachvěl nesměle(J5m) dřív omlouval se a pak vyprávěl(J5m) a nesmělosť ta jeho zmizela(J5m) proud vlastních slov když v dál jej unášel(J5m) a tuto dávnou zvěsť jim pověděl(J5m) Na slunné hoře v zemi otců mých(J5m) v té staré Litvě drahé rekovné(J5m) žil jednou dobrý jinoch Dajnas slul(J5m) na slunné hoře žil a pěvcem byl(J5m) tak sladkohlasým že když vyšel v kraj(J5m) ho lidé vítali jak na jaře(J5m) se modrokřídlá vítá vlaštovka(J5m) vždyť písně jeho krásné byly tak(J5m) a plné útěchy že prchal bol(J5m) na chvíli aspoň když se ozvaly(J5m) A za to dobrodiní žehnali(J5m) mu lidé z hloubí duše U krbu(J5m) kamkoli přišel našel místo své(J5m) a úsměvy a slovo nadšené(J5m) Byl Dajnas šťastným až jej zasáhl(J5m) blesk náhlý osudu To stalo se(J5m) když jednou sešel s chlumu hory své(J5m) na sklonku byl juž den a Dajnas šel(J5m) kol modravého toho jezera(J5m) v němž kraj se shlížel s míru úsměvem(J5m) pak dál do polí jež se vlnila(J5m) jak druhé jantarové jezero(J5m) a slunce které právě padalo(J5m) za temný lesa lem to zdálo se(J5m) koš jako onen zlatý kulatý(J5m) do jehož bezdné hloubi sahá Bůh(J5m) když poli chodě s velkou korunou(J5m) a v plášti z klasů zralých na nivy(J5m) své požehnání seje Večer byl(J5m) to tichý vonný mírný Pojednou(J5m) se ozval dusot koně na blízku(J5m) a před Dajnasem stála jezdkyně(J5m) jak ze země by byla vyrostla(J5m) Rek žádný hrděj sedět nemohl(J5m) na oři svém než krásná dívka ta(J5m) Tma azurná jí v očích šeřila(J5m) a vlasy její temně zářící(J5m) jak potoky se lily s temena(J5m) jí bohatě na zlatem třpytný pás(J5m) do liliové řízy záhybů(J5m) Zjev její náhlý v poli zčeřeném(J5m) při zralých klasů tichém šelestu(J5m) při žlutém svitu slunce na sklonku(J5m) měl nevýslovně oslonivý čar(J5m) Ó ticho ticho Dajnas dobrý děl(J5m) ó nešelesť ty vánku večerní(J5m) dech z úcty zadrž svůj což nevidíš(J5m) dceř slunce že to jest že zrajícím(J5m) tu polem štěstí chodí zářivé(J5m) Tak Dajnas pravil rukou bílou však(J5m) tu luzná dívka koně pobídla(J5m) by dále nesl ji a z oka hled(J5m) ni jediný nepadl na juna(J5m) Kůň dále šel a Dajnas sledoval(J5m) však ona stále v dál jen hleděla(J5m) a zdálo se že juna nevidí(J5m) Tak prošli poli stepí zelenou(J5m) a tmavým lesem přišli na mýto(J5m) kde bílý dvůr stál sadem obrouben(J5m) Před jeho vraty kůň se zastavil(J5m) a dívka zatleskala do dlaní(J5m) Hned rachotem se vrata rozlítla(J5m) a čarný děvy zjev pak zmizel v nich(J5m) Do rána Dajnas zpíval pod okny(J5m) však nikdo neozval se v stavení(J5m) a nezval jej by vstoupl Odešel(J5m) a srdce jeho sladkou chorobou(J5m) mu v prsou zmíralo Když mladý drozd(J5m) na větvích skáče břízy stříbrné(J5m) tu padá démantová rosa s ní(J5m) žal lásky v srdci když se ozývá(J5m) tu z něho smutné písně tryskají(J5m) jak slzy z očí Dajnas zpíval tak(J5m) od večera kdy děvu uviděl(J5m) že rosu lákal v zraky lidí všech(J5m) jen jedny oči vláhy neměly(J5m) jen jedno srdce chladné zůstalo(J5m) ač Dajnas z hloubí duše zpíval mu(J5m) to bylo srdce pyšné Skajstoji(J5m) té krásné dívky v dvorci na mýtě(J5m) Vše lkání jeho marné zůstalo(J5m) ať při hvězdách jí bol svůj žaloval(J5m) pod oknem jejím neb ať při zoře(J5m) při ranní u vrat jako žebrák stál(J5m) o pohled jediný ji žádaje(J5m) když na svém koni jela do polí(J5m) jež zlatě zrála jí co paní své(J5m) Když viděl Dajnas srdce kamenné(J5m) že krásná panna v ňadrech chovala(J5m) tu zdálo se mu svět že bez lásky(J5m) a život bez čaru a bez cíle(J5m) Šel smuten zpět na slunnou horu svou(J5m) když ale přišel modré jezero(J5m) kde šplounalo u nohou starých vrb(J5m) tu vrhl zoufale se do hloubi(J5m) a utonul však srdce jeho klid(J5m) přec nenalezlo na dně chladných vod(J5m) duch jeho těkal jako plachý pták(J5m) po starých vrbách smutně kvílících(J5m) Máť mrtvých však na břehu seděla(J5m) jí zželelo se duše neklidné(J5m) bez těla bloudící a stvořila(J5m) jí příbytek ve tvaru slavíka(J5m) a nový pták ten sladce lkající(J5m) hned letěl polem stepí do lesa(J5m) na bílý dvůr tam bolně klokotal(J5m) při hvězdách nořících se z blankytu(J5m) Tou dobou pyšná dívka domů šla(J5m) kol husté lípy stranou stojící(J5m) u bílé cesty vzhůru hleděla(J5m) a hle na větvi sudba seděla(J5m) máť tmavých lesů šerá byla to(J5m) Tu pravila jí dívka Sudbo slyš(J5m) dej kvetoucí mi větev na vínek(J5m) A sudba na to chmurně pravila(J5m) Zde větev zlomená Měj vínek si(J5m) však do rakve A na to zmizela(J5m) Šla dívka domů s vínkem na hlavě(J5m) slov sudby své nebyla slyšela(J5m) přec v srdci smutné měla tušení(J5m) Tu klokot ozýval se slavičí(J5m) a dívka plakala nevědouc proč(J5m) a láska kterou dříve neznala(J5m) ta v jejím srdci teď se rodila(J5m) jak sladký úsvit jitra letního(J5m) tvář její povždy bledá zářila(J5m) teď ranní zorou hvězdně čarovnou(J5m) a blankyt očí plný slunka byl(J5m) U okna stála