GABRIEL DE ESPINOSA.

Pouť dokonána Zase na sever(J5m) zpět vrátil jsem se z končin slunnějších(J5m) ty leží nyní za mnou daleko(J5m) jak moje mládí Avšak neteskním(J5m) vždyť plna vzpomínek je duše má(J5m) jak na světlý ten jih tak na jasnou(J5m) tu nivu mladosti Nuž neteskním(J5m) Hůl poutnickou jsem tiše postavil(J5m) v kout síně své a s něhou shledání(J5m) na luka hledím lesy na vody(J5m) v tvář dávné této vlasti po které(J5m) vždy v dáli toužím Věru zdá se mi(J5m) že zrak mi vlhne neboť tušení(J5m) že doba blízká kdy se rozloučím(J5m) s tím krajem navždy jenž mi drahým byl(J5m) se ve mně ozývá jak vzdálený(J5m) zvuk zvonu který mlhou večerní(J5m) se nese tesklivě Já půjdu tam(J5m) kam všechna pokolení odešla(J5m) a lesy budou dále v slunci snít(J5m) a vody dřímat v lesku bílých hvězd(J5m) Já budu prachem Kdo si vzpomene(J5m) že byl jsem zde Mých přátel zřidnula(J5m) ta někdy dlouhá řada Odpadli(J5m) Však přec mi ještě věrných zůstalo(J5m) a buď jim za to dík Ty sestro má(J5m) jsi z nejvěrnějších Zaplať ti to Bůh(J5m) Ty pláčeš když se loučím vítáš mě(J5m) když vracím se a Tvoje myšlénky(J5m) mě provázejí všemi cestami(J5m) U Tvého krbu odpočívám si(J5m) já který dávno nemám domova(J5m) a zapomínám na to u Tebe(J5m) Já oči zavírám a zdá se mi(J5m) když Tebe slyším že zas doma jsem(J5m) v té době zapadlé Co společných(J5m) my spolu máme drahých vzpomínek(J5m) My tolik smáli se a plakali(J5m) v těch prošlých dnech jež nyní jsou jak sen(J5m) Když posledně jsem z cest se navrátil(J5m) Ty polo žertem polo vážně však(J5m) jsi řekla jednou Věru chtěla bych(J5m) bys něco pro mně zvláště vyprávěl(J5m) o poutěch svých do modra do dálky(J5m) Dnes tedy přicházím bych povídal(J5m) Ti něco z cesty kterou podnikl(J5m) jsem do daleka a též do dávna(J5m) Jest plna slz ta moje pohádka(J5m) Ty znalas žal a proto dojme Tě(J5m) Na nivě hispanské jsem našel ji(J5m) tu pohádku jež není pohádkou(J5m) o více nic než život každého(J5m) když za ním leží už Vždyť každý z nás(J5m) si řekne na konci Což pravda jest(J5m) co se mnou dálo se Co povím dnes(J5m) to také dálo se jest tomu teď(J5m) as tři sta let a mnohý z výkřiků(J5m) těch bolestných jež v básni budeš číst(J5m) zněl v pravdě vzduchem kraje který též(J5m) má vzezření jak divná pohádka(J5m) a napsán posud dříme v archivech(J5m) ten výkřik jak to tělo v hrobě tlí(J5m) jež jím se chvělo kdys Já putoval(J5m) tím krajem jehož ráz tak biblický(J5m) tak přísný tvrdý jehož královna(J5m) jest Avila to město epické(J5m) bran devíti a s pasem obrovským(J5m) zdí okrových jichž pyšné cimbuří(J5m) od věže strmí k věži z balvanů(J5m) Z těch věží cimbuří zdí trčících(J5m) se zasmušile dívá středověk(J5m) do kraje který zdá se vytesán(J5m) též ze skal žlutých Velké zde je vše(J5m) a utěšené nic i stromoví(J5m) se kamenné mi zdálo Nade mnou(J5m) i nebe tvrdě z lapislazuli(J5m) v němž zlatých plamů šleh se klenulo(J5m) Tu bezděky jsem myslil na velkou(J5m) tu světici na svatou Teresu(J5m) jež mystická se narodila zde(J5m) ta duše z plamů z bezdných blankytů(J5m) v níž touhy měly orlí perutě(J5m) a láska sílu vichrů V těchto zdech(J5m) pod tímto nebem láskou raněna(J5m) jsouc serafinskou k Bohu sténala(J5m) Tak velká vášeň k Tobě pudí mne(J5m) tak v tobě toužím žít že umírám(J5m) nad tím že neumírám posavád(J5m) A bílý její fantóm viděl jsem(J5m) jak v extatickou klesá mrákotu(J5m) s tím šípem lásky v srdci trčícím(J5m) tak jak jsem v Římě viděl mramorný(J5m) kdys její obraz sladce tajemný(J5m) Však náhle se mi druhá mátoha(J5m) též láskou zraněna však pozemskou(J5m) stín tklivý zjevil taktéž jeptiška(J5m) jež v těchto zdech po dlouhém trpení(J5m) vzdech poslední svůj smutná vydala(J5m) Kříž těžký Bůh jí vložil na bedra(J5m) však tíže ta dle svaté Teresy(J5m) jest míra kterou měří Hospodin(J5m) jak velké lásky člověk schopen jest(J5m) O jeptišce té budu vyprávět(J5m) a tedy slyš co v oné krajině(J5m) se událo je tomu tři sta let(J5m) v té krajině kde leží Madrigal(J5m) v němž pověst moje beře začátek(J5m) a Medina del Campo Avila(J5m) kde dřímají jak v rakvi rekové(J5m) ta Avila jež jako Toledo(J5m) jak Burgos chloubou byla kastilskou(J5m) ta Avila již nikdy zapomnít(J5m) už nelze mi Tak mocně dotekla(J5m) se obraznosti mé když viděl jsem(J5m) ji v svitu hvězd jak velké zjevení(J5m) a ráno v mlhách město vymřelé(J5m) s tou katedrálou barbarskou jak sluj(J5m) a v jasný den s okrovou nádherou(J5m) těch zdí a valů věží cimbuří(J5m) jak v zlatém nimbu slávy Nuže slyš(J5m) zvěsť kterou z krajin těch si přináším(J5m) Už slunce zapadlo a v záplavě(J5m) co jantar žluté zaplál Madrigal(J5m) to staré město slavné před věky(J5m) když kastilští v něm ještě králové(J5m) dvůr mívali ten městys tichý však(J5m) v němž tráva rostla bujná v ulicích(J5m) v čas na trůnu když seděl španělském(J5m) král Filip druhý chmurný despota(J5m) Už slunce zapadlo a záplava(J5m) co jantar žlutá jasná třpytivá(J5m) na šedá vetchá domů průčelí(J5m) cos jako zářný úsměv vrhala(J5m) a kolem města holé skaliny(J5m) tak smutné vždy se zarůžověly(J5m) jak smavé zory jemným nádechem(J5m) i svídám dubovým z té kamenné(J5m) a spráhlé půdy siře rostoucím(J5m) těm starým svídám vždy tak pochmurným(J5m) do temna listí třpytné korunty(J5m) a rudé zlato slunce házelo(J5m) a v báječné je stromy měnilo(J5m) Vše kmitalo se čarem večera(J5m) jak skříně s drahokamy nejvíce(J5m) však klášter Panny Marie Královny(J5m) jenž celý jako rájskou zorou plál(J5m) Šer uvnitř byl však v tichém kostele(J5m) a chlad byl v něm a vůně kadidla(J5m) a vůně vnikala též ze zahrad(J5m) neb dvéře které z něho vedly tam(J5m) teď zely dokořán a pomalu(J5m) se jimi nesly bílé postavy(J5m) ven pod stromy a mezi květiny(J5m) To tiše odcházely jeptišky(J5m) když ukončeny byly modlitby(J5m) a zvon když umlk ztichly varhany(J5m) Byl kostel prázdný šerem kmitalo(J5m) se zlato ozdob slabý plamen lamp(J5m) vzplál ob čas živěj pohnut průvanem(J5m) a bledosť mramorových bílých soch(J5m) se ještě bledší zdála soumrakem(J5m) Před Kristem zsinalým jenž na kříži(J5m) na hrubém visel v trýzni krvavý(J5m) pln ran a slz na dlažbě leželo(J5m) cos jako kupa sněhu V řeholních(J5m) to byla rouších mladá jeptiška(J5m) to byla doňa Ana spanilá(J5m) dceř dona Juana de Austria(J5m) dceř hrdiny jenž u Lepanta kdys(J5m) byl křesťanstvo zachránil od Turků(J5m) Jak kámen ležela však pojednou(J5m) se doňa Ana silně zachvěla(J5m) vzdech z úst jí vyšel ruce pozvedly(J5m) se k Spasiteli krásný obličej(J5m) však bledší než ten mramor svatých soch(J5m) kol na stěnách se k světlu obrátil(J5m) z rouch bílých noře se jak z oblaků(J5m) a oči temné plny sladkosti(J5m) přes smutek v nich se v slzách tonoucí(J5m) na Kristovu upřely žalnou tvář(J5m) a ramena té nyvé jeptišky(J5m) kříž objaly jak břečtan stromu peň(J5m) Tu ozval druhý vzdech se v kostele(J5m) byl hluboký a temný zalekla(J5m) se doňa Ana závoj spustila(J5m) a mimoděk se na mříž ohlédla(J5m) jež kostel dělila neb z prostoru(J5m) za mříží vysokou kam přístup měl(J5m) lid při modlitbách vycházel ten vzdech(J5m) Byl uzavřen teď kostel pečlivě(J5m) a zajisté tam nikdo nebyl skryt(J5m) Já nemýlila se on čeká mne(J5m) Tak myslila si v tichu jeptiška(J5m) a zraky její maně těkaly(J5m) po šerém chrámě a tu potkaly(J5m) se polekány s temným pohledem(J5m) u samé mříže žhavý hlubý byl(J5m) a pátravý Ten znám byl jeptišce(J5m) Na prsa v zmatku hlavu sklonila(J5m) a jako ve snu k mříži kráčela(J5m) a poklekla neb těsně za mříží(J5m) hned zpovědnice stála a v ní kněz(J5m) teď seděl starý oknem dívaje(J5m) se v sester oddělený chrámu kůr(J5m) Vzdech jeho onen byl a žhavý zrak(J5m) Má dcero pravil nečekal jsem vás(J5m) Proč s ostatními nejste v zahradě(J5m) Proč zoufale pod křížem pláčete(J5m) Tu pozvedla svůj bledý obličej(J5m) tak truchlivý a sladký zároveň(J5m) a hlasem jako hudba děla tak(J5m) Nač za otázky otče skrývat se(J5m) Též otázkou vám zase odpovím(J5m) Proč oči vaše stále hledají(J5m) můj plachý zrak jenž prchá bázlivě(J5m) před žhavým vaším temným pohledem(J5m) jenž láká mne a strachem plní mě(J5m) jenž ovládá mě mocí kouzelnou(J5m) jak oči krotitele v kleci zvěř(J5m) Ó Michale dos Santos promluvte(J5m) Co chcete mi Co na mne žádáte(J5m) Rok celý nyní správcem duchovním(J5m) jste v domě Panny Marie Královny(J5m) a znáte duši moji srdce mé(J5m) neb ve zpovědi jsem je zjevila(J5m) vám bez roušek bez klamu beze lži(J5m) Jsem v moci vaší neb vás miluji(J5m) jak otce svého milovala jsem(J5m) a láska jako pouto svazuje(J5m) To vše vám ale zdá se nestačí(J5m) Váš zrak se mého nikdy nespouští(J5m) ať mezi modlitbou ať mezi mší(J5m) a stále zdá se mi že praví mi(J5m) blíž ke mně pojď zde buď a poklekni(J5m) a čekej na můj rozkaz Mučíte(J5m) mne Michale dos Santos mučíte(J5m) Co vyčítáte mi Co chcete mi(J5m) Když na večer jsme zde se modlily(J5m) tu řekl planoucí váš temný zrak(J5m) Ty zůstaneš chci s tebou promluvit(J5m) Já zůstala A nyní pravíte(J5m) že nečekal jste mě Ó podejte(J5m) mi posléz vysvětlení Mlčela(J5m) a hlavu sklonila A za chvíli(J5m) mnich na to takto odpověděl jí(J5m) Má sestro doňo Ano princezno(J5m) nuž ano uhodla jste Pátravým(J5m) já zrakem zkoumal vás a proniknout(J5m) jsem snažil se do hlubin srdce vám(J5m) neb zdá se mi že k velkým vyvolil(J5m) vás konům Bůh Vždyť v žilách koluje(J5m) vám nejslavnější bohatýrská krev(J5m) a vnuknutím mi cosi pravilo(J5m) že proto jste se nenarodila(J5m) by v domě tom jste v stínu uvadla(J5m) jak beze slunce vzácná květina(J5m) Vás nestvořil Bůh proto byste zde(J5m) v tom odlehlém v tom smutném klášteře(J5m) svůj život trávila Co vedlo vás(J5m) do samoty do zapomenutí(J5m) vás kterou na výsluní postavil(J5m) Bůh všemocný když za otce vám dal(J5m) jej který nejvíce se podobal(J5m) přec mezi lidmi slunci samému(J5m) který neměl sobě rovného(J5m) než jednoho A kněz se zamlčel(J5m) Žel děla doňa Ana zaplatit(J5m) že slávu otce