a tak šeptala(J5m) Kéž Dajnas dnes by přišel v bílý dvůr(J5m) Jak chtěla bych jej vítat zulíbat(J5m) při sladkém zpěvu toho ptáčete(J5m) jež duši moji pije unylou(J5m) Tak šeptala a zatím jezero(J5m) to bledé tělo juna vyvrhlo(J5m) pod šedé vrby Lidé našli jej(J5m) a s velkým pláčem koně přivedli(J5m) jenž cestu znal na bílý v lese dvůr(J5m) a položili tělo bez duše(J5m) na koně toho hřbet by dones je(J5m) před zraky té jež usmrtila jej(J5m) Kůň letěl hbitě stepí zelenou(J5m) jež truchle duněla a plakala(J5m) svou jasnou rosou každý kámen pak(J5m) když o něj zavadila podkova(J5m) v noc slzu ronil jiskru červenou(J5m) a ptáci na kraj lesa slétli se(J5m) když ze sna kůň je budil řehtáním(J5m) a v truchlý zpěv se dali ve sboru(J5m) a vítr vzdychal lilje kolíbal(J5m) pod okny dívky rosou kmitavé(J5m) a šuměl v staré lípě u cesty(J5m) Tu vrata rozlítla se spěchala(J5m) vstříc Dajnasovi dívka věnčena(J5m) tou větví s lípy sudbou danou jí(J5m) a zvolala Ó já tě miluju(J5m) Při jasném svitu hvězd však viděla(J5m) že Dajnas mrtev Žal tu zlomil ji(J5m) jak vítr květ a padla do mdloby(J5m) a stará máť když nad ní plakala(J5m) u lože klečící tu pravila(J5m) Juž nermuť se ty stará moje máť(J5m) Dům věčný vystavte mi skryju tam(J5m) tvář před sluncem ať jiné těší svit(J5m) ten jeho svatý Obuv dejte mi(J5m) na dalekou já vydávám se pouť(J5m) Jdu na hosty odkud se nevrátím(J5m) Tak pravila a tiše zemřela(J5m) při zpěvu slavíka a lesů máť(J5m) se rozplakala samou lítostí(J5m) když viděla jak duše Skajstoji(J5m) do temna hvozdu touhou puzena(J5m) se nesla za slavičím klokotem(J5m) však dostihnouti ptáka nemohla(J5m) a mezi trní klesla znavena(J5m) Tu proměnila v růži stolistou(J5m) máť lesů dívčí duši unylou(J5m) ta věčný zákon káže tvrdě tak(J5m) vždy rozkvétá když slavičí juž zpěv(J5m) se neozývá více na nivách(J5m) To na památku lásky děje se(J5m) těch neblahých na Litvě milenců(J5m) Tak končil Olgerd nocí zdálo se(J5m) že tichý plynul vzdech ten tajemný(J5m) jejž slyšíš často aniž uhodneš(J5m) kde vznik a kam se nese věcí vzdech(J5m) A bylo ticho V stínu Marie(J5m) své družce šeptala Teď náhoda(J5m) nám nápomocna Vhodná chvíle to(J5m) o lásce přímo mluvit s rytířem(J5m) a vniknouti snad v jeho tajemství(J5m) A Anna usmála se laskavě(J5m) a oči její od hvězd na zemi(J5m) se obrátily plny paprsků(J5m) a učinila krok a ze stínu(J5m) na světlou stezku stoupla pozvedla(J5m) pak hlasu svého pravíc Pohádka(J5m) ta vaše krásná jest Tu nastal ruch(J5m) neb všickni vstali uslyšíce hlas(J5m) ten tichý sladký poklonili se(J5m) pak hluboce královnu vidíce(J5m) a ona blíže šla a stanula(J5m) teď před Olgerdem v záři měsíčné(J5m) Od hlavy bílý závoj plynul jí(J5m) jas linul z něho jak ze světlušek(J5m) a v rukou měla z růží kytici(J5m) a spanilejší byla nad růži(J5m) a Olgerdovi srdce chvělo se(J5m) když pravila mu Litva tedy jest(J5m) vlasť vaše pane Který jest váš rod(J5m) Jsemť pouze rytířem jí Olgerd děl(J5m) a cítil jakous trpkosť v duši své(J5m) že taká propasť zela mezi ním(J5m) a slavných říší mocnou královnou(J5m) Jsemť pouze rytířem a majestát(J5m) váš nezaslechl nikdy Gejštorů(J5m) as jméno neskvělé Tak pravil jí(J5m) a sklonil hlavu ona děla však(J5m) Vy pravíte rytířem pouze jsem(J5m) Což komu lze být více v křesťanství(J5m) než pravým rytířem Ne zajisté(J5m) A že jím jste to věru zdá se mi(J5m) To slovo velký podiv vzbouzelo(J5m) šept kolem ozval se a Olgerdu(J5m) se zdálo že se v duši rozbřeskla(J5m) mu hvězda velká leskem zázračným(J5m) Však Anna s milostivým úsměvem(J5m) tak dále mluvila Vy nevíte(J5m) jak vaše pohádka mne dojmula(J5m) jest Litva rodu mého kolébkou(J5m) a maně často moje myšlénky(J5m) tam letí ve snách Vaše pohádka(J5m) jak pozdrav zněla z luhů litevských(J5m) Já věru měla bych se odměnit(J5m) vám pane rytíři Však nevím jak(J5m) A mlčela Za chvilku s úsměvem(J5m) však pravila pozvednouc kytici(J5m) svou růžovou Ty květy dát vám chci(J5m) pod jednou ale pane podmínkou(J5m) jen tenkráte kdybyste upřímně(J5m) a bez ohledu na mou osobu(J5m) na tuto otázku mi odvětil(J5m) Nuž rcete pane komu dal byste(J5m) ty růže moje které z přítomných(J5m) zde dam neb třeba z nepřítomných též(J5m) dle toho ne jak dvornosť káže to(J5m) dle vlastního však srdce zákona(J5m) Neb zajisté že mlád jsa blouznivě(J5m) se podáváte citům milostným(J5m) Vy mlčíte Ó to jest vyznáním(J5m) Nuž láskou vaší zaklínáme vás(J5m) by tajemství své jste nám objevil(J5m) Byl Olgerd jako hromem omráčen(J5m) a síly jeho opouštěly jej(J5m) smrť zdála se mu blízká mrákota(J5m) zrak jeho kryla z šera toho však(J5m) mu jasně Anna hvězdou svítila(J5m) ten sladký hlas jej volal k životu(J5m) a lil mu mocné kouzlo do srdce(J5m) a sebral síly své a promluvil(J5m) sám nevěda odkud mu přichází(J5m) ta odpověď Ó paní má(J4m) když Milosť vaše káže poslechnu(J5m) Nuž pravím vám co rytíř a co muž(J5m) a zajisté že s úctou povinnou(J5m) a v pokoře před vaší výsostí(J5m) že nejen dnes a zde ty květiny(J5m) však vždy a všudy jedině jen vám(J5m) bych podal paní v prachu klekaje(J5m) Ne proto paní že jste královnou(J5m) však proto že jste dobrá vznešená(J5m) a rodné země pravým andělem(J5m) a že jste ctí a slávou paní všech(J5m) Vás paní nezdobuje koruna(J5m) vy leskem větším zdobujete ji(J5m) Po těchto slovech Olgerd poklekl(J5m) a překvapeně Anna mlčela(J5m) pak pravila mu prostě s úsměvem(J5m) My od srdce za chválu děkujem(J5m) a za to velké o nás mínění(J5m) Svou kytici pak ke rtům pozvedla(J5m) a pravila Nuž růže podržím(J5m) dar jako váš mi nazpět vrácený(J5m) A zamyšlena tiše s družkou svou(J5m) se dále brala zdřímlou zahradou(J5m) Byl Olgerd bledý chvěl se nevěda(J5m) jak slova její měl si vykládat(J5m) snad uhodla snad byl se prozradil(J5m) svou odpovědí která odvážná(J5m) se jemu nyní zdála přesmělá(J5m) V svém překvapení skrývala snad hněv(J5m) svou vlídností přec uvnitř kárajíc(J5m) Ó kéž se mýlil Slavně přísahal(J5m) že ještě hlouběj pohřbí lásku svou(J5m) do nejtajnějších duše zášerů(J5m) jen tenkráte když mine nebezpeč(J5m) Noc celou trávil ve snách horečných(J5m) a ráno spěchal v svatovítský chrám(J5m) na místo obvyklé a královna(J5m) když zjevila se zdravil se strachem(J5m) ji s velikým hlubokou poklonou(J5m) a ona děkovala milostně(J5m) svou krásnou hlavu kloníc na prsa(J5m) jak děkovati pouze na pozdrav(J5m) těch v říši nejvyšších byl dvorský zvyk(J5m) Pak poklekla a zbožný její zrak(J5m) od oltáře se neodvrátil víc(J5m) Tu Olgerdovi břímě valilo(J5m) se od srdce Byl víc než blažený(J5m) a sliboval že z cesty půjde jí(J5m) by jistěji své choval tajemství(J5m) a hleděl na ty ruce bělostné(J5m) jež ovinuty dlouhým růžencem(J5m) zrn stříbrných a z rudých korálů(J5m) se krásně spjaly v tiché modlitbě(J5m) a přál si toužebně by třímaly(J5m) juž knihu kterou pro ni maloval(J5m) a v kterou všechen vzlet a všechny sny(J5m) své čisté vroucí jak do pokladny(J5m) tak dlouho střádal juž A nový vznět(J5m) mu dala k práci tato myšlénka(J5m) a loučiv na dlouho se pohledem(J5m) tvář od královny posléz odvrátil(J5m) chrám zanechal a domů rychle spěl(J5m) a uzavřel se znova v komnatu(J5m) a s novou pílí šťasten pracoval(J5m) a víc a více Annu miloval(J5m) však s city víc a více svatým snům(J5m) se podobajícím a nebažil(J5m) juž ani viděti ji den co den(J5m) když toho odříkání žádalo(J5m) to slavné jeho velké tajemství(J5m) Vždyť v duši jeho žila jako květ(J5m) jenž vůní svou jej blažil věčný ráj(J5m) svou luznou vidinou mu kouzlila(J5m) a její hlas mu stále v sluchu zněl(J5m) jak hudba nejsvětější pod sluncem(J5m) Svět ostatní kol něho zapadl(J5m) jak do mlžin on na něj zapomněl(J5m) Tak stalo se že tušit nemohl(J5m) jak zatím u dvora co nejtišej(J5m) se zráda proti němu strojila(J5m) Neb závisť sledovala jako stín(J5m) té velké přízni kterou královna(J5m) na jevo byla dala tenkráte(J5m) na večer zahradě a závisť ta(J5m) jak zmije rostla která živí se(J5m) svým vlastním jedem Sítě tajemné(J5m) se přely kolem jeho osoby(J5m) lež ploužící se neurčitě tmou(J5m) bez jádra matná věčně měnivá(J5m) vždy ale záhubná jej třísnila(J5m) svou slinou žíravou a úmornou(J5m) Jen šeptmo na počátku syčela(J5m) ta příšera na jméno Olgerda(J5m) až slovo pikhart jednou vyslovil(J5m) pán pyšný z Šellenberka Petr Jošt(J5m) ten dávný jeho tajný nepřítel(J5m) Hned tisícerým echem dunělo(J5m) to nařknutí a nikdo nepátral(J5m) zda pravdu opakuje nebo lež(J5m) To bylo v době když král Ferdinand(J5m) do Prahy přijel mraky hrozivé(J5m) když se všech stran se v Čechách jevily(J5m) a o piklech když právě pikhartských(J5m) se nahlas mluvilo a Ferdinand(J5m) když jako bouře hleděl na Čechy(J5m) Jak anděl světlý Anna stála tu(J5m) před chotěm přísným lásky pavézu(J5m) nad národem svým mocně pozvedla(J5m) své duše sladkosť králi kanula(J5m) jak zlatou mannu v mysl dráždivou(J5m) a celé Čechy Anně žehnaly(J5m) a lid se tlačil by ji uviděl(J5m) když zjevila se někde veřejně(J5m) Však Anna vidouc král že žárliv jest(J5m) na lásku kterou projevoval lid(J5m) tak nadšen tak vřele upřímně(J4m) se neukazovala nikde víc(J5m) ba ani na mši nechodila juž(J5m) a doma konala svou pobožnosť(J5m) Tou samou dobou Olgerd dokončil(J5m) svou práci s nadšením pak uslyšel(J5m) jak znova Annu slavil český lid(J5m) co přímluvnici svou a zatoužil(J5m) tu sladkou zase uviděti tvář(J5m) Byl zklamán když ji v chrámu nenalez(J5m) a snažil se o přístup ku dvoru(J5m) tu poznal teprv piklů temnou síť(J5m) a úžas jal jej Spěchal do domu(J5m) hned pana Lva i ten však chladným byl(J5m) vždyť v starostech o české království(J5m) a o vlastní u krále pověsť svou(J5m) byl na O gerda věru zapomněl(J5m) a teď mu pravil klidně