dcera musí teď(J5m) Mým otcem don Juan de Austria(J5m) že byl to odpustit mi nemůže(J5m) ten který závistivě v nepřízni(J5m) jej povždy měl don Filip král můj strýc(J5m) Vždyť bratr jeho zastiňoval jej(J5m) a nenávidí ve mně dál ho teď(J5m) Chce aby svět to jméno zapomněl(J5m) jež u Lepanta zapsal na věky(J5m) můj otec mezi hvězdy na blankyt(J5m) A proto v smutných stínech kláštera(J5m) svůj život trávím hynu v bolestech(J5m) Neb proti vůli své já stala se(J5m) zde jeptiškou Mne nutil k tomu král(J5m) Šest let mi bylo když mě vlekl sem(J5m) o dětství mé mě krutě oloupil(J5m) o mládí mé mě olupuje teď(J5m) když za mnou zavřel vrata kláštera(J5m) a živou když mě uvrh v tento hrob(J5m) Mne touha k světlu slunci k volnosti(J5m) v dál pudí z vetchých těchto chmurných zdí(J5m) Nuž vězte vše já toužím po lásce(J5m) Já ženou chtěla bych a matkou být(J5m) Bůh dal mi k tomu právo neboť dal(J5m) mi něhu k dětem velkou Slzami(J5m) vždy rosím hlavy jejich milené(J5m) když přicházejí k dveřím kláštera(J5m) a útlé tváře smavé celuji(J5m) jež k těmto mřížím tlačí zvědavě(J5m) Proč nesmím ženou bohatýra být(J5m) Já o tom snila vždy Ve svatý boj(J5m) bych spěla s ním A přeslavná ta krev(J5m) jež koluje v mých žilách praví mi(J5m) že právo mám se státi královnou(J5m) Nuž otče můj teď padla poslední(J5m) ta rouška která srdce halila(J5m) mé bolestné Teď víte příčinu(J5m) mých slz a vzdechů Vězte též můj hřích(J5m) Já nenávidím krále Filipa(J5m) Bůh nemá větší pro hřích nenávisť(J5m) než já ji mám pro toho krkavce(J5m) jenž chmurný ďábelský a krvavý(J5m) by v hřbitov proměnil rád celý svět(J5m) Jsou dávno Španěly již vězením(J5m) a mornou Portugalsko neblahé(J5m) od doby té co don Sebastian(J5m) svůj krásný život skončil v Africe(J5m) král světlý jehož země propadla(J5m) tak nevolnictví temné prohlubně(J5m) Jste Portugalec a sám trpěl jste(J5m) pro vlast Michale de los Santos svou(J5m) nuž zazlete mi plamennou mou zášť(J5m) a hřích můj vyčítejte otče mi(J5m) když spravedlnosť vám tak dovolí(J5m) Zrak její zaplál směle vztýčila(J5m) svou hlavu skloněnou a čekala(J5m) slov kárajících mnich však radostně(J5m) jí hleděl v tvář a zvolal dojmutý(J5m) Vy cítíte pro Portugaly mé(J5m) ač z krve těch jste kteří panují(J5m) teď mému lidu kteří v porobu(J5m) jej uvrhli A don Sebastian(J5m) král nešťastný jenž zapad v Africe(J5m) jak slunce které moře pohltí(J5m) on krásnou lítost v srdci vzbouzel vám(J5m) on jediný jenž rekem rovným byl(J5m) za doby naší otci vašemu(J5m) Vy pro něj cítíte a pro mou zem(J5m) Tu snivosť jako luny nyvý svit(J5m) se v očích doni Any zjevila(J5m) a její hlas jak švehol ptáka byl(J5m) když knězi takto odpovídala(J5m) Mé duši obolené truchlící(J5m) byl ranní zorou sladkou jedinou(J5m) král hrdinský váš don Sebastian(J5m) Já byla dítětem když zahynul(J5m) pád jeho úžasem když plnil svět(J5m) a plakala jsem pro něj do šatu(J5m) když do černého oblékali mne(J5m) do smutečního a když řekli mi(J5m) že bratrancem mi byl ten hrdina(J5m) A slýchala jsem o něm povídat(J5m) o činech jeho velkých vznešených(J5m) o smělých snech jež uskutečnit chtěl(J5m) a srdce bušilo mi nadšením(J5m) když na něj myslila jsem Později(J5m) ten obraz jeho světlý v mysli mé(J5m) však zbledl neboť vlastní osud můj(J5m) se temnit počal seznala jsem žal(J5m) a těžkou ruku krále Filipa(J5m) V čas strádání mi bylo útěchou(J5m) jen jedinou ve světech jiných žít(J5m) než v tom kde strádala jsem těžce tak(J5m) tu vášnivě jsem knihy čítala(J5m) o činech rytířských a o moci(J5m) té sladké něhy která spojuje(J5m) dvě duše k sobě pevně na věky(J5m) O lásce snila jsem a o činech(J5m) k nimž velké bohatýry pudila(J5m) a všechen jas těch mužů fantómů(J5m) o kterých čítala jsem soustředil(J5m) se náhle kolem krále památky(J5m) jenž drahým byl mi už co dítěti(J5m) v době té když k slibům nutili(J5m) mě klášterním co nejvíc hrozbami(J5m) když nejkrutěj mě mučil Filip král(J5m) můj neuprosný strýc a katan můj(J5m) nic nedbaje na pláč můj zoufalý(J5m) na touhy mé po slunci volnosti(J5m) na hrůzu mou před hrobem živoucích(J5m) jímž jevil se mým zrakům klášter vždy(J5m) v té době divná tajeplná zvěst(J5m) se světem šířila že nepadl(J5m) že nezahynul don Sebastian(J5m) že v Portugaly náhle vrátí se(J5m) svou korunu a zaujatý trůn(J5m) že Filipovi vyrve z moci zas(J5m) a v celé slávě své že zaplane(J5m) a rány svého lidu zahojí(J5m) Tu srdce moje vřelým nadšením(J5m) mi puknout hrozilo a jásalo(J5m) Já k Bohu denně v slzách úpěla(J5m) já objímala kříž jak v šílenství(J5m) a žádala jsem nebe urputně(J5m) by pravdou byla ona temná zvěsť(J5m) Vždyť don Sebastian byl rytířem(J5m) byl příbuzným mi Kdyby vrátil se(J5m) a zoufalou mou prosbu uslyšel(J5m) mé volání o spásu o volnosť(J5m) což moh by odvrátiti mužnou tvář(J5m) a přeslechnouti bědování mé(J5m) a nevšímat si rukou sepjatých(J5m) jež k němu zvedají se Mohl by(J5m) svou příbuznou a dívku bezbrannou(J5m) dceř dona Juana de Austria(J5m) dál ponechati v chmurném žaláři(J5m) kde bez viny a hříchů trpěla(J5m) Ó nikoli A já jej viděla(J5m) jak nevole mu plane na tváři(J5m) jak sedá na kůň jak uhání sem(J5m) jak vrata před ním zejí do kořán(J5m) jak zjeví se v mé úzké komůrce(J5m) co anděl krásný v zbroji jako z hvězd(J5m) Já blankyt jeho očí viděla(J5m) a zlato jeho kštic já slyšela(J5m) jak hlasem jako hudba praví mi(J5m) Jste volna doňo Ano Padala(J5m) jsem nadšeně mu k nohám On mě zved(J5m) a na prsa já klesla rekovi(J5m) a on mne nes na koně posadil(J5m) a se mnou uháněl v tu širou dál(J5m) o jejíž nesmírnosti v žaláři(J5m) jsem sníti nikdy přestat nechtěla(J5m) Ó Michale dos Santos otče můj(J5m) já milovala fantóm těch mých snů(J5m) tak velkou vášní a tak horečně(J5m) jak milovati nedovedla jsem(J5m) ach Boha svého Odpustí mi Bůh(J5m) On trestal mě když plynul líně čas(J5m) a temná zvěst že don Sebastian(J5m) byl z mrtvých vstal když usínala zas(J5m) a v bolesti a hlubém sklamání(J5m) když zůstala jsem s ostnem v prsou svých(J5m) On zůstal mrtvým a já pohřbenou(J5m) Tak doňa Ana smutně končila(J5m) a zakryla si líce rukama(J5m) však překvapeně opět zvedla tvář(J5m) neb hlasitý zaslechla kněze pláč(J5m) a Michal de los Santos pravil jí(J5m) Jak dojímá mě utrpení tvé(J5m) a nutí k pláči dívko ubohá(J5m) Však daleko buď od vás zoufalství(J5m) Bůh patrně vás dcero vyvolil(J5m) by útěchou jste sladkou stala se(J5m) a nadějí a velkou odplatou(J5m) za mnohý tomu žal jenž přetěžký(J5m) a dlouhý snášel trud jejž čekají(J5m) snad trpké ještě zkoušky Nástrojem(J5m) já v rukou božích jsem On ved mě sem(J5m) Znám vaše srdce teď a pravím vám(J5m) sám Bůh že v srdci vašem promluvil(J5m) Vám don Sebastian je fantómem(J5m) A kdyby žil a kdyby ona zvěsť(J5m) před lety utuchlá teď vznikla zas(J5m) a více byla by než pouhá zvěsť(J5m) Můj otče zašeptala jeptiška(J5m) hru krutou se mnou neprovádějte(J5m) Ó mějte lítosť s velkým žalem mým(J5m) a nevzbuzujte liché naděje(J5m) v tom srdci které zná už beznaděj(J5m) On nežije Ach je to nemožné(J5m) Tu náhle prudce povstal bledý mnich(J5m) a obrem zdál se z očí šlehaly(J5m) mu rudé blesky tvá hořely(J4m) a hromem zvolal Ženo slabá ty(J5m) a malé víry kladeš Bohu mez(J5m) kde moc a vůle jeho přestat má(J5m) Nuž věz že žije don Sebastian(J5m) Jak kámen padla k zemi jeptiška(J5m) a jako mrtvá bledá ležela(J5m) na chladné dlažbě V zpovědnici zpět(J5m) kles starý mnich byl taktéž zsinalý(J5m) dech jeho těžký byl a zavřely(J5m) se oči jeho temné plamenné(J5m) A bylo ticho v šerém kostele(J5m) Za dlouhou dobu ze mdlob probrala(J5m) se doňa Ana do tmy zírala(J5m) jež kolem houstla sáhla na čelo(J5m) si horké na spánky v nichž tepaly(J5m) jí žíly hluše jako kladiva(J5m) pak po kolenou doploužila se(J5m) až k zpovědnici zas kde starý mnich(J5m) též probíral se z dumy přetěžké(J5m) Můj otče zašeptala rcete mi(J5m) já nesnila A vy jste nemluvil(J5m) jen v horečce když pověděl jste mi(J5m) že žije posud Sebastian(J4f) Mnich vzpřímil se a řekl Dcero má(J5m) já pravdu děl vám Silni buďme teď(J5m) a dokažme od chvíle této hned(J5m) že důstojni jsme konat úlohu(J5m) již na nás vložil Bůh Nuž slyšte mne(J5m) A zamlčel se jak by hledal dech(J5m) a doňa Ana klidná pojednou(J5m) se ohlížela vstala zavřela(J5m) ty těžké dvéře v sady vedoucí(J5m) a železné zatáhla závory(J5m) pak vrátila se k mříži poklekla(J5m) na polštář tiše zraky upřela(J5m) na mnicha bledou tvář jež bělala(J5m) se přísvitem jejž lampa šířila(J5m) před blízkým krucifixem visící(J5m) a bezhybná jak socha kamenná(J5m) bez dechu naslouchala mnichovi(J5m) jenž přitlumeným hlasem teď se jal(J5m) tak vypravovat podivnou svou zvěsť(J5m) Můj život doňo Ano prostým byl(J5m) a bez viny a zcela odevzdán(J5m) jen Bohu církvi od jinošských let(J5m) též vědám pak Já nikdy netoužil(J5m) ze stínu vyjíti a v klášteře(J5m) kde klidně žil jsem byl bych zemřel rád(J5m) Však slova dar mi Bůh dal Hřivnu svou(J5m) nám zakopati zakazuje Pán(J5m) já tedy mluvil k duším nadšeně(J5m) však nejsa vědom si že všímá kdo(J5m) si mého zápalu a překvapen(J5m) jsem tedy zprávou byl jednoho dne(J5m) že král mě volá don Sebastian(J5m) do Lisabonu v palác královský(J5m) že jeho kazatelem stal jsem se(J5m) Já zdráhal se však představený můj(J5m) mi přísně velel abych vykonal(J5m) svou povinnost a věřte s povzdechem(J5m) že opustil jsem tichý skromný dům(J5m) v němž byl jsem život trávil doposud(J5m) bych v město šel a na se přečestný(J5m) prý úřad vzal jejž mnohý záviděl(J5m) mi z bratrů mých Tak krále seznal jsem(J5m) a později když zpovědníkem jsem(J5m) se jeho stal já krále miloval(J5m) neb poznal jsem že málo jinochů(J5m) tak svatě žilo čistě beze skvrn(J5m) jak don Sebastian a poznal jsem(J5m) že jediným byl velkým člověkem(J5m) jenž seděl na trůně za našich dob(J5m) byl vznešeným byl mužem rytířem(J5m) a jakákoli vaše představa(J5m) o onom bohatýru zajisté(J5m) že nedosáhla pravzor obrazu(J5m) Já miloval