Olgerde(J5m) ty přece jenom pravdu tenkrát měls(J5m) když jsi na Litvu svou se vrátit chtěl(J5m) Já lituji že jsem tě zdržoval(J5m) Zde nekyne ti žádná budoucnosť(J5m) Tou chvílí nemohu ti pomoci(J5m) u dvora dvéře jsou ti zavřené(J5m) Sám neseš vinu prosté děcko ty(J5m) Proč nedovedls lépe kořistit(J5m) když chvilku přízeň na tě smála se(J5m) Jdi do svých lesů Přízeň minula(J5m) Stál Olgerd zničen s duší raněnou(J5m) do očí jiskry hněvu draly se(J5m) však mlčky šel jak v těžké mrákotě(J5m) sám nevěděl kam kroky nesly jej(J5m) až za Prahou když vítr podzimní(J5m) přes strní kvilně vál a temný les(J5m) mu smutně šuměl vstříc si vědom byl(J5m) kam zavedla ho bludná jeho pouť(J5m) To Hvězda byla stinná obora(J5m) z níž zámek trčel jenž jí jméno dal(J5m) Mrak nad ní visel šerá tajemná(J5m) hvozd jako v starých zkazkách zakletý(J5m) jej lákala svým kouzlem ponurým(J5m) Zeď byla nízká snadně přešvih se(J5m) v mech vlhký lehl pod hučící dub(J5m) jenž s větrem zápasil jak o život(J5m) a hleděl vzhůru na ten divý hon(J5m) jejž mraky s vichrem měly na nebi(J5m) A hučení těch stromů úpících(J5m) ho konejšilo myslit nemusil(J5m) do vřavy bouře duši pustil svou(J5m) by v neurčito odnášela ji(J5m) Slasť bolná trpká věru byla v tom(J5m) tak jako mrtvý ležet pod stromy(J5m) bez vlastní myšlénky a totožným(J5m) se cítit s bouří která nad světem(J5m) jak štvaná řvala poraněná zvěř(J5m) a kvílela a hořce plakala(J5m) jak matka oloupená o děti(J5m) Tak ležel dlouho vichr umírnil(J5m) však divokosť jak stářím přijde klid(J5m) a lkal jen ještě v dubů korunách(J5m) jak nad životem jejž kdo marně žil(J5m) Tak jako já si Olgerd zašeptal(J5m) a pod ním jak by náhle prohlubeň(J5m) se otvírala temná jako hrob(J5m) do něhož celý život zapadal(J5m) V okamžiku dusot ozval se(J5m) dva koně náhle lesem hnali se(J5m) a vyrušili z dumy Olgerda(J5m) Byl překvapením v kámen obrácen(J5m) Král Ferdinand a Anna pasekou(J5m) to jeli bez průvodu blížili(J5m) se rychle místu kde byl bolně snil(J5m) a takto zbuzen Olgerd z mechu vstal(J5m) a pozdravil je němým úklonem(J5m) Král neviděl ho Smuten zadumán(J5m) a mlčky seděl s hlavou sklopenou(J5m) však královna mluvila horlivě(J5m) ač tiše její vždy tak hvězdný zrak(J5m) na chotě upřen byl přec odvrátil(J5m) se na okamžik těkal stromovím(J5m) a s hledem Olgerdovým setkal se(J5m) a spočinul na jeho tváři pak(J5m) bez známky ale laskavosti byl(J5m) tak cize hleděla dnes královna(J5m) na Olgerda jak na věc lhostejnou(J5m) a minula aniž by na pozdrav(J5m) mu byla děkovala Nebyla(J5m) jej v pravdě viděla neb o život(J5m) o život propadlý juž zákonům(J5m) o milosť pro pikharta prosila(J5m) v tom okamžiku právě manžela(J5m) a ve vroucnosti snažných proseb svých(J5m) jak slepa byla pro ostatní svět(J5m) ten jediný před zrakem majíc cíl(J5m) Tak minula a Olgerd k smrti zbled(J5m) a srdce jeho zastavilo tluk(J5m) on netušil že pouhou náhodou(J5m) jej neviděla jemu zdálo se(J5m) že ze zraku jí sršel na něj hněv(J5m) že nemilosť svou dala na jevo(J5m) a cítil dál že žíti zbytečno(J5m) Stál chvilku tiše tasil dýku pak(J5m) však zahodil ji hříchu lekal se(J5m) a rána v srdci jej tak bolela(J5m) že věděl že z ní vzejde brzká smrť(J5m) Ku domovu se tedy obrátil(J5m) vrh na lůžko se zničen zoufalý(J5m) a choroba jej těžká schvátila(J5m) Žár horečný ho žehl úmorný(J5m) den každý zdál se krutým úpírem(J5m) jenž sílu jeho ssál a každá noc(J5m) muk strašných byla peklem bezsenná(J5m) A přece žil a přece zase vstal(J5m) a zase myslil zase přemítal(J5m) a s bolnou slastí ryl si v ranách svých(J5m) On viděl celý život zničený(J5m) před sebou ležet jako svadlý luh(J5m) jejž znoje léta byly spálily(J5m) on viděl za snem že byl putoval(J5m) hned od počátku svého života(J5m) že za přeludem pouhým vždy se hnal(J5m) za bludičkou Ó přelud zrodil se(J5m) juž tenkrát v době mládí útlého(J5m) když poprvé byl děcko uslyšel(J5m) o Lubartově bílé lilii(J5m) Snem neurčitým luzným kouzelným(J5m) ta vidina jej z domu lákala(J5m) jak někdy Lubart z vlasti nevěstu(J5m) I tenkrát o slávě když v dáli snil(J5m) i tenkráte to byla ona jen(J5m) jež vábila ho leskem mámivým(J5m) Jak sudba jeho do Čech vedla jej(J5m) kde jako Lubartovi jemu též(J5m) však nad propastí kvetla lilie(J5m) A Olgerd zaštkal Ženu jiného(J5m) a královnu tak svatě vznešenou(J5m) byl v šílenství svém slepém miloval(J5m) a bloud byl myslil že Bůh dopustí(J5m) že s takou láskou zemře blaženě(J5m) Teď trest ho stihl Ona netušíc(J5m) jak velký jeho hřích a odvaha(J5m) pro pouhé nařknutí mu milosť svou(J5m) juž byla odňala Jak teprve(J5m) by vzplanul její spravedlivý hněv(J5m) kdy celou pravdu by jí zjevil kdo(J5m) Kles na tvář zlomen touto představou(J5m) a bleskem duši jeho zakmitlo(J5m) Snad ale ví a proto tresce mne(J5m) Snad uhod kdosi moje tajemství(J5m) tak pracně skrývané