jej jako dítě své(J5m) a když se chystal s velkým nadšením(J5m) do Afriky by dobyl onu zem(J5m) a vyrval tmě by křížem osvítil(J5m) ty kraje poskvrněné otroctvím(J5m) a úpící pod jarmem pohanství(J5m) že vzcházet počíná a zlatý věk(J5m) že kyne ne jen Portugalcům snad(J5m) však lidstvu celému neb doufal jsem(J5m) že z Lisabonu vyjde veliká(J5m) a spasná záře Bož bože můj(J4m) jak hrozné bylo pro nás vzbouzení(J5m) z těch krásných snů když zlověsť prokletá(J5m) že v Alkaser al Kibir padl král(J5m) že bitva ztracena i Portugal(J5m) se od afrických břehů dostala(J5m) do Lisabonu Nikdo věřiti(J5m) té zprávě nechtěl Výkřik zděšení(J5m) zněl celé země velký k nebesům(J5m) Ó nechtějte bych všechnu bolesť vám(J5m) bych všechno zoufalství vám vylíčil(J5m) jež sám jsem zkoušel a jež zkoušel lid(J5m) Když nebylo už žádné naděje(J5m) že žije král tu na lůžko jsem kles(J5m) jsa schvácen bolem schvácen chorobou(J5m) a doufal jsem že zemru Avšak smrt(J5m) mne nechtěla a zrak můj musil zřít(J5m) na ubohý můj kraj jak potácel(J5m) se pomalu v tu propasť zející(J5m) do hanby odvislosti od cizích(J5m) Král Filip po něm chtivou ruku vztáh(J5m) Mně nechtělo se s lůžka vstávati(J5m) když hrob mě nechtěl aspoň hluch a slep(J5m) a něm jak v rakvi snažil jsem se být(J5m) a bez myšlení celé dlouhé dni(J5m) jsem ležel jako socha Pojednou(J5m) jsem vzrušen byl Neb šeptem šířila(J5m) se divná zvěst že přece žije král(J5m) Já chvěl se rozčilen a doufati(J5m) jsem znovu počal Jednou seděl jsem(J5m) na lůžku svém a hloubal v myšlénkách(J5m) o lidském osudu a podivných(J5m) o lidstvu dějinách když v komnatu(J5m) bled vrazil muž jenž byl mi přítelem(J5m) kdys v mládí mém to lékař vážný byl(J5m) Mendés Pačeko Klesl vedle mne(J5m) a vzal mě za ruku a šeptal mi(J5m) Mně velké tíží druhu tajemství(J5m) Mám mlčeti či volat v ulicích(J5m) co oči moje vlastní viděly(J5m) Mám mluviti či mlčet Poraď mi(J5m) Jsem bázliv přiznávám se jedině(J5m) jen tobě svěřím co se stalo mi(J5m) A dýchal těžce Domlouval jsem mu(J5m) by vzmužil se a Mendés posléze(J5m) tak jal se mluviti Můj příteli(J5m) ty víš jak klidně posud trávil jsem(J5m) svůj život posvěcený vědám jen(J5m) a povinnosti své Tu zkoušet mě(J5m) se zalíbilo Bohu Seděl jsem(J5m) v své komnatě nedávno pojednou(J5m) když sluha ve smuteční livreji(J5m) se objevil v mém domě pravě mi(J5m) že doňa Soledad de Tavora(J5m) mne k sobě zve Já spěchal za sluhou(J5m) Ty víš že vdovou jest že její choť(J5m) don Christovam byl druhem nejlepším(J5m) a nejchrabřejším krále našeho(J5m) že zhynul s ním jak pravý sbratřenec(J5m) Když v palác vešel jsem vstříc přišla mi(J5m) hned sama mladá vdova kynula(J5m) bych za ní šel a sama se mnou jsouc(J5m) tak pravila mi Pane velikou(J5m) teď službu žádám na vás Velkou tak(J5m) že Bůh vám odplatit ji může jen(J5m) Jste připraven hned odjet do Porta(J5m) Vůz čeká na dvoře Já posýlám(J5m) vás život zachrániti nejdražší(J5m) nám v celé zemi všem Však netažte(J5m) se ani slova Chcete vyslyšet(J5m) hlas ženy neblahé a truchlící(J5m) A slzy bránily jí mluvit dál(J5m) Jsem hotov poslechnouti pravil jsem(J5m) a podala mi ruku dojmuta(J5m) a sed jsem v kočár jenž stál připraven(J5m) a koně letěli jak orlové(J5m) a nezastavili svůj divý běh(J5m) než město Porto v dáli uzřel jsem(J5m) Však nejeli jsme k městu jiný vůz(J5m) stál na silnici muž pak zahalen(J5m) v plášť dlouhý vedle vozu stál a hned(J5m) k nám přišel jakmile jsme stanuli(J5m) a s vozkou jenž mě vezl vyměniv(J5m) cos jako tajůplné znamení(J5m) mě pozdravil a pozval usednout(J5m) do kočáru a jakmile jsem sed(J5m) zas letěli jsme bleskem v širou dál(J5m) však směrem od města a cestami(J5m) jen postrannými žádnou silnicí(J5m) Tma bylo již a bylo divno mi(J5m) kam vezou mě však strachu neměl jsem(J5m) vždyť doňa Soledad vše řídila(J5m) to jistotu mi plnou dávalo(J5m) My jeli jeli dlouho pojednou(J5m) jsme zastavili se a tentýž muž(J5m) jenž byl mě vítal nyní otevřel(J5m) mi dvířka kočáru a viděl jsem(J5m) že v průjezdě jsme byli ve tmavém(J5m) Muž dal mi ruku vzhůru vedl mě(J5m) po tmavých schodech dvéře otevřel(J5m) a byl jsem v jakés prosté ložnici(J5m) kde malá pouze lampa hořela(J5m) Tři muži v oblecích až chudobných(J5m) mě vítali však záhy viděl jsem(J5m) že přestrojeni byli způsoby(J5m) jich byly takovými šlechtice(J5m) že prozrazovaly Teď vedli mě(J5m) v hloub pokoje a odehrnuli(J5m) tam prostou clonu objevilo se(J5m) tak lože na němž ležel mladý muž(J5m) Byl těžce raněn v boku Mladým byl(J5m) to krásné jeho tělo hlásalo(J5m) a temné zlato vlasů bohatých(J5m) však jeho tvář jsem vidět nemohl(J5m) neb hustý černý závoj skrýval ji(J5m) Ti muži mluvili s ním potichu(J5m) a jako svému pánu jevili(J5m) mu úctu hlubokou pak vedli mě(J5m) blíž k jeho lůžku a teď konal jsem(J5m) svou povinnost Nuž víc než deset dní(J5m) jsem v domě trávil vězněm zdál jsem se(J5m) neb nebyl li jsem se svým nemocným(J5m) pak byl jsem zavřen v prosté komůrce(J5m) jež obydlím mi byla na ten čas(J5m) však zacházeli s velkou dvorností(J5m) ti muži se mnou a můj nemocný(J5m) byl milým tak ač mnoho nemluvil(J5m) že jsem jej miloval A myšlénky(J5m) mi začínaly velmi odivné(J5m) jaks hlavou míhati Kdo byl ten muž(J5m) Proč ono tajemství Proč závoj ten(J5m) Proč skláněli tak hlavy hluboce(J5m) ti cizí muži Sluhy nebyli(J5m) A milostivě s nimi rozprávěl(J5m) jak král ten mladý muž Jak král Jak král(J5m) Což kdyby to byl don Sebastian(J5m) Těch vlasů temné zlato modrý blesk(J5m) těch očí který někdy pronikal(J5m) i černým závojem Ó byl jsem jist(J5m) že srdce moje tušíc uhádlo(J5m) a s dojmutím jsem tomu lůžku vždy(J5m) se blížil jen a s hlubým povzdechem(J5m) Den minul za dnem Já jej vyhojil(J5m) a tajůplně jak mě odvezli(J5m) zpět přivezli mě rychle do města(J5m) v dům doni Soledady z Tavory(J5m) Ta vítala mě s velkým jásotem(J5m) a zvolala Vlasť svou jste zachránil(J5m) A na to pravil jsem jí Paní má(J5m) to král byl náš snad don Sebastian(J5m) Tu zamlčela se jak v leknutí(J5m) prst položila na rty odešla(J5m) a poslala mi velkou odměnu(J5m) Můj druhu Michale teď pověz mi(J5m) co soudíš o tom co ti svěřuji(J5m) Tak končil lékař Mendés Bez dechu(J5m) jsem naslouchal a posléz pravil jsem(J5m) On žije tedy není pochyby(J5m) Však skrývá se nuž jest ti mlčeti(J5m) Když zdá se ti to těžké odcestuj(J5m) žij na vsi na čas až se rozluští(J5m) to velké těžké naše tajemství(J5m) A Mendés šel a život nový teď(J5m) já opět žil neb naděj žila zas(J5m) v mém srdci posud v hoři pohřbeném(J5m) Čas plynul tak a ti již dědictví(J5m) se krále zmocnit chtivě chystali(J5m) a zuby skřípali když slyšeli(J5m) lid věrný volnosti své milovný(J5m) jak tvrdošíjně lpěl na myšlénce(J5m) že žije posud don Sebastian(J5m) se nyní chopili by slavnostně(J5m) tu temnou prázdnou jak říkali zvěsť(J5m) do hrobu připravili Filip král(J5m) teď kázal aby obřad pohřební(J5m) tož velkolepý v pravdě královský(J5m) se konal v Lisabonu s nádherou(J5m) snad nevídanou tedy stalo se(J5m) co král si přál a já co kazatel(J5m) kdys u dvora měl úkol mluviti(J5m) nad katafalkem prázdným trmícím(J5m) jak v lese pozlacených voskovic(J5m) Já zdráhal se však posléz svolil jsem(J5m) cos pudilo mě bych do chrámu šel(J5m) a mluvil tak jak nadchne okamžik(J5m) mě slavnostní Nuž rozčilen jsem šel(J5m) po ulicích štkal všude nahlas lid(J5m) neb zdálo se že zemřel znova teď(J5m) ten král v jehožto přenešťastnou smrt(J5m) my věřit nechtěli A zvonů zvuk(J5m) zněl se všech věží moře hlubokých(J5m) a srdce rvoucích truchlých hlaholů(J5m) a kráčel jsem jak zmámen citem svým(J5m) tou nejistotou bolem nadějí(J5m) U samých dveří chrámu pocítil(J5m) jsem ruku která mé se dotknula(J5m) a v dlaň mi malý lístek vtlačila(J5m) Já vzhlédl překvapen však zmizel už(J5m) ten posel tajemný a četl jsem(J5m) ta slova spěšně psaná na blánce(J5m) Dej pozor co tvá ústa pronesou(J5m) o králi tvém neb živ on jest a zdráv(J5m) a nepoznán sám bude přítomen(J5m) dnes svému pohřbu don Sebastian(J5m) Já žasl Nevěděl co mysliti(J5m) Po celý obřad dlouhý slavnostní(J5m) jsem ležel na tváři a ve slzách(J5m) Když povstal jsem bych mluvit započal(J5m) tu bloudil zrak můj pláčem zamžený(J5m) po katedrále která zdála se(J5m) mi jeden plamen Moře postav pak(J5m) se vlnilo v tom dýmu voskovic(J5m) jenž jako mrak se nesl kostelem(J5m) pod černým aksamitem visícím(J5m) od stropu v dlouhých řasách Pojednou(J5m) kdes v hustém davu těsně u sloupu(J5m) na kterém visel velký krucifix(J5m) tvář bledou spatřil jsem zrak blankytný(J5m) a zlaté vlasy muž tam v oděvu(J5m) stál smutečním To don Sebastian(J5m) byl sám můj král Tu jako vnuknutím(J5m) mi přišla výmluvnosť jak plameny(J5m) jsem dotknut cítil se a jako zvon(J5m) zněl hlas můj jasně plesně hřímavě(J5m) až se mi cizím zdál A ode rtů(J5m) mi slova plynula jež kladl tam(J5m) ne duch můj ale mocný demon kýs(J5m) Já netruchlil nad rakví královou(J5m) já mluvil o naději posvátné(J5m) jež v nitru žije všech jimž svatá jest(J5m) ta stará naše vlasť já proroctví(J5m) jak pochodeň do mysli vrhl všech(J5m) již stáli pod klenbou tou chrámovou(J5m) to proroctví že vzejde opět den(J5m) té volnosti již klade v hrob náš vrah(J5m) že naše slunce které zapadlo(J5m) jak slunce boží vzejde opět nám(J5m) A vzpourou každé slovo bylo mé(J5m) a každá věta kletbou porobě(J5m) a každý dech můj chvála oslava(J5m) a hymna na toho jenž neležel(J5m) v té prázdné rakvi Slova dohřměla(J5m) a mrákota mě těžká schvátila(J5m) Po celém městě jásot lidu šel(J5m) a zvony pohřební se zdály teď(J5m) že velkou radost země hlásají(J5m) a vjezd že oslavují vítěze(J5m) jenž přemoh samu smrt by spasil nás(J5m) Den na to však mě rozkaz přísný stih(J5m) bych odebral se v klášter odlehlý(J5m) kde žil jsem jako pravý vyhnanec(J5m) ač opatem mě vyvolili tam(J5m) Já věděl jak jsem špehy obklopen(J5m) však nedbal jsem a neskrýval jsem se(J5m) svou nadějí že vrátí se náš král(J5m) A zatím vládl v zemi nepokoj(J5m) a vojsko španělské tam řádilo(J5m) jak Satanáš Tu jednou stalo se(J5m) že přihnali se diví žoldnéři(J5m) v náš tichý kraj že útok činili(J5m) na klášter náš jejž chtěli drancovat(J5m) My byli v kostele při modlitbách(J5m) strach byl se zmocnil bratrů nesmírný(J5m) když dvéře povalili a když chrám(J5m) se plnil vojskem Klidně povstal jsem(J5m) a zdvihl svatý kříž Ti surovci(J5m) se na kolena vrhli sic však hned(J5m) zas povstali a jeden z nich mi řek(J5m) My přišli hledat vaše poklady(J5m) Ty vydejte sic zapálíme dům(J5m) My pokladů však žádných neměli(J5m) a lomoz velký byl když řekl jsem(J5m) tu prostou pravdu Zpiti lakotou(J5m) a vášní šíleni se hrnuli(J5m) ti sběsilci na oltář stříbrný(J5m) a svatokrádežnou již sahali(J5m) po sochách rukou když se náhle muž(J5m) jim v cestu stavil mladý zlatých kštic(J5m) a očí blankytných jak anděl stál(J5m) tu mezi oltářem a lupiči(J5m) a zahřměl na ně stůjte pozdvihl(J5m) nad hlavu korouhev jež visela(J5m) na sloupu nedaleko tasil meč(J5m) a řekl surovcům Kdo odváží(J5m) se krok učinit blíže skolím jej(J5m) Bůh se mnou jest a s všemi dám se v boj(J5m) bych zachránil zde svatý tento dům(J5m) z něho zdálo se mi záře šla(J5m) a hrůza jakás A já poznal jej(J5m) to don Sebastian byl král můj sám(J5m) Můj králi vzkřikl jsem a klesl jsem(J5m) u jeho nohou on však zdvihl mě(J5m) a řekl Mýlíte se pane můj(J5m) Jsem prostý vojín Zatím prázdnil se(J5m) už kostel náš neb jako zázrakem(J5m) strach jakýs byl se zmocnil vojínů(J5m) a tiše odcházeli Zíral jsem(J5m) jak zmámen v oči modré jejichž hloub(J5m) se plna záhad tajů zdála mi(J5m) a opět zašeptal jsem Králi můj(J5m) Blesk zazářil v těch očích shasl však(J5m) tak rychle jak byl povstal smutek jen(J5m) se jevil v nich a rukou kývl mi(J5m) teď bohatýr a rychle odešel(J5m) Na prahu ještě jednou ohlíd se(J5m) a v zracích teď jsem četl Shledáme(J5m) se opět někdy To mi stačilo(J5m) Teď jist jsem byl že don Sebastian(J5m) je mezi živými A nedbal jsem(J5m) že špehy moje ihned udali(J5m) že oslovil jsem muže prostého(J5m) prý jménem královským že úmysl(J5m) prý zrádný byl Já nedbal ničeho(J5m) já šťasten byl Však brzy zavlékli(J5m) mě do žaláře z vlasti vedli mě(J5m) a ve španělském úzkém žaláři(J5m) po léta pykal jsem za smělost svou(J5m) za nadšení a vzlet svůj při pohřbu(J5m) při strojeném tam v Lisabonu kdys(J5m) a za svůj zdravý zrak jenž poznal hned(J5m) tvář královu když zjevila se mu(J5m) tak znenadále Nuže trpěl jsem(J5m) a snášel tiše klidně nereptal(J5m) jsem nikdy doňo Ano V modlitbách(J5m) jen Boha vzýval jsem bych dočkal se(J5m) až nad slunce to bude jasnější(J5m) že jsem se nemýlil když očím svým(J5m) jsem věřil zdravým i když podlehl(J5m) jsem hlasu vnitřnímu jenž šeptal mi(J5m) On žije žije don Sebastian(J5m) Čas minul věrní krále stoupenci(J5m) už ztráceli znenáhla naděje(J5m) a nikdo nechtěl věřit nikdo víc(J5m) že žije král když zůstal stále skryt(J5m) Má víra pevna ale byla přec(J5m) neb mnohdy v klášteře v němž uvězněn(J5m) jsem stále byl já vídal mezi mší(J5m) když sloužit mi ji dovolovali(J5m) vždy v nejslavnější chvíli vidinu(J5m) já krále viděl v zbroji stříbrné(J5m) jak mával portugalským praporem(J5m) a svatý kříž jak nesl k nebesům(J5m) Já věděl že to není žádný klam(J5m) však odpověď na moje modlitby(J5m) Až přijde král jsem sobě šeptával(J5m) pak vysvětlí proč na se čekat dal(J5m) Však přijde jistě zjevil mi to Bůh(J5m) A léta plynula a don Filip(J5m) si na mne vzpomněl kázal otevřít(J5m) můj temný žalář velkodušným zdát(J5m) se lidu chtěl neb zapomenutým(J5m) já posud nejsem v rodném kraji svém(J5m) Král Filip otevřel mi vězení(J5m) a v Madrigal mě poslal v tento dům(J5m) Já seznal vás a uvnitř byl jsem jist(J5m) že Bůh sám chtěl mě přiblížiti vám(J5m) sám Filip král že božím nástrojem(J5m) jak já a vy A já se nemýlil(J5m) Dnes jasno je mi vše Nuž poslyšte(J5m) mé slovo poslední v tom tajemství(J5m) tak posud skrytém světu hluboce(J5m) Dní tomu několik co odjel jsem(J5m) do Mediny del Campo zavolán(J5m) v dům zbožné ženy umírající(J5m) Když poslední jsem útěchu jí dal(J5m) tu odevzdala měšec v ruce mé(J5m) a prosila bych obsah rozdělil(J5m) dle vůle své těm kteří strádají(J5m) Já proved její odkaz Vyhledal(J5m) jsem města část kde bída má svůj stan(J5m) a vyplnil jsem věrně úkol svůj(J5m) Už chtěl jsem odjíždět tu klopýtl(J5m) můj soumar na dlažbě a shodil mě(J5m) před nízkým domem pustým chudobným(J5m) jenž v ulici stál prázdné Nemohl(J5m) jsem vstávat hned tu vyšel rychle muž(J5m) z pod stínu dveří domku přikročil(J5m) by zvedal mě já vzhléd bych děkoval(J5m) však vykřik jsem a klekl do prachu(J5m) neb přede mnou stál on jejž čekal jsem(J5m) jak spasitele celou řadu let(J5m) To král byl můj to don Sebastian(J5m) Buď zdráv můj králi s pláčem zvolal jsem(J5m) a líbal jeho ruce roucha lem(J5m) on však se lek a modrý jeho zrak(J5m) se zasmušil Však vzpamatoval se(J5m) a pravil klidně Co to mluvíte(J5m) můj pane Já že král Jsem ubohý(J5m) a prostý člověk z práce žiji své(J5m) Ne ne jsem vykřik nezklamete mě(J5m) Což nepoznává mě váš majestát(J5m) V tom přišli lidé don Sebastian(J5m) mi řekl přísně Dost již pane můj(J5m) A vzdálil se Já dohře rozuměl(J5m) Chtěl zůstat nepoznán jako doposud(J5m) a kázal mi bych mlčel V oku však(J5m) tom blankytném a hlubokém jsem zřel(J5m) tu jeho dobrotu to přátelství(J5m) jež ke mně choval vždy a jeho vzhled(J5m) když vzdaloval se zřejmě pravil mi(J5m) Přijď opět příteli já čekám tě(J5m) Nuž doňo Ano víte nyní vše(J5m) Do Mediny del Campo pojedu(J5m) zas zítra ráno krále vyhledám(J5m) též řeknu mu jak vřelé srdce zde(J5m) v těch temných zdech mu bije oddaně(J5m) Tak končil mnich a bledá jeptiška(J5m) mu zašeptala Přiveďte jej sem(J5m) chci první být jež vzdá mu volně hold(J5m) Jsemť jeho příbuzná a právo mám(J5m) jej uvítati hrob když vydal jej(J5m) A zdálo se že do snů noří se(J5m) a neviděla ani mnicha víc(J5m) neb zraky její ssály vidiny(J5m) z tmy kolem v chrámě Jako v horečce(J5m) se zvedla vrávorala ke kříži(J5m) a padla na tvář tam a v modlitbách(J5m) jak kámen bez pohybu zůstala(J5m) A tmou a tichem zazněl malý zvon(J5m) vzdech kovový a chodbou blíž a blíž(J5m) šum lehkých kroků zněl to jeptišky(J5m) do kůru na modlitbu vstoupaly(J5m) Mnich slyše je bez ruchu rychle vstal(J5m) a tiše vyšel z chrámu dvířkami(J5m) jež v temnou vedly pustou ulici(J5m) Den druhý vyjel mnich za úsvitu(J5m) do Mediny del Campo vyhledal(J5m) tam pustý dům v té prázdné ulici(J5m) kde soumar jeho klopýt nedávno(J5m) Teď přivázal jej k mříži železné(J5m) u okna úzkého a zaklepal(J5m) na dvéře domu zvuk se rozléhal(J5m) pod klenbou síně žádná odpověď(J5m) však nepřicházela tu opřel se(J5m) o veřej spuchřelou a dokořán(J5m) se otevřely vrátka Vešel mnich(J5m) Síň byla šerá prázdnou zdála se(J5m) však v koutě malá byla zděná pec(J5m) v níž oheň plál a před ní obrácen(J5m) jsa zády k dveřím seděl skrčen muž(J5m) a hleděl zamyšleně do ohně(J5m) jenž rudou září poléval mu líc(J5m) a zlatem ve vlasech mu plavých plál(J5m) Mnich přistoup tiše ruku položil(J5m) mu na rameno Trhl sebou muž(J5m) a vyskočil a hleděl s úžasem(J5m) mu v oči planoucí jak v horečce(J5m) a lehce zblednuv takto zašeptal(J5m) Pryč ode mne Pryč odstup vidino(J5m) Tys prázdným vzduchem Plodem jsi mých dum(J5m) Mnich usmál se a řekl Příšerou(J5m) já nejsem žádnou v žilách mých je krev(J5m) Muž zmaten sklopil oči a pak děl(J5m) Co pane chcete mi A kým že jste(J5m) My poprvé se nevidíme dnes(J5m) řek Michal de los Santos králi můj(J5m) proč přede mnou svůj skrývat majestát(J5m) Vy nejste příšerou řek na to muž(J5m) však pokušením mým Proč zovete(J5m) mě králem Žebrák jsem a peku zde(J5m) v té peci paštiky jež prodávám(J5m) bych hlady nezemřel Mnich propukl(J5m) v pláč hořký dlouhý a pak pravil tak(J5m) Až na dno tedy bídy nejhlubší(J5m) král sklesl můj Ten velký hrdina(J5m) jenž vyšel vydobyti Afriku(J5m) a poklady její mystické(J4m) o kterých Šalomoun už někdy snil(J5m) Však větší bohatýre boží jsi(J5m) než kdyby štěstí stále na tebe(J5m) svou bylo lilo nejskvělejší zář(J5m) Ó dovol mi bych líbal s obuvi(J5m) ti prach ó králi Klesl na zemi(J5m) a muži jehož králem nazýval(J5m) lem roucha líbal objal kolena(J5m) Ten bránil se a řekl Podivný(J5m) vás omyl ovládá Teď poznávám(J5m) vás opět pane Ano setkal jsem(J5m) se s vámi před lety a jako teď(J5m) jste nazýval mne králem pánem svým(J5m) a don Sebastianem Tenkráte(J5m) jsem vojínem byl a vy opatem(J5m) To bylo v Portugalsku Vrátil jsem(J5m) se tenkrát z Afriky se zbytkem vojsk(J5m) po nešťastné té bitvě v které pad(J5m) on jehož milujete vášnivě(J5m) až příliš vášnivě až horečně(J5m) Já přešel tenkrát v službu španělskou(J5m) A nedávno zde uviděl jsem vás(J5m) Jest pravda mnohokráte slyšel jsem(J5m) že podoben jsem králi nápadně(J5m) Však přísahám při Bohu při živém(J5m) že nejsem jím za nějž mě béřete(J5m) Vy slyšíte Při Bohu přísahám(J5m) a při Kristu a jeho andělích(J5m) Nuž nyní jděte v míru S vámi Bůh(J5m) Vy nevíte co ze mne děláte(J5m) vy nevíte co trpím nevíte(J5m) že svádíte mne jako ďábel sám(J5m) vy nevíte co smělých myšlének(J5m) zde při tom ohni na mě doráží(J5m) co ve mně děje se co pudí mě(J5m) se vrhat v život plný obrovských(J5m) a dobrodružných činů rekovských(J5m) Vy nevíte že vidmo koruny(J5m) v mou bídu září a vy nevíte(J5m) proč na hlavu bych vsadit si ji chtěl(J5m) Kdo poslal vás byste mě k propasti(J5m) té závratné na jejímž kraji jsem(J5m) blíž ještě vlekl Satan nebo Bůh(J5m) Když nedávno v té pusté ulici(J5m) jste z nenadání králi pravil mi(J5m) tu bylo mi jak by se dokořán(J5m) ráj otevíral mi A zdálo se(J5m) mé duši v pochybnostech tonoucí(J5m) že Bůh vás poslal Avšak jaký hřích(J5m) si myslit Bůh že dovoluje lež(J5m) Mnich zamyšlen byl zraky hluboké(J5m) se zdály plny dum tak podivných(J5m) že oči jeho jako šílence(J5m) zář strašidelnou hroznou