a zradil mne(J5m) Mráz pojal jej při této myšlénce(J5m) jež náhle se mu stala jistotou(J5m) a znova schvátila jej horečka(J5m) a znova trpěl muka bez konce(J5m) Bouř minula však klid se dostavil(J5m) juž netrpěl jen sláb až k smrti byl(J5m) a byl si jist že takto vysílen(J5m) v hrob brzy klesne Úsměv přilétl(J5m) na bledou tvář tak snivý smutný byl(J5m) neb znamenal Vždyť sir jsem opuštěn(J5m) ni jedna slza nepadne na rov(J5m) můj v cizí zemi Není bytosti(J5m) jež se mnou cítí Hlavu sklonil pak(J5m) a šeptal zas Ó ona uhodla(J5m) a proto tresce mne Jest spravedliv(J5m) ten její hněv A hlavu chýlil níž(J5m) a z lůžka vstal dovlek se do sadu(J5m) pod staré lindy sluncem zlacené(J5m) ty šuměly juž žluté podzimem(J5m) a on si vzpomněl na ten starý dvůr(J5m) tam daleko ten nízký dřevěný(J5m) kol něhož také stromy hučely(J5m) tak konejšivě hlasem hlubokým(J5m) a viděl matku svou jak u kříže(J5m) se za něj modlívala v zahradě(J5m) tesk plnil srdce jeho halil tvář(J5m) do svého pláště v smutek ponořen(J5m) a dvojnásob se cítil opuštěn(J5m) Tu zasáh náhle tvář mu horký dech(J5m) a zachvěl se a vzhléd hle bílý kůň(J5m) dar drahé matky před ním v trávě stál(J5m) tak tiše pokorně a hleděl naň(J5m) s tak věrnou láskou prostou dojemnou(J5m) že Olgerdovi slze vyhrkly(J5m) a líbal jej a jako dítěti(J5m) mu šeptal sladká slova lichotná(J5m) a usmíval se na něj slzami(J5m) co na posla jejž matka posýlá(J5m) pro útěchu v té chvíli přehořké(J5m) Pláč ten mu ulevil Jak slunný svit(J5m) do nitra jeho vnikal boží klid(J5m) Když uhodla si pravil nuž ať zví(J5m) jak velká moje láska byla k ní(J5m) Ne hříchem byla ale osudem(J5m) Bůh touto láskou v krasší ved mne svět(J5m) a zemru rád a vděčen jsem za smrť(J5m) Tak pravil si a zpět do komnaty(J5m) šel pomalu u okna na židli(J5m) sed zamyšlen Pak blanku bílou vzal(J5m) a mezi tím co lindy šuměly(J5m) a západ zlatem hořel průsvitným(J5m) psal Olgerd list a maně bloudily(J5m) při psaní oči jeho přes stromy(J5m) a stápěly se v zlaté záplavě(J5m) jak ssát by chtěly záři ze slunce(J5m) jež mrouc za modré vrchy klesalo(J5m) a obsah jeho listu tento byl(J5m) Já k tobě mluvím jasná královno(J5m) jak poutník který čeká na večer(J5m) na pozdní když juž stíny husty jsou(J5m) a dvéře chrámu když juž zavřené(J5m) Pak teprv klekne před kostela práh(J5m) na uprášenou dlažbu ulice(J5m) a železnými dveřmi sýlá vzdech(J5m) svůj vroucí k Bohu z duše hlubiny(J5m) to činí z pokory neb dobře ví(J5m) že nehoden jest stát před oltářem(J5m) když plane plnou slávou posvátnou(J5m) a vonným dýmem září zlatých lamp(J5m) Tak k tobě mluvím jasná královno(J5m) i já ve stínu smrti blízké juž(J5m) před zavřenými dveřmi života(J5m) za nimiž v zlaté planeš glorii(J5m) Slyš tedy vzdech mé duše poslední(J5m) Já miloval tě jasná královno(J5m) a proto umírám a vděčen jsem(J5m) A proto že smrť blízká vyznávám(J5m) co skryto ve mně působilo smrť(J5m) Jsem jak ten strom jenž tiše o světle(J5m) o hvězdách sní až vichr zavane(J5m) pak teprv truchlou hudbou zašumí(J5m) Smrť věje na mne temnou perutí(J5m) a duše moje vzdechy vydává(J5m) Já miloval tě jasná královno(J5m) ó nekaboň své čelo vznešené(J5m) Neb láska moje čista byla tak(J5m) jak svaté zřídlo z které vzala vznik(J5m) a zřídlem tím byl zrak tvůj přečistý(J5m) na jehož paprscích se duše má(J5m) do výše nesla v samý boží ráj(J5m) A jako v oku slza rodí se(J5m) ač oko jasné slza kalná jest(J5m) tak v lásce té se trýzeň zrodila(J5m) ta trýzeň která uvrhla mne v smrť(J5m) Přec žehnám jí té lásce neblahé(J5m) neb vysoko tak vznesla duši mou(J5m) že pode mnou jak v mlhách mizí svět(J5m) Buď tobě dík posvátná bytosti(J5m) jež na zemi juž nosíš korunu(J5m) buď tobě dík a odpusť odpusť mi(J5m) a lituj mne Ty sama právo máš(J5m) svět ostatní spíš závidět by měl(J5m) Tys jako moje sudba Kážeš mi(J5m) bych zemřel mlád a Bohu blížil se(J5m) jak světlu semeno se přihlíží(J5m) když z temna brázdy vzpučí v jarní stvol(J5m) Já klesám v hrob však v ráji vykvetu(J5m) jak jabloň plna květů budu tam(J5m) tak přiblížím se Bohu Slovo tvé(J5m) jak drahý dar já v hedbáv zabalil(J5m) a uložil je v srdce svého skříň(J5m) to slovo sudby které praví mi(J5m) jdi tam kde trýzně více není juž(J5m) a z toho slova které nevyřklas(J5m) svým retem smrtelným přec velíc tak(J5m) ó z toho slova věčně temenit(J5m) se budou harmonie nebeské(J5m) neb naději to nesklamný jest slib(J5m) že v ráji tobě blíže budu též(J5m) A proto nelituj mne královno(J5m) však odpusť tomu který není juž(J5m) Tak končil list a péro vypadlo(J5m) mu z chvějící se ruky Neměl sil(J5m) by z místa vstal a padl v těžký sen(J5m) a nezbudil se dřív než na nebi(J5m) se roznítily ranní červánky(J5m) a cítil o krok blíž že smrti zas(J5m) a sladkým bylo mu to vědomím(J5m) Vzal list a knihu kterou pro Annu(J5m) byl maloval po dlouhé