šířily(J5m) Do ohně zřel Po dlouhém mlčení(J5m) se ozval takto Vy jste přísahal(J5m) že nejste králem Krutě zavraždil(J5m) jste tímto slovem celé blaho mé(J5m) neb nejste li vy don Sebastian(J5m) pak pravda je že zhynul v Africe(J5m) a naděj moje mrtva V okovech(J5m) můj drahý tedy národ zůstane(J5m) Vy přísahal jste Běda běda nám(J5m) A slzy kanuly mu na tváře(J5m) a divoce zalomil rukama(J5m) a šeptal Krvavý ten tedy král(J5m) na šíj nám šlapat smí a bez pomsty(J5m) Bůh vydal bez lítosti v podnož nás(J5m) na věky nepřátelům Žije Bůh(J5m) Co činit mám Je pusto v nitru mém(J5m) Vždyť poslední zemřela naděje(J5m) A moje vidiny Vše bylo lež(J5m) a Bůh mě klamal když jsem modlil se(J5m) Bled klesl na zem náhle vzpřímil však(J5m) se v nadšení a zvolal Klamati(J5m) Bůh nemůže Ne on mě vedl sem(J5m) Král mrtev jest Nuž stvořil dvakrát Bůh(J5m) jej tedy Jeden don Sebastian(J5m) v prach rozpad se a druhý stojí zde(J5m) Buď zdráv můj králi přec tvůj majestát(J5m) smím slovy těmi zdravit v pokoře(J5m) Ty sám jsi řek koruny vidina(J5m) že v tušící tvou duši zářívá(J5m) To pokyn z nebes jest Jsi povolán(J5m) bys polo zavražděný pomstil lid(J5m) Ty bledneš muži Podej ruky mi(J5m) a pojď kam povedu tě Pravím ti(J5m) že Bůh tě volá Proč jak z kamene(J5m) se na mě díváš Poklek před mnichem(J5m) muž bledý chvějící se jako list(J5m) a zašeptal Jsemť hoden nástrojem(J5m) být velkých dějů Srdce neznáš mé(J5m) a divé jeho sny a záhady(J5m) Mnich usmál se a řek Pravdu máš(J4m) Chci slyšet co o sobě povědít(J5m) mi volně smíš Nuž svěř se svěř se mi(J5m) a odpovím na místě Boha ti(J5m) jak činím při zpovědi kajicných(J5m) Tak pravil mnich a sedl před ohněm(J5m) v té šeré síni povstal bledý muž(J5m) u dveří zatáh těžkou závoru(J5m) a k ohni vrátiv se též přisedl(J5m) a tichým hlasem takto vyprávěl(J5m) jsem Gabriel de Espinosa zván(J5m) a třicet minulo a pět mi let(J5m) To jméno Espinosa není mé(J5m) jest darem jen těch kteří ujali(J5m) se mého mládí mého dětinství(J5m) a bohužel můj život zachytli(J5m) když na rtech chvěl se už co poslední(J5m) a slabý vzdech To bylo v Toledě(J5m) Tam v chudobě žil jakýs paštikář(J5m) Chyméno zval de Espinosa se(J5m) Sel za svítání jednou v neděli(J5m) na tichou mši když dvéře otevřel(J5m) na prahu malé dítě nalezl(J5m) jež umírat se zdálo Polekán(J5m) svou ženu volal matku Aldonzu(J5m) Ta přiběhla To dítě byl jsem já(J5m) Nuž život tenkrát zachránili mi(J5m) Byl zavit prý jsem v látku hedbávnou(J5m) a měšec přivázán prý ke mně byl(J5m) pln zlata cedule tam byla též(J5m) na které stálo Hoch již pokřtěn jest(J5m) a jmenuje se Gabriel Nic víc(J5m) Můj pěstoun dobrým zbožným mužem byl(J5m) a bezdětek a jako boží dar(J5m) mě přijal rád a matka Aldonza(J5m) mě hýčkala jakbych jí vlastní byl(J5m) Já rostl v Toledě jak roste pták(J5m) ve hvozdě volně v šeru mystickém(J5m) kde voní květy šumí stromoví(J5m) a skryté vody Hvozd jak mystický(J5m) je Toledo s tím šerem ulic svých(J5m) v nichž saracénské stojí paláce(J5m) o svoje dávné pány truchlící(J5m) kde mešity se staly kostely(J5m) kde každý kámen mluví o slávě(J5m) a o krvi jíž porosen kdys byl(J5m) Ó krásné moje město Toledo(J5m) ty luzná děvo hrdá sultáno(J5m) nad jejíž ztrátou posud za mořem(J5m) za modrým pláčou maurští králové(J5m) o které pějí pěvci ve smutku(J5m) což mohu kdy na tebe zapomnít(J5m) jak trmíš v slunném svitu na vrších(J5m) u jejichž pat se Taja valí proud(J5m) Jest básní každá z ulic křivých tvých(J5m) a každý pamatuje z domů tvých(J5m) děj bohatýrský čar je v jménu tvém(J5m) a kolem tebe kvete svěží ráj(J5m) pln stromů a pln květů V městě tom(J5m) já trávil tedy klidné dětství své(J5m) jak v lese pták a duši plnily(J5m) mi vidiny těch hrdin velikých(J5m) o nichž mi bez přestání mluvila(J5m) a zpívala Aldonza Rodů všech(J5m) jí v místě byly známy dějiny(J5m) a staré zvěsty staré pohádky(J5m) v sluch dychtící mi denně vlívala(J5m) a zdálo se mi že jsem povolán(J5m) bych taktéž velké konal úkoly(J5m) a slávou svého jména plnil svět(J5m) A mnohdy Aldonza mi pravila(J5m) Ty dvojnásobně velkým měl bys být(J5m) bys odčinil tu skvrnu která lpí(J5m) na tobě ubohém bys přinutil(J5m) svou slávou někdy ty již od tebe(J5m) se odvrátili hříšně hlásit se(J5m) zas k tobě prosíce bys prominul(J5m) Já nerozuměl dlouho jednou však(J5m) ve velkém hněvu pěstoun prozradil(J5m) mi mého narození neštěstí(J5m) Chtěl totiž bych se učil řemeslu(J5m) jímž on se živil sám tak poctivě(J5m) i ženu svou i mne neb přišel čas(J5m) bych zvolil čím se živit budu kdys(J5m) až on zde nebude Tu zdálo se(J5m) mi v dětské pýše že mne urazil(J5m) a pohrdání své jsem na jevo(J5m) mu dával bez obalu pravil jsem(J5m) To pro otroka práce pro mne ne(J5m) Já cítím povolání k vyššímu(J5m) než topit pec a těsto zadělat(J5m) Mně v světě sláva kyne nejvyšší(J5m) ne kopist třímat povolání mé(J5m) však reků meč Chyméno ruměncem(J5m) tu studu zaplál hněvem zase bled(J5m) a zvolal rozhorlen Tak mluvit smíš(J5m) ty nalezenče jejž jsem z milosti(J5m) kdys útrpně zdvih z dlažby ulice(J5m) Chléb který jídáš mou jest almužnou(J5m) a ty mi spíláš Nemáš rodičů(J5m) a počestným dost není ti můj stav(J5m) Mně bylo jak by zasáhl mě hrom(J5m) Něm zůstal jsem a hleděl ztrnule(J5m) mu v tváře planoucí však Aldonza(J5m) na chotě svého vyřítila se(J5m) jak lítá bouř a tak mu pravila(J5m) mě berouc v ochranu Což veškerý(J5m) se ztratil stud už muži z duše tvé(J5m) že ubohého hocha ničíš tak(J5m) A proč Pro slovo dětsky nemoudré(J5m) Co vyčítáš mu jeho temný rod(J5m) Kdo ví jak jasní jeho rodiče(J5m) Kdo ví jaké to těžké tajemství(J5m) jež nutilo je by ho na čas snad(J5m) jen zapřeli A velká snad to česť(J5m) že položili jej nám před dvéře(J5m) Ty myslíš dobrý skutek křesťanský(J5m) žes vykonal když dítě přijal jsi(J5m) Nuž dnes jsi zničil dobrý ten svůj čin(J5m) neb vyčítals mu dobrodiní své(J5m) Ó styď se ukrutný Tak zvolala(J5m) a začala mě líbat konejšit(J5m) a šeptala mi Pravdu dítě máš(J5m) Ty k činům vznešenějším zajisté(J5m) jsi povolán než dřepět u pece(J5m) V Tvých žilách knížecí koluje krev(J5m) jsemť toho jista Každý pohyb tvůj(J5m) to prozrazuje celé vzezření(J5m) Ty budeš bohatýrem slaveným(J5m) ne pekařem ty světlo duše mé(J5m) Já plakal trpce dlouho vášnivě(J5m) a cítil jsem se zkrušen Pěstoun můj(J5m) byl zahanben nad náhlou zlobou svou(J5m) a řekl ženě Pravda chybil jsem(J5m) On nebyl nevděčným neb nevěděl(J5m) že zavázán mi je Ty ženo však(J5m) jsi vinna trestuhodná obraznosť(J5m) že planými mu naplňuješ sny(J5m) A mezi řečí tou se blížil mně(J5m) a pohladil mě něžně po tváři(J5m) já utřel slzy klekl pokorně(J5m) jsem pravil mu Můj pane sluhou jsem(J5m) tvým poslušným Cokoli se mnou čiň(J5m) Ne tak mé dítě řekl zapomeň(J5m) na dnešní den a buď zas jak jsi byl(J5m) A líbal mě Aldonza pochmurně(J5m) se dívala na chotě pravíc tak(J5m) Sny plané myslíš jsou má tušení(J5m) Ty beze vzletu vždy byls krčit se(J5m) a malým být se zdá ti moudrostí(J5m) Však dokážu že nejsou plané sny(J5m) co Bůh mi vnukl Neustanu dřív(J5m) než najdu stopu která povede(J5m) mě do hlubiny toho tajemství(J5m) Ne řekl její choť nic nepátrej(J5m) po věcech skrytých větřím nebezpéč(J5m) a neštěstí bys snadno přivésti(J5m) na sebe mohla na nás na všecky(J5m) Kdo schopen je své dítě vyvrhnout(J5m) jest schopen také prolévati krev(J5m) těch kteří všetečně se vmísiti(J5m) do skrytých snaží jeho tajemství(J5m) Neb závažné zajisté příčiny(J5m) ho nutily se skrývat před světem(J5m) Tak řek Chyméno avšak Aldonza(J5m) jen pokrčila mlčky rameny(J5m) a s pohrdlivým vyšla úsměvem(J5m) Od toho dne mi bylo jako by(J5m) mi křídla duše byly zlomeny(J5m) Tak skřivanu je který vyletět(J5m) chce k báni nebes a jejž srazily(J5m) zpět na zem těžké z mraků přívaly(J5m) Já poslušně se učil řemeslu(J5m) a cítil jsem se v domě pěstouna(J5m) jak žebrák jenž se krčí do kouta(J5m) Však každé slovo které Aldonza(J5m) v den pronášela onen osudný(J5m) mi tajně klíčit v duši začalo(J5m) a žárem vzplanula má obraznosť(J5m) a kouzlila mi tisíc přeludů(J5m) A zíraje do výhně zářící(J5m) před pecí stával jsem a jako v snu(J5m) jsem spřádal směle velké vidiny(J5m) o budoucnosti která čeká mě(J5m) Já v ohni tom a v kouři v plápolu(J5m) v dešti jisker v peci vídával(J5m) měst celých požár Troje velký pád(J5m) neb dobytí Sagunta Čítal jsem(J5m) o jejich osudech a hrdinství(J5m) a plnily mou mysl přemocně(J5m) V hučení ohně divých válek ryk(J5m) já slýchával Já snil o Cídovi(J5m) o Hanibalu Jindy ztrácel jsem(J5m) se v dumách pýchy V plamech vídal jsem(J5m) cos jako dlouhý průvod slavnostní(J5m) ten zlatotřpytný k domu kráčel k nám(J5m) To mocný kníže pravý otec můj(J5m) před tváří všeho světa pro syna(J5m) si přijížděl Jak tlouklo srdce mi(J5m) Však slovo přísné mého pěstouna(J5m) jenž tři neb čtyřikrát mě oslovil(J5m) a odpovědi nemoh dočkati(J5m) se ode mne mě budívalo z dum(J5m) a tahalo mě zpět do pokory(J5m) a do popela jejž jsem hrabat měl(J5m) Tak plynula mi léta Nežil jsem(J5m) Tou celou dobou neslyšel jsem už(J5m) o rodu mluvit svém až na večer(J5m) kdy dům byl zavřen jednou Aldonza(J5m) mě a Chyména táhla do kouta(J5m) do nejzazšího v síni šeptajíc(J5m) Jsem na stopě Já nemýlila se(J5m) Ó bože můj kdybyste věděli(J5m) Můj Gabriel je víc než knížetem(J5m) A ruku moji tiskla ke rtům svým(J5m) ač jsem se bránil plana v ruměnci(J5m) Co to vše znamená děl pěstoun můj(J5m) Jaké to nové sny a vidiny(J5m) Tu Aldonza se pyšně vzpřímila(J5m) a řekla Nemám posud jistoty(J5m) však pošeptám ti jméno do ucha(J5m) nic víc Za krátký čas tě přesvědčím(J5m) A učinila tak Chyméno zbled(J5m) a zahleděl se v tvář mou udiven(J5m) pak řekl Ženo probůh nepátrej(J5m) Co platno bylo by když na jevo(J5m) by přišla pravda Pořídilas by(J5m) co proti moci takové Ne ne(J5m) Je lépe v stínu žít a mlčeti(J5m) Tak pravil muž a ona rameny(J5m) jen krčila Já marně prosil je(J5m) by v tajemství mě zasvětili též(J5m) Ne řekla Aldonza neb nepřišla(J5m) pro tebe ještě doba Za dva dni(J5m) jsme večer marně dlouho čekali(J5m) až Aldonza se vrátí nepřišla(J5m) a noc když nastala tu vyšli jsme(J5m) ji hledat v sousedství Až do rána(J5m) jsme marně chodili po Toledě(J5m) ni stopa po ní nikde nebyla(J5m) Strach pojal nás a domů šli jsme zas(J5m) Snad vrátila se Dům sic prázden byl(J5m) však u pece byl vbodnut dlouhý nůž(J5m) jenž za hřeb sloužil jakés listině(J5m) V té stálo psáno Ženu nehledej(J5m) to marné jest Chyméno Nezmiňuj(J5m) se hlučně o tom že ti zmizela(J5m) Proč vyzývala proti sobě moc(J5m) jež zkouší ji Proč vniknout hleděla(J5m) v taj který tajem věčně zůstat má(J5m) Dej dobrý pozor abys záhubu(J5m) též nepřived na vlastní hlavu svou(J5m) Nám stydla v žilách krev A do pláče(J5m) pak propukli jsme Brzy nevole(J5m) však ve mně zvítězila Jak jsem děl(J5m) my mlčet máme nechat v ďábelské(J5m) snad moci tu která nám drahá je(J5m) Ne celé město vzbouřím Kdybych měl(J5m) krále vyhledati v Madridě(J4f) já učiním to Já ji zachráním(J5m) tu která vždy mi matkou bývala(J5m) Však bránil mi Chyméno polekán(J5m) Pro tebe zvolal padla v záhubu(J5m) Chceš uvrhnout i mne teď v neštěstí(J5m) Co pošetilý možno pořídit(J5m) Což svého práva chuďas došel kdy(J5m) My k tomu jsme abychom snášeli(J5m) a ozvem li se počítáno nám(J5m) hned každé slovo za vzdor za vzpouru(J5m) Já rděl se za tu nízkou zbabělosť(J5m) za sobecký ten strach však pěstoun můj(J5m) mne jednat nenechal Když zuřil jsem(J5m) a z domu chtěl jsem tu mě přemohl(J5m) a svázal mě byl silnější než já(J5m) a marně o zeď hlavou tloukl jsem(J5m) Já rozstonal se hněvem lítostí(J5m) a sláb a v horečce a v bolestech(J5m) jsem po Aldonze volal ve slzách(J5m) to bylo vše co činit zbylo mi(J5m) Tak plynul týden as neb deset dní(J5m) Tu náhle v noci jednou bylo mi(J5m) jak u dveří bych slyšel klepání(J5m) a zvuky hlasu jejž jsem přece znal(J5m) jenž ale teď tak zdál se příšerný(J5m) že vlasy se mi hrůzou ježily(J5m) To Aldonzy byl hlas však jinak zněl(J5m) než před tím kdy to slova nebyla(J5m) jen zvuk jak zvířecí Já vyskočil(J5m) a vzbudil Chyména ten líně vstal(J5m) a křesal světlo zatím letěl jsem(J5m) bych dvéře otevřel Zjev hroznější(J5m) než strašidla na práhu chvíli stál(J5m) ve světle hvězd to byla Aldonza(J5m) však v očích jejích dlelo šílenství(J5m) tvář její bledá lidskou nebyla(J5m) krev na rukou jí lpěla na šatech(J5m) na rozedraných vlasy visely(J5m) jí v čelo v chumáčích Jak divá zvěř(J5m) se vrhla v síň a zvuky kňučící(J5m) a skuhravé jí přicházely z úst(J5m) a posunky jak v divém zoufalství(J5m) strach nesmírný na jevo dávala(J5m) Já zavřel dvéře rychle rozsvítil(J5m) Chyméno lampu teď a ženu vzal(J5m) a táhl k sedadlu a s pláčem děl(J5m) Co ubohá tys asi trpěla(J5m) Ty uniklas jim Hlavou kývala(J5m) a strašlivé ty zvuky vyjící(J5m) zas od úst zněly jí nám ježily(J5m) se vlasy zas a děl Chyméno tak(J5m) Proč nemluvíš Kdo je tvůj nepřítel(J5m) Mluv slova přec Co znamená tvůj vzlyk(J5m) Tu vyšel zvuk jí ještě hroznější(J5m) z úst krvavých a rozevřela je(J5m) a posvítila lampou vykřikla(J5m) a padla k zemi v křečí smrtelných(J5m) já vykřik též a spáry šílenství(J5m) jsem v mozku cítil posud cítím je(J5m) když vzpomenu si hrozné chvíle té(J5m) v těch ústech nebylo už jazyka(J5m) Byl vyříznut Já ztratil vědomí(J5m) a ráno když jsem opět nabyl je(J5m) tu ležela Aldonza na lůžku(J5m) už mrtvá chladná V horečném jak snu(J5m) jsem nyní vše jen viděl hemžení(J5m) se lidí v příbytku a pohřební(J5m) pak přípravy Já ležel chor a sláb(J5m) na loži svém po víc než dvanáct dnů(J5m) a cizí vídával jsem osobu(J5m) teď chodit komnatou a sloužit nám(J5m) mně nejdříve pak mému pěstounu(J5m) jenž uleh též Byl jako zmámený(J5m) už nemluvil a zdál se pozbývat(J5m) i sil i vědomí po celý den(J5m) jen vzdychal tiše sténal propukal(J5m) v pláč jako dítě ale nemluvil(J5m) Ta cizí sloužící nám osoba(J5m) mi působila pověrečný strach(J5m) to suchá velká byla ženština(J5m) tvář její přísná byla pochmurná(J5m) a její zrak se číhat jaksi zdál(J5m) já nevím na co Jednou vzkřikl jsem(J5m) Pryč ode mne Kdo jsi ty přízraku(J5m) Tu usmála se trochu pravíc mi(J5m) Strach nemějte Kdo jsem Jsem ubohá(J5m) a chudá jako vy Však soustrasť mám(J5m) a proto zde tak dlouho zůstanu(J5m) až vy neb pěstoun váš se uzdraví(J5m) pak navzájem si pomůžete už(J5m) Jak opustit vás mohu v bídě té(J5m) Bůh doufám odplatí mi soucit můj(J5m) Ta slova konejšila poněkud(J5m) můj strach a neurčitou obavu(J5m) a mysl má se jasnit začala(J5m) Noc na to spal jsem klidně poprvé(J5m) když malý šramot jakýs zbudil mě(J5m) já oči otevřel však nepohnut(J5m) jsem zůstal na lůžku Tu viděl jsem(J5m) jak cizí ona žena pozvedla(J5m) u skříně těžké víko vyňala(J5m) z ní fiólu a ohlížela se(J5m) pak opatrně v stranu kde jsem spal(J5m) stín na tvář padal mi a tich jsem byl(J5m) tu myslila že klidně posud spím(J5m) a k lůžku šla Chyménu nahnula(J5m) tu ke rtům fiólu a myslil jsem(J5m) že spícímu tak v ústa kape lék(J5m) Však za chvíli můj pěstoun zachvěl se(J5m) a brzy na to vykřik Bože můj(J5m) v mých útrobách je uhlí řežavé(J5m) Bled jako smrt jsem s lože vyskočil(J5m) a bleskem chápal jsem ten zločin hned(J5m) i pěstoun můj teď jasně pochopil(J5m) Jed křičel jed jsem pil Jsem otráven(J5m) Pro Boha pomoc V zuřivosti své(J5m) já nedbal toho křiku vrh jsem se(J5m) na vražednici silná byla však(J5m) a chorobou já sláb v tom zápasu(J5m) sem brzy podleh odmrštila mne(J5m) a uprchla a zatím pěstoun můj(J5m) se svíjel bolestí a vyl jak vlk(J5m) Já nevěděl jak pomoci mu mám(J5m) bez rady stál jsem v pláči zoufalý(J5m) a volal s ním o pomoc o pomstu(J5m) On mezi horečnými výkřiky(J5m) mi řekl však Jak žena ubohá(J5m) jež zkrvácela zde má Aldonza(J5m) tak obětí jsem toho tajemství(J5m) jež halí narození tvé Tys byl(J5m) nám záhubou ty byls nám prokletím(J5m) Já k němu vrhl se a zvolal jsem(J5m) V té hrozné chvíli smrti před Bohem(J5m) zde s vámi proklínám ty kteří mne(J5m) ve hříchu zplodili a odvrhli(J5m) A přísahám vám pomstu strašlivou(J5m) jen rcete mi jak najdu vrahy ty(J5m) To jméno řekněte mi rychle teď(J5m) jež Aldonza vám byla šeptala(J5m) do ucha tenkráte Vy blednete(J5m) ó rychle rychle než vás schvátí smrt(J5m) To jméno mumlal Ano pravdu máš(J5m) já povím ti ty pomstu přísaháš(J5m) Ó ano bez dechu jsem naléhal(J5m) to jméno rychle Zraky vytřeštil(J5m) a hlasem slabým řekl Jméno to(J5m) Pro Boha rychle řval jsem zoufale(J5m) To jméno jaké jméno slabě řek(J5m) a zrak byl náhle jako skleněný(J5m) a údy tuhly mu Však ještě dech(J5m) se chvěl mu na rtech Zpola šílený(J5m) jsem zatřás jím a prosil Řekněte(J5m) mi ono jméno doufáte li v ráj(J5m) a v světlo vejít věčné Zamumlal(J5m) To jméno Dvakrát na to sebou trh(J5m) a zůstal mrtev s ním kleslo hrob(J5m) to tajemství na věky zapadla(J5m) s ním pomsta má pod černou němou zem(J5m) Je těžko povědít co trpěl jsem(J5m) Já nebyl schopen ani myšlénky(J5m) a divím se že nezemřel jsem též(J5m) co nyní stalo se to uhodnout(J5m) by nemoh nikdo Vedli v žalář mě(J5m) a řekli mi že bídným vrahem jsem(J5m) že trávil jsem svého pěstouna(J4m) že dlouho tak mě mučit budou teď(J5m) až přiznám se Já mlčel Tup jsem byl(J5m) a čekal jsem až tedy umučí(J5m) mě katani tak trudu zbaví mě(J5m) a toho pekla které životem(J5m) se zove na zemi Však stalo se(J5m) že jednou ráno vešel starý mnich(J5m) v mé vězení a ten mi pravil tak(J5m) Vím že jsi nevinen a kyne ti(J5m) teď spása poslechneš li rady mé(J5m) Ve Španělích tě jistá čeká smrť(J5m) kdybys vyšel volný z vězení(J5m) a očištěn a podezření prost(J5m) Nuž souhlasíš Chceš prchnout daleko(J5m) Mně bylo jak by anděl nabídl(J5m) mi místo pekla ráje radosti(J5m) tak náhle ve mně touha vyšlehla(J5m) přec mezi živoucími zůstati(J5m) a zvolal jsem Jak rád bych poslechl(J5m) Však jak se dostanu na volný vzduch(J5m) Čím odsud dál tím šťastnějším bych byl(J5m) To slyším rád řek na to onen mnich(J5m) Nuž se mnou pojď Já sám tě vyvedu(J5m) Já sluchu nevěřil však neváhal(J5m) a jeho roucha jsem se zachytl(J5m) a kráčel za ním Chodbou bez konce(J5m) jsme brali se a nikde neviděl(J5m) jsem člověka ni v dvoře v zahradě(J5m) jež pustá smutná ke zdím šedivým(J5m) se těsnit zdála toho žaláře(J5m) a sama obehnána byla zdí(J5m) jak baštou Mnich mne vedl houštinou(J5m) a brzy malá dvířka otevřel(J5m) Teď stáli jsme nad Tajem šumícím(J5m) na strmé stěně skal kde přivázán(J5m) byl malý soumar k stromu Řek mi mnich(J5m) To zvíře patří tobě Prchni teď(J5m) A pomáhal mi v sedlo Podal mi(J5m) pak ještě malý měšec s penězi(J5m) a já mu děkoval On kynul mi(J5m) a v dál jsem pílil strachem chvěje se(J5m) by za mnou žalářníci nepřišli(J5m) Tak jel jsem bez ustání dál a dál(J5m) až k večeru Pak byl jsem klidnější(J5m) Teď rozjímal jsem Nebál jsem se už(J5m) Vždyť bylo jisto že mne z vězení(J5m) ti vyvedli již uvrhli mne tam(J5m) a že mne tedy stihat nebudou(J5m) Já slíbil ze Španěl že odjedu(J5m) jak žádal mnich Má mysl bouřila(J5m) se když jsem vzpomněl si kdo volnost mou(J5m) mi dával Nebyli to vrahové(J5m) mých pěstounů Proč ušetřili mě(J5m) Snad z lásky již přec pro mě cítili(J5m) Já plakal při té myšlénce Ach ne(J5m) jsem zase smutně řekl si ach ne(J5m) Jen proto neprolili moji krev(J5m) že jisti jsou že jméno neznám to(J5m) jež zkázou bylo mojím pěstounům(J5m) To bylo zřejmé z mého výslechu(J5m) když uvržen do žaláře jsem byl(J5m) Já plakal znova Byl jsem opuštěn(J5m) tak sirý bohem lidmi opuštěn(J5m) Však byl jsem mlád a naděj klíčiti(J5m) mi začla znova v srdci v glorii(J5m) když slunce vycházelo v druhý den(J5m) Co počnu teď jsem klidně tázal se(J5m) a napadly mě staré moje sny(J5m) o bohatýrské slávě Kynula(J5m) mi znova teď a věru zdálo se(J5m) mi tehdy ráno v zlaté záplavě(J5m) že jako slunce viděl jsem ji plát(J5m) a mávati mi věncem z blesků vstříc(J5m) Mně úsměv vstoupal na tvář ze srdce(J5m) a divil jsem se