měsíce(J5m) a zavřel oba v malou vzácnou skříň(J5m) jež byzantýnským byla výtvorem(J5m) smalt nejjemnější ozdobou jí byl(J5m) a drahý kámen byl v ni zasazen(J5m) do něhož vrytý Gejštorů byl znak(J5m) Skříň tato byla celým bohatstvím(J5m) po otcích zbylým klenot jediný(J5m) jejž Olgerd našel v rodném domě svém(J5m) Když do ní list a knihu uložil(J5m) pod plášť ji vzal a přes tu slabosť svou(J5m) se vlekl tak do domu pana Lva(J5m) kam přišel bled jak umírající(J5m) Pan Lev se lekl jeho vzezření(J5m) když do zahrady k němu přivedli(J5m) dva sluhové bledého Olgerda(J5m) Co s tebou děje se ty ubohý(J5m) tak zvolal purkrabí však Olgerd kyv(J5m) sám jeho sluhům aby odešli(J5m) a unaven na lávku kamennou(J5m) se vrh a zavřel oči Purkrabí(J5m) se sklonil nad ním Není nikdo zde(J5m) děl Olgerd posud polo omdlelý(J5m) a z Rožmitála Lev jej konejšil(J5m) Buď kliden sami jsme a neslyší(J5m) nás nikdo zde Co chceš mi říci však(J5m) co působí tvou bledosť smrtelnou(J5m) A níž se klonil k němu neviděl(J5m) stín muže na cestě jenž zmizel však(J5m) za husté křoví blízko za lávkou(J5m) Vzdech vyšel nyní Olgerdovi z úst(J5m) a pravil tak Nuž slib mi pane Lve(J5m) že vyplníš o co tě žádám teď(J5m) já umírající A mlčel zas(J5m) Lev ruku zvedl jako k přísaze(J5m) a Olgerd na to děl V té skřínce zde(J5m) jest dvojí věc Ta kniha kterous kdys(J5m) byl pro královnu u mne objednal(J5m) Jest dokonáno dílo Nuže slib(J5m) že královně ji podáš jako dar(J5m) ne svůj však můj Jest dále v skříni list(J5m) jenž obsahuje velké tajemství(J5m) Po smrti mé dáš obě věci ty(J5m) i vzácnou skřínku Anně královně(J5m) Ne dřív To zhoubou mojí bylo by(J5m) Teď přísahej že pátrat nebudeš(J5m) po tom co v listě že jej odevzdáš(J5m) jak v skříni dávám jej To přísahej(J5m) na víru svou a česť A purkrabí(J5m) mu přísahal a blaze usmál se(J5m) pak Olgerd Mohu klidně zemříti(J5m) tak děl a mrákota jej schvátila(J5m) A mezi tím co ležel pod stromy(J5m) Lev z Rožmitála běžel zahradou(J5m) a volal sluhy svoje na pomoc(J5m) Když zmizel směrem k domu vyskočil(J5m) muž rychle z křoví bleskem zmocnil se(J5m) té tajuplné skříně pošoupl(J5m) kam drahý v kterém Gejštorů byl znak(J5m) a víčko hbitě otevřelo se(J5m) vzal rychle list a skřínku zavřel pak(J5m) na místo dřívější ji postavil(J5m) a zmizel opět dřív než purkrabí(J5m) a sluha jeho přišli k Olgerdu(J5m) Muž onen pana z Šellenberka byl(J5m) jak důvěrný tak lstivý služebník(J5m) jejž k panu Lvu přivedlo poslání(J5m) v té chvíli když se Olgerd svěřoval(J5m) svým tajemstvím a tajemství to nes(J5m) teď svému pánu který zajásal(J5m) když zvěděl vše Ten blázen nezemře(J5m) tak zvolal surově však v záhubu(J5m) ho zpupnosť jeho vrhne šílená(J5m) A mezi tím co Olgerd domů jel(J5m) ve voze nejvyššího purkrabí(J5m) a šťasten byl že v rukou bezpečných(J5m) list jeho uschován pan Petr Jošt(J5m) na hrad se bral a žádal slyšení(J5m) u krále Ferdinanda Toho dne(J5m) král mračným byl Před stolem seděl svým(J5m) a hluboce o čemsi rozjímal(J5m) když oznámili Petra Jošta mu(J5m) a pravili že zprávu přináší(J5m) tak tajemnou že pouze v jeho sluch(J5m) ji šeptat může Vešel Petr Jošt(J5m) a zachvěl se když temný králův zrak(J5m) tak chladně zavadil o jeho tvář(J5m) jak by se ocelem jí dotekl(J5m) rád byl by couvl avšak Ferdinand(J5m) kyv aby mluvil tedy zmužil se(J5m) a jako had svou syčel zrádnou zvěsť(J5m) A hrdě chladně král jej vyslechl(J5m) a v majestátu před Jidášem stál(J5m) a děl co pravý rytíř pravý grand(J5m) Vy pane z duše se mi hnusíte(J5m) Což špehem může býti český pán(J5m) Ta země věru klesla hluboce(J5m) Pak kyvl mu a dodal Tato věc(J5m) ne před mou patří soudní stolici(J5m) list odevzdejte samé královně(J5m) a opakujte jak jste dostal jej(J5m) a vyznejte že drze četl jste(J5m) co psáno bylo pro ni jedině(J5m) Tak pravil král a vedl zrádce sám(J5m) do komnaty kde Anna seděla(J5m) a Marie a tam pan Petr Jošt(J5m) byl nucen znova vypovědít vše(J5m) List Anně odevzdal a tato čtla(J5m) teď nahlas Olgerdovo vyznání(J5m) a končíc slzela a Ferdinand(J5m) byl dojat velice a pravil jí(J5m) Ó paní moje duší velikou(J5m) ten mladík miluje vás Odměňte(J5m) se za tu svatou lásku jak se vám(J5m) za hodné zdá A Anna hlavu svou(J5m) mu položila něžně na prsa(J5m) a hleděla tak snivě v jeho zrak(J5m) a s tolik láskou králova že tvář(J5m) ta povždy chmurná blahem zářila(J5m) a sklonil se a vtlačil polibek(J5m) na čisté její čelo bělostné(J5m) Pak vzpřímil se a hleděl jako bouř(J5m) a s nevýslovně chladnou pohrdou(J5m) tak zničenému pravil Jidáši(J5m) Ať nikdy víc vás neuzří můj zrak(J5m) Dvůr můj vás nestrpí ni Praha dél(J5m) Skryt vyhledejte odsud daleko(J5m) tam pohřběte se na vždy s hanbou svou(J5m) Dne toho samého pak královna(J5m) když před tím byla s panem purkrabím(J5m) tak dlouhou měla rozmluvu že dvůr(J5m) se její divil co to