že jsem dovedl(J5m) se ještě usmívat Nuž zřekl jsem(J5m) se tedy pomsty své a za vidmem(J5m) do modra na pouť jsem se vydával(J5m) Já unik v Portugalsko Bože můj(J5m) jak líčit cestu svou na Golgothu(J5m) Nač šířit se o honbě za vidmem(J5m) za prázdným které lidé štěstím zvou(J5m) a slávou toho světa Vedla pouť(J5m) mě dolem ssujících se nadějí(J5m) a konečně k trpkému sklamání(J5m) Já stal se vojákem Svou mladou krev(J5m) své síly vzlet svůj všem jsem s radostí(J5m) a marnotratně v oběť přinášel(J5m) za slávy sen Po léta dychtil jsem(J5m) si jména dobýt nepovšimnut však(J5m) jsem stále zůstal Na to rozladěn(J5m) a nespokojen šel jsem v cizí dál(J5m) Krev proléval jsem nyní v Německu(J5m) pak ve Francii v Čechách ve Vlaších(J5m) za cizí zájmy Štěstí nikde však(J5m) se usmívati na mne nechtělo(J5m) a jednou řekl jsem si Hanbou jest(J5m) tak surově jen vyhledávat seč(J5m) Jen myšlénka jen svaté nadšení(J5m) pro velkou věc posvětí hrdinu(J5m) tak žoldnéřem ne bohatýrem jsi(J5m) A právě v onu dobu chystal se(J5m) do Afriky král don Sebastian(J5m) To bylo cos jak vojna křižácká(J5m) To jako Alexandra tažení(J5m) se zdálo mi do zemí mystických(J5m) byl polobohem don Sebastian(J5m) jejž nebe poslalo by zlatý věk(J5m) své vlasti vrátil lidstvo povznášel(J5m) Já v Portugalsko dychtiv letěl zpět(J5m) a plul jsem s králem nadšen v Afriku(J5m) Teď zdálo se že posléz usmálo(J5m) se na mě štěstí Neboť v Maroku(J5m) jsem při šarvátce s Maury vynik tak(J5m) před zrakem krále samého že hned(J5m) po našem vítězství nad pohany(J5m) v té půtce nahodilé rozkaz dal(J5m) by přivedli mě k němu Vešel jsem(J5m) v stan jeho hedbávný a živě král(J5m) vstal s kože lví na které spočíval(J5m) šel krok mi vstříc a ruku podal mi(J5m) chtěl cosi říci když mě viděl však(J5m) tak z blízka zarazil se udiven(J5m) a mlčel chvíli já též vzrušen byl(J5m) neb bylo mi když naň jsem pohlédl(J5m) jak bych se díval na se v zrcadlo(J5m) a poněkud jen starším viděl se(J5m) než tehda byl jsem Král teď promluvil(J5m) To divná hra je řekl přírody(J5m) Kde vzal jste pro Bůh moji podobu(J5m) Pak usmál se a dodal Bohu dík(J5m) že rysy tváře nemám společné(J5m) se žádným zbabělcem Vy chrabrým jste(J5m) já s radostí vás viděl bojovat(J5m) vy rozhodl jste dnešní vítězství(J5m) a byl to první boj náš v Africe(J5m) Já beru to za dobré znamení(J5m) a děkuji vám Nezapomenu(J5m) Tři pouze krátké posečkejte dny(J5m) a uvidíte jak se odměním(J5m) Já štěstím zářil Na to ptal se mne(J5m) kde zrozen jsem a na mou rodinu(J5m) Já smuten v krátkosti mu svěřil se(J5m) a na to on Nuž jméno vyhlédám(J5m) sám pro vás důstojné Vy pravíte(J5m) že Toledo je vaším rodištěm(J5m) A zamyslil se na to hluboce(J5m) a kýv že odejíti mohu teď(J5m) a udiven se díval na mě zas(J5m) až za mnou koltry stánu zapadly(J5m) Jak ve snu byl jsem byl jsem jako spit(J5m) Zvěsť o tom co se stalo letěla(J5m) hned táborem a ke mně hrnuli(J5m) se zvědavci Já toužil býti sám(J5m) a k večeru jsem tiše vykrad se(J5m) až daleko za stany poslední(J5m) Tam ticho bylo pusto Žlutavý(J5m) se písek kupil sypký vysoce(J5m) a tvořil řetěz holých pahrbků(J5m) za nimiž temně modré v dálavě(J5m) se pásmo vrchů táhlo Krvavě(J5m) se západ rděl a staré cypřiše(J5m) a prastaré karuby ztemnělé(J5m) se pnuly sem tam z pláně k nebesům(J5m) a nedaleko v písku kmitala(J5m) se modrá voda zlato plálo v ní(J5m) a rudý z oblak odlesk sem a tam(J5m) kraj tůně veliký stál plameňák(J5m) na jedné noze třpytný jako sníh(J5m) na křídlech na hrdle a na hlavě(J5m) pak zrůžovělý jako mladý den(J5m) Já zahleděl se v kraj ten cizí tak(J5m) jenž ke mně mluvil jako pohádka(J5m) a nevím jak jsem dlouho takto snil(J5m) když někdo za ruku mě vzal Já vzhléd(J5m) To starý vojín byl já znal jsem jej(J5m) už dávno z oněch dob když zavítal(J5m) jsem v Portugalsko poprvé Ten muž(J5m) mi tenkrát upřímným byl přítelem(J5m) a plnou měl jsem k němu důvěru(J5m) Teď pravil mi Já slyším s podivem(J5m) o podobě tvé s králem Neznám jej(J5m) neb nikdy jsem jej z blízka neviděl(J5m) A podivné se ve mně myšlénky(J5m) teď rodí milý brachu Pověz mi(J5m) co víš o rodičích svých Povím pak(J5m) ti co mi hlavou mihlo V krátkosti(J5m) teď jemu řekl jsem co dříve král(J5m) byl slyšel z úst mých Druh můj Silvio(J5m) se zamyslil a pravil Zdá se mi(J5m) že na stopě jsem věru na pravé(J5m) Slyš Gabrieli Žil jsem v Toledě(J5m) v ten asi čas když jsi se narodil(J5m) a divná tenkrát kolovala zvěst(J5m) v tom starém městě Karel Pátý měl(J5m) ten mocný král a císař jak snad víš(J5m) dceř spanilou Juanu Blankytné(J5m) ty jasné zraky zlatých vlasů zář(J5m) jež ozdobou jsou krále dědictvím(J5m) jsou po ní neboť dona Juana(J5m) se vdala v Portugalsku Její syn(J5m) jest don Sebastian Byl tříletý(J5m) když otec jeho zemřel Královna(J5m) tak mladá krásná mnoho zkoušela(J5m) teď trpkosti v svém vdovství vzali jí(J5m) i syna jejího a odňali(J5m) jí všechnu moc ba všechen možný vliv(J5m) To snášet nechtěla a vrátila(J5m) se v svoji vlast Však chladně přijal ji(J5m) král Filip bratr její Nová strasť(J5m) ji čekala a skryla smutek svůj(J5m) kdes v klášteře Však vzešel štěstí den(J5m) jí zora lásky vzešla konečně(J5m) Ten první její sňatek smutný byl(J5m) co oběť pouze byla provdána(J5m) Teď byla volna Slze utřela(J5m) jež prolévala po celý už rok(J5m) pro dítě své jež krutě vzali jí(J5m) a s mužem šla jenž vášní nesmírnou(J5m) byl pro ni vzplál Kdo byl ten milenec(J5m) To nikdo neví Jednou v Toledě(J5m) se našel trup bez hlavy u řeky(J5m) trup muže mladého a za dva dni(J5m) jel povoz uzavřený střežený(J5m) jak bleskem v trysku z města za noci(J5m) však pravilo se hrozné výkřiky(J5m) že zněly z vozu prý že šílená(J5m) prý žena jela v něm a někdo zhlíd(J5m) když z domu vlekly ji že líbala(J5m) prý v smíchu děsuplodném v slzách zas(J5m) cos jako lidskou hlavu halenou(J5m) do zlatých vlasů které plynuly(J5m) jí dlouze prý jak závoj s temena(J5m) A tentýž dům z kterého vyjela(J5m) leh popelem A říkalo se pak(J5m) že v starém onom maurském paláci(J5m) ve skrytosti a v taji blaženi(J5m) dva žili lidé žena s manželem(J5m) a nedávno že zrodil se tam hoch(J5m) Teď beze stopy všechno zmizelo(J5m) dům sám a sloužící a páni též(J5m) A na to krátce přišla truchlá zvěsť(J5m) že zemřela prý náhle královna(J5m) kdys portugalská doňa Juana(J5m) Teď začali si lidé šeptati(J5m) že ona snad to byla nešťastná(J5m) jež v městě žila skrytě s chotěm svým(J5m) s tím neznámým Však brzy pykali(J5m) kdo slovem zavadili o tu věc(J5m) neb zmizeli hned v noci žalářní(J5m) a nikdo o nich dále nezvěděl(J5m) umlkly hned šepty veškeré(J5m) a shroužilo se všechno v nepaměť(J5m) co povstalo co neurčitá zvěsť(J5m) Nuž skončil Silvio můj starý druh(J5m) teď Gabrieli světlo vzchází mi(J5m) když tajemství znám tvého života(J5m) Už není pochyby Tys dítětem(J5m) jež zrodilo se tenkrát v Toledě(J5m) když shořel palác a když vraždou pad(J5m) ten neznámý Nuž krátce povím ti(J5m) co myslím si Tys bratrem královým(J5m) Vy z jedné matky jste a podobu(J5m) jste po ní zdědili Tak Silvio(J5m) mi tenkrát pravil a já zůstal něm(J5m) a nevěděl jsem bdím li nebo sním(J5m) Cos jako naděj v duši vzcházelo(J5m) a zapadlo zas v nenadějnou noc(J5m) To horečný byl zajisté jen sen(J5m) Však kdyby přece pravda byla v tom(J5m) Bol hlodal v srdci mém však radosť též(J5m) mi v duši svítila Ti ukrutni(J5m) co pěstouna mi byli vraždili(J5m) a ženu jeho ti co vyvrhli(J5m) mě na ulici v noci nebyli(J5m) mi tedy rodiče Ó Bohu dík(J5m) A pohroužil jsem tvář svou do dlaní(J5m) a plakal jsem pro utrpení těch(J5m) již byli trpký dali žití dar(J5m) mně neblahému Když jsem opět zhlíd(J5m) byl Silvio odešel a hvězdný svit(J5m) už lil se stříbrem s nebes temnotou(J5m) Chtěl vstávat jsem a v tábor vrátit se(J5m) tu zahlíd jsem cos jako vidinu(J5m) muž mladý kráčel šerem Co dím Muž(J5m) Ne věru to byl víc než smrtelník(J5m) Cos jako Heros s výšin Olympu(J5m) neb některý z těch světlých rytířů(J5m) již hrad svatého Grála střežili(J5m) a spíš než lidmi byli anděly(J5m) Zjev přede mnou měl všechen jejich vzlet(J5m) cos jako záře vycházelo z něj(J5m) a čekal jsem že peruť rozevře(J5m) by vzhůru nesl se až k světům těm(J5m) jež démantně se nocí kmitaly(J5m) Já poznal krále On mě neviděl(J5m) zrak jeho upíral se na hvězdy(J5m) Tich zůstal jsem abych jej nerušil(J5m) Stín pad teď druhý v písek bělavý(J5m) muž druhý zjevil se já znal jej též(J5m) Don Christovam de Tavora to byl(J5m) druh králův nejdražší Ten promluvil(J5m) Kde bloudíš pane Rci a o čem sníš(J5m) Jak rád jsi samoten Tak bloudívals(J5m) vždy modrým lesem v starých zahradách(J5m) na břehu moře sám jen s dumou svou(J5m) co dítě už co jinoch teď co muž(J5m) Sníš opět o těch velkých podnicích(J5m) Nuž skutečnosti blíží se tvůj sen(J5m) Už stojíš na půdě té africké(J5m) již dobyt chceš A Bůh dá vítězství(J5m) Král opřen o strom z hluboka si vzdych(J5m) a pravil Ó jak srdce bije mi(J5m) Mně jest jako bych žezlo držel juž(J5m) té říše bez konce Já vidím se(J5m) jak Indii dobývám Persii(J5m) před brány cařihradské vedu voj(J5m) bych v sídle jeho zničil islamství(J5m) a vztyčil kříž na svaté Sofii(J5m) Bůh se mnou jest a dá nám vítězství(J5m) Pak zamlčel se chvíli k příteli(J5m) se klonil v důvěře a položil(J5m) mu hlavu na rameno řekl pak(J5m) Mne tíží cosi Víš ten mladý muž(J5m) jenž tak mi podoben Ach druhu můj(J5m) ty slyšels co se tajně šeptalo(J5m) o matce mé o jejím neštěstí(J5m) o její lásce Kdybych bratra měl(J5m) Don Christovam mu řekl Utiš se(J5m) To lichá byla zvěst a pohádka(J5m) Vše láká tě co jesti podivné(J5m) a co se básni rovná Utiš se(J5m) a zažeň chmuru Na což pravil král(J5m) To není chmura Sladký je mi sen(J5m) že bratr by mi žil Jest v nitru mém(J5m) tak mnoho lásky ladem ležící(J5m) Ty víš že lásky k ženě neznal jsem(J5m) jak mnich jsem žil Tím více přátelství(J5m) jsem poznal moc a čisté radosti(J5m) Mít bratra Bratra Co v tom slově