znamená(J5m) do emauzského jela kláštera(J5m) na nešpory a z Rožmitála Lev(J5m) ji doprovázel Slunce podzimní(J5m) na sklonku stálo juž a přádalo(J5m) kol žlutých stromů v staré zahradě(J5m) čar plný touhy plný snivosti(J5m) Pod šumnou lindou Olgerd spočíval(J5m) tak nehybný jak by juž mrtvým byl(J5m) Jak vlny traviny se čeřily(J5m) a klonily se přes něj jak by rov(J5m) juž nad ním sklenout chtěly před časem(J5m) a jako němá socha náhrobní(J5m) stál vedle svého pána bílý kůň(J5m) jak kamenný Jen hřívu pozvedal(J5m) mu občas vítr Olgerd hleděl naň(J5m) a dojat šeptal Ó můj příteli(J5m) a slabě rukou máv Pak pozved zrak(J5m) ku nebi bledému a sinému(J5m) kde mrak jak orel plul a myslil si(J5m) Kéž v onom světě v onom tajemném(J5m) se s touto němou tváří shledám zas(J5m) Vzdych zavřel oči jeho myšlénky(J5m) teď určitosti jasné ztrácely(J5m) cos jako dřímota jej schvátilo(J5m) a zdálo se mu že se povznáší(J5m) na bílém koni svém tam k oblakům(J5m) a hloub a hloub do tůně nebeské(J5m) jež víc a více zlatem planula(J5m) a byli teď u brány ráje juž(J5m) on Olgerd Gejštor a ten bílý kůň(J5m) Zář nevýslovně světlá kouzelná(J5m) vstříc proudila mu oslnila zrak(J5m) a v paprscích těch čistých démantných(J5m) se nesla luzná svatá postava(J5m) by vítala jej v lůně věčnosti(J5m) a poznal ji a blaho nesmírné(J5m) jej schvátilo jak řeka bezedná(J5m) když ona kterou v žití miloval(J5m) se plna dobroty naň usmála(J5m) ve velkém slitování Zašeptal(J5m) Ó královno Tu náhle zbudil se(J5m) a z Rožmitála Lev teď před ním stál(J5m) a volal rychle Vstaň jde k tobě host(J5m) Však než se Olgerd mohl vzchopiti(J5m) na polo teprv ze snů probuzen(J5m) pod staré lindy přišla královna(J5m) a nevěděl či sen či skutečnosť(J5m) co udiveným zrakem vnímal teď(J5m) Tam proti němu stála pod stromem(J5m) svým bílým prostým rouchem oděná(J5m) a zlatou září slunce oblitá(J5m) jak letní oblak zorou Třímala(J5m) tu jeho knihu v bílých rukou svých(J5m) a vlídně z výše své mu hleděla(J5m) na bledou tvář na které chvěly se(J5m) těch šumných listů stíny měnivé(J5m) On hleděl na ni jak na z nebe zjev(J5m) a ona světlá luzná královna(J5m) krok učinila blíž a pravila(J5m) svým tichým snivým hlasem andělským(J5m) Já slyšela že pane chorým jste(J5m) tak chorým že juž kloníte se v hrob(J5m) a proto přicházím bych zkusila(J5m) zda možno snad vás opět uzdravit(J5m) Vy řekl jste že vaší sudbou jsem(J5m) nuž vaše sudba nyní káže vám(J5m) své chorobě abyste odolal(J5m) co křesťan a co muž Já kážu vám(J5m) to strašidlo abyste zapudil(J5m) Chci byste poslušen mi dále žil(J5m) Tak pouze dokážete oddanosť(J5m) mi svou co pravý rytíř dámě své(J5m) Já dovolím byste se rytířem(J5m) mým nazýval Můj choť to dovolí(J5m) A mlčela a Olgerd zachvěl se(J5m) a sebral síly své a poklekl(J5m) a klonil hlavu v trávu hluboce(J5m) vzal lem jejího roucha přitiskl(J5m) jej ke rtům díky díky šeptaje(J5m) Když zrak svůj vzhůru vznesl pokorný(J5m) tu viděl Anna že do knihy té(J5m) již pro ni byl tak dlouho maloval(J5m) se zahleděla jako v myšlénkách(J5m) Pak zavřela ji vlídně pravíc tak(J5m) Já děkuji vám za ten krásný dar(J5m) a nevím věru jak se odměnit(J5m) Za chvilku na něj oči upřela(J5m) a vážně hledíc dále mluvila(J5m) Choť můj chce posla vyslat do Španěl(J5m) a jeho bratr katolický král(J5m) ten zajisté by stkvěle přijal jej(J5m) a přízeň svou by dal mu na jevo(J5m) a velká kvetla by mu budoucnosť(J5m) a bohatství a sláva nevšední(J5m) list soukromný můj kdyby poručil(J5m) jej vážně zvláštní jeho milosti(J5m) Tím poslem do Madridu rytíři(J5m) se státi můžete až uzdraven(J5m) svých opět nabudete mladých sil(J5m) Nuž rcete bez obalu půjdete(J5m) Tvář jeho jako studem vzplanula(J5m) a smutek zářil z očí blankytných(J5m) když tiše děl Ó jasná královno(J5m) ó odpusť mi do Španěl nepůjdu(J5m) Já nezemru neb ty mi kážeš žij(J5m) Však půjdu zpět do lesů litevských(J5m) chud jak jsem vyšel světské slávy prost(J5m) však víc než blažen tvojí milostí(J5m) Tu pýchu jedinou ó dopřej mi(J5m) To čekala jsem Anna zvolala(J5m) Jak pyšna jsem na svého rytíře(J5m) A zářila jak hvězda úsměvem(J5m) tak čistým snivým sladkým Olgerdu(J5m) že srdce mřelo hrdou radostí(J5m) a klonila se k němu končíc tak(J5m) Díl lepší věru že jste vyvolil(J5m) Jest Bůh mi svědkem v srdci úkrytu(J5m) že přání mám bez slávy světské žít(J5m) kdes tiše stranou s drahým chotěm svým(J5m) bez tíže záviděné koruny(J5m) Klid takový však není souzen mi(J5m) Ó jděte zpět do samot litevských(J5m) a čistě chovejte mou památku(J5m) jak já si zbožně na vás vzpomenu(J5m) kdykoli knihu vaši otevru(J5m) Ne světská sláva světská ješitnosť(J5m) a lichosť zlata nejsou hodny vás(J5m) Zde na památku prsten vezměte(J5m) jest malé ceny drahým byl mi však(J5m) neb bratr můj král Ludvík mi jej dal(J5m) Ten prsten pane připomínejž vám(J5m) že Anna Jagellovna příliš vás(J5m) si vážila než by vás bohatstvím(J5m) a dvorskou přízní byla snížila(J5m) Chud vraťte se jak z Litvy vyšel jste(J5m) a Bůh vám žehnej V ráji jeho snad(J5m) se opět sejdeme A pozvedla(J5m) zrak zbožně k nebi Ticho bylo tak(J5m) že bylo mušky slyšet ve vzduchu(J5m) ve zlatém bzučeti A královna(J5m) mu prsten podala a polibek(J5m) na bílou ruku její vdechnout směl(J5m) Pak ještě jednou rukou kynula(J5m) a pohladila koně bílého(J5m) jenž věrně vedle svého pána stál(J5m) a vyšla ze zahrady jako zjev(J5m) a zmizela ve zlaté záplavě(J5m) a minul dusot koňů minulo(J5m) kol hrčení a posud Olgerd tam(J5m) pod šumnou lindou klečel Teď pan Lev(J5m) mu teprv vysvětlil co stalo se(J5m) tu zrádu Petra Jošta Olgerd však(J5m) ho téměř neslyšel Hlas její zněl(J5m) mu stále ještě v sluchu V ráji snad(J5m) se opět sejdeme a měl juž ráj(J5m) ve srdci hlubině a sílu měl(J5m) by dále žil když ona chtěla to(J5m) Za krátko tak byl divem uzdraven(J5m) že na pouť dal se ve vlasť vzdálenou(J5m) Kůň jeho bílý druhem zas mu byl(J5m) a dvojnásob mu nyní drahým byl(J5m) když vzdušná její ruka byla se(J5m) té němé tváře dotkla pokorné(J5m) dvůr nízký slamou krytý útulný(J5m) jej vítal sněhem krytý zdřímlý les(J5m) se zdál mu jako zámek zakletý(J5m) v němž sloupy tisíc síní tvořily(J5m) a každý strom byl harfou zároveň(J5m) v níž vítr píseň jeho lásky pěl(J5m) tak hloubým zvukem jako země ston(J5m) ve slujích podzemních a starý dvůr(J5m) byl jako kobka potopena v tůň(J5m) té hudby nesmírné jak sarkofág(J5m) pod zakletého hradu sloupení(J5m) a Olgerd dřímal v sarkofágu tom(J5m) a snil tak sladký nekonečný sen(J5m) že z očí blahá zář mu svítila(J5m) A celý věk svůj žil v té samotě(J5m) Před časem stár však o tom nevěděl(J5m) Že chud a opuštěn se říkalo(J5m) on usmíval se jen a nevěřil(J5m) neb záhy viděl role za lesem(J5m) že víc mu skýtá než mu potřeba(J5m) a s ještě chudšími se dělit jal(J5m) a brzy mnoho mnoho bratrů měl(J5m) již nejen pro chléb přicházeli v dvůr(J5m) však pro útěchu též a u krbu(J5m) s ním seděli a naslouchali mu(J5m) jak slova ode rtů mu padala(J5m) jak perly slova sladké moudrosti(J5m) a plna lásky plna lahody(J5m) neb na dně duše stále svítila(J5m) mu jasná hvězda světlý onen zjev(J5m) jenž tenkrát proti němu v zahradě(J5m) v té zanedbané travou zarostlé(J5m) pod šumnou lindou stál a pravil mu(J5m) Snad někdy v ráji se zas sejdeme(J5m) Čas plyne rychle Olgerd cítil juž(J5m) že dlouhá není více zemská pouť(J5m) a touha jednou ještě uvidět(J5m) ne ji neb s Bohem navždy kynula(J5m) mu tenkrát v zahradě však místo to(J5m) kde byla stála v zlaté záplavě(J5m) pod šumnou lindou v trávě vysoké(J5m) A neodolal Dal se na cestu(J5m) Sníh všude byl a všude útrapy(J5m) a víc než jednou myslil do Čech juž(J5m) že nedovleče tělo chatrné(J5m) Přec viděl posléz Prahu k nebi čnít(J5m) tak pošmurně ze sněhů hlubokých(J5m) do nebes krytých krví červánků(J5m) A kletý byl to přežalostný den(J5m) den smutný pohřbu Anny královny(J5m) Juž tedy více anděl nestála(J5m) štít velké lásky v rukou třímajíc(J5m) před trůnem chotě chráníc národ svůj(J5m) Krev z nebes zářila co proroctví(J5m) Lid úpěl po ulicích hlasem štkal(J5m) jak by byl tušil česká královna(J5m) ta poslední že klesla v hrobu mrak(J5m) ta poslední jež milovala zem(J5m) tu českou neblahou Lid hlasem štkal(J5m) a velkým proudem v svatovítský chrám(J5m) se valil jako příboj Olgerd též(J5m) pod klenbou vysokou ve stínu stál(J5m) na témže místě jakous náhodou(J5m) co tenkráte když zlatou korunu(J5m) na luznou skráň jí byli stavěli(J5m) a ona k nebi vzhlédla nadšená(J5m) tak velkou láskou pro tu českou zem(J5m) jež jásala jí vstříc v lůno teď(J5m) té samé české země nořili(J5m) ji v rakvi spící snící věčný sen(J5m) Lid hlasem štkal a černé mešnice(J5m) v šer pošmurný svým plamem kmitaly(J5m) jak krůpějemi velkých zlatých slz(J5m) a Olgerd uvnitř slzu krvavou(J5m) jen jednu ronil Ta však stačila(J5m) by celé žití zaplavila mu(J5m) jak potopou Na večer vyhledal(J5m) ten starý dům kde dříve v Praze žil(J5m) Byl prázdný Lindy stály bez hnutí(J5m) tak černé jako osud Temný mrak(J5m) nad nimi visel Kolem nic než sníh(J5m) Na bílý příkrov ten teď Olgerd kles(J5m) a nevstal víc a mrak se slitoval(J5m) a sněžil dolů myriady hvězd(J5m) a květů bělejších než hloh a bez(J5m) a sladce se to na nich dřímalo(J5m) Na jaro teprv našli Olgerda(J5m) sníh když byl dávno zmizel Pod lindou(J5m) hrob vykopali rychle neznámou(J5m) tam vrhli mrtvolu A byla to(J5m) ta samá linda nyní lupenem(J5m) jak jantar žlutým zdobující se(J5m) kde tenkráte v ten večer podzimní(J5m) se byla zastavila královna(J5m) kde byla sladce tak mu pravila(J5m) že v ráji snad se opět sejde s ním(J5m) Ta samá linda šumná byla to(J5m) a nyní v jarním svitu na větvi(J5m) se houpal kos a zpíval píseň svou(J5m)