jest(J5m) můj Christovame blaha něžnosti(J5m) Však odpusť odpusť Nejsi bratrem ty(J5m) mým nejdražším A objal přítele(J5m) jenž k sobě tisk jej a pak kráčeli(J5m) ve tichém hovoru jenž unikl(J5m) už mému sluchu směrem k táboru(J5m) a ztráceli se v svitu bílých hvězd(J5m) a v lehké mlze Ve mně zaštkalo(J5m) však siré moje srdce pozved jsem(J5m) své ruce směrem kde byl zmizel král(J5m) a žehnal jsem mu k Bohu volaje(J5m) V té chvíli byl jsem pevně přesvědčen(J5m) že bratrem jeho jsem že koluje(J5m) krev tatáž v žilách mých neb sopečný(J5m) jsem cítil výbuch lásky nesmírné(J5m) jež k němu táhla mě a poutala(J5m) a která ve mně neuhasla víc(J5m) Vše co jsem trpěl vše co doufal jsem(J5m) teď zapadlo v noc zapomenutí(J5m) a štěstím spit a nadšen láskou svou(J5m) já modlil se Dej jemu vítězství(J5m) ty Bože zástupů Zdar jemu buď(J5m) a štěstí vše A mně ať připadne(J5m) část černá třeba jeho osudu(J5m) Tak zvolal jsem při svitu svatých hvězd(J5m) a vracel jsem se v tábor Druhý den(J5m) ta bitva byla hrozná vražedná(J5m) u Alcaser el Kebir Zapadlo(J5m) tam slunce Portugalska do krve(J5m) Já dvakrát spatřil krále toho dne(J5m) To na úsvitu bylo Růžově(J5m) se vršky na temenách nítily(J5m) a bledé zlato nebem lilo se(J5m) a v tenké mlze bílé kupole(J5m) a minarety mešit mátožně(J5m) se rýsovaly v dáli Kázal král(J5m) by Zdrávas Marja hřměly polnice(J5m) tím tichým ránem V řadách stáli jsme(J5m) už připraveni k boji Vysoko(J5m) na kopci písčitém stál starý kněz(J5m) a držel krucifix teď přistoupil(J5m) král k němu tiše krucifix mu vzal(J5m) a zbožně políbiv jej pozvedl(J5m) kříž temný s bledým tělem Kristovým(J5m) do výše k nebi kterým šlehl den(J5m) teď plným zlatem den ach osudný(J5m) Zář jako nimbem plála démantně(J5m) kol krále nadšeného líbala(J5m) na kříži Krista plála v pozadí(J5m) za starým knězem černě oděným(J5m) a jasně zasvitla na mešity(J5m) a minarety města Alcaser(J5m) a zdálo se že ukazuje cíl(J5m) nám vytknutý My pěší padali(J5m) na tváře v modlitbě a na koních(J5m) se jezdci poklonili hluboce(J5m) před spásy znamením a nad námi(J5m) se šumot ozval Ptáků temný mrak(J5m) voj nekonečný vzduchem vesloval(J5m) Já zachvěl se Což cítili už krev(J5m) a přišli pro svou kořisť Zdálo se(J5m) mi pojednou že vidím chmurnou smrť(J5m) se vznášeti nad námi krvavou(J5m) a neodvratnou nohy kamenné(J5m) že temných osudů už duněly(J5m) za námi v spěšných krocích Vzkřikl jsem(J5m) a zraky moje plny úzkosti(J5m) se nesly tam kde krále hledaly(J5m) Však nebyl více tam a znamení(J5m) teď zaznělo a rychle vstali jsme(J5m) a s velkým hlukem vytáhli jsme v boj(J5m) Ó bože můj to divé vraždění(J5m) Ó bože můj ten konec truchlivý(J5m) Co proléval jsem slzí od těch dob(J5m) Boj skončen byl já raněn smrtelně(J5m) a bitva ztracena Já viděl jej(J5m) jenž ráno zdál se polobohem nám(J5m) v té zlaté zbroji s křížem v rukou svých(J5m) já viděl jej teď tedy naposled(J5m) Jak změněn byl ó běda bez konce(J5m) Já viděl jej jak nahý na zemi(J5m) v tom horkém písku ležel zraky v sloup(J5m) já viděl jej jenž řekl příteli(J5m) když na něj volal Vše už ztraceno(J5m) ó bože králi co nám zbyde teď(J5m) Teď zbyde ráj když za něj dáme krev(J5m) jej viděl jsem tou krví zbrocenou(J5m) již vylil marně za věc za svatou(J5m) Však lépe bylo mu teď mrtvému(J5m) než kdyby živ byl býval poražen(J5m) a v rukou nepřátel svých vítězných(J5m) Vždyť byla slova jeho poslední(J5m) Král volnosti se vzdá jen s životem(J5m) Svým životem byl volnosť platil svou(J5m) Já nevím kdo mi život zachoval(J5m) a nenechal mě dokrváceti(J5m) pod palným sluncem Uzdravili mě(J5m) a byl jsem vězněm byl jsem otrokem(J5m) Však pustili mě brzy nevím proč(J5m) a dovlék jsem se k zbytkům armády(J5m) Já v Portugalsko opět vrátil se(J5m) a byl jsem opět pustým žoldnéřem(J5m) Já od té doby nežil truchlil jej(J5m) o krále jejž jsem s vášní miloval(J5m) jak svého bratra Vše co slyšel jsem(J5m) o doně Juaně vše zdálo se(J5m) mi bajkou teď však láska zůstala(J5m) ta bratrská mi přes to v srdci(J4f) V tu dobu stalo se že zachránil(J5m) jsem klášter v kterém by jste tenkrát žil(J5m) před žháři lítými Vy zděšeně(J5m) jste se na mne díval a vzkřikl jste(J5m) Vy žijete můj králi pane můj(J5m) Já z bludu vyved vás však v nitru mém(J5m) zas staré dumy z hrobu vstávaly(J5m) a šeptaly mi K věcem velikým(J5m) Bůh povolal tě Potlačil jsem však(J5m) to hnutí náhlé Brzy na to pak(J5m) ten život žoldnéřský se shnusil mi(J5m) a řekl jsem si Marnosť všecko jest(J5m) na světě tom jak pravil Šalomoun(J5m) Tvé mládí minulo Ty tam tvé sny(J5m) o slávě štěstí Jdi a pohřbi se(J5m) kdes v zapomenutí a čekej smrť(J5m) Nuž šel jsem zpět do vlasti V Burgosu(J5m) jsem nejdřív žil pak pozděj v Avile(J5m) Tam k pci pekařské jsem v popel sed(J5m) a vrátil se tak s trpkým úsměvem(J5m) zas k řemeslu jimž jsem kdys pohrdal(J5m) Čím hloub jsem padl čím jsem trpěl víc(J5m) tím byl jsem radši V ráně obracet(J5m) hrot svého nože bylo rozkoší(J5m) mi nyní jedinou Já říkal si(J5m) že pro mne život skončen Jaký bol(J5m) byl ještě na světě jejž neznal jsem(J5m) Tak tázal jsem se Nuže dovědět(J5m) jsem brzy měl se trud že jeden jest(J5m) tak těžký ach jenž posud cizím byl(J5m) mé duši plné ran Nuž stalo se(J5m) že v Avile jsem s mužem setkal se(J5m) jenž stár a churav nemoh zastati(J5m) už práci svou Zde v tomto domě žil(J5m) byl jeho majetkem On prosil mě(J5m) bych v Medinu del Campo stěhoval(J5m) se v jeho dům a v práci zastal jej(J5m) Já činil tak a za šest měsíců(J5m) muž zemřel ten jsem jeho dědicem(J5m) Krov nad hlavou tak posléz přece mám(J5m) jsem řekl si ač krov jen chudobný(J5m) Byl spokojen jsem tímto obratem(J5m) měn zdálo se že klidněj zemru tak(J5m) když nyní hlavu mohu položit(J5m) na kámen který mým jest majetkem(J5m) Tak žil jsem tišej když mě v Madrigal(J5m) ne dlouho tomu vedla povinnosť(J5m) neb nebožtík jehož jsem dědicem byl(J5f) slib učinil že svíčku voskovou(J5m) jak malý sloup a celou zlacenou(J5m) před sochou Panny Marje Královny(J5m) ve Madrigalu slavně rozsvítí(J5m) tam v starém klášterním tom kostele(J5m) Já nesl svíčku tady v Madrigal(J5m) bych přání zbožné jeho vyplnil(J5m) jak rukou dáním jsem to slíbil mu(J5m) Ó bože můj jak mám teď vyslovit(J5m) co se mnou dálo se Kde slova vzít(J5m) bych jimi oděl to své tajemství(J5m) jež hluboce v mé duši shrouženo(J5m) Já vešel v chrám byl prázdný na polo(J5m) a večer venku zlatě skláněl se(J5m) na zahrady a oknem jediným(J5m) pruh žlutavého světla široce(J5m) v šer pronikal modravý jenž prosycen(J5m) byl vůní kadidla a lilií(J5m) Za mříží v kůru řada jeptišek(J5m) na dlažbě klečela v stín hroužených(J5m) na jednu z nich však padal zlatý proud(J5m) jenž oknem vnikal Bílý jako sníh(J5m) byl její háv a jako glorie(J5m) svit slunce nad ní spřádal paprsky(J5m) A zvedla hlavu neviděl jsem tvář(J5m) však její hlas zněl nyní v modlitbě(J5m) byl slavný jako zvon a přesladký(J5m) tak hluboký tak chvějný čistý tak(J5m) a snivý jako větru šumění(J5m) Mně slzy vstupovaly do očí(J5m) Teď povstala a obrátila se(J5m) ke kříži na němž bledý Kristus mřel(J5m) a stála celá v slunné slávě tak(J5m) Já viděl tvář tu bledou přeluznou(J5m) s níž dojímavý smutek vznešený(J5m) o snech se mluvit zdál již prchají(J5m) ach stále aniž vyplnily se(J5m) Já znám ten výraz neboť znám ten žal(J5m) Já viděl ji a náhle bylo mi(J5m) jak by se boží blesk byl dotknul mne(J5m) Mně zdálo se že kostel v plamenech(J5m) a jasnější než oheň vznášela(J5m) se ona světlým mořem plápolů(J5m) a její hlas jak příboj mocných vln(J5m) mne nesl výš a výše k nebesům(J5m) a srdce moje ve mně jásalo(J5m) Nač šířit slov Já vzplanul láskou k ní(J5m) Má celá mladosť byla minula(J5m) bez čaru něhy V proudu krvavých(J5m) a divých dobrodružství plynul věk(J5m) můj mladý v ustavičných bojech jen(J5m) a v ctižádosti vřelých smělých snech(J5m) Já mohu říci jako tenkrát král(J5m) pod hvězdným nebem don Sebastian(J5m) řek druhu svému žil jsem jako mnich(J5m) a nikdy lásky žen jsem nepoznal(J5m) Já nikdy smyslům nekles v otroctví(J5m) Mé mládí minulo a já jsem čist(J5m) Jak vidina jakási bělostná(J5m) se jevila mi někdy chvílemi(J5m) ta sladká touha lásky již jsem znal(J5m) dle jména jen a mnohdy dumal jsem(J5m) o divném osudu jenž poznati(J5m) mi nedal ji Jak báje o ráji(J5m) jenž někde kvete v dáli za mořem(J5m) prý za burným se láska zdála mně(J5m) po celý život Hle a na sklonku(J5m) už mládí mého nyní zjevila(J5m) se plnou mocí mně by zkrušila(J5m) mě docela Ó bože jaký bol(J5m) Já miluji A koho Jeptišku(J5m) A ona z rodu královského jest(J5m) Dceř dona Juana de Austria(J5m) jak řekli mi Já prchl zoufalý(J5m) a polo v šílenství jsem vrhl se(J5m) zde před ten oheň v popel v prach a rmut(J5m) a v slzách vášnivých a palčivých(J5m) jsem zvolal k Bohu Proč jsi stvořil mne(J5m) A rozjímal jsem Kdybych králem byl(J5m) tu otevřel bych žalář klášterní(J5m) neb všechno může král a vyved bych(J5m) tu její lásku bych si získat chtěl(J5m) A kdybych králem byl já doved bych(J5m) si získat její lásku zajisté(J5m) neb všechen vzlet a všechno nadšení(J5m) jež ve mně dříme ve mně klíčilo(J5m) od dětství útlého by našlo si(J5m) tu zlatou dráhu k slávě nejvyšší(J5m) A o zeď zde jsem tloukl hlavou zas(J5m) a křičel jako v čirém bláznovství(J5m) Vždyť králem jsem já po právu Světe slyš(J5m) Sám don Sebastian před smrtí svou(J5m) mě bratrem nazval Svědci hvězdy jsou(J5m) ty stříbrné ty bílé pravdivé(J5m) již nikdy nelhou Svědkem vlahá noc(J5m) jest modrá strašidelná mystická(J5m) Ó plujte tam tím mořem pradávným(J5m) jež tluče hromem o skalnatý břeh(J5m) a z prachu pouště v slunné Africe(J5m) stín králův zaklínáním trhejte(J5m) na bledý den a otažte se jej(J5m) Jsemť král jsemť král Sem s žezlem s korunou(J5m) Tak volal jsem až chrapot stáhl mi(J5m) jak rukou obra hrdlo Padl jsem(J5m) a stonal k smrti v hrozné horečce(J5m) Já nezemřel a vleku život svůj(J5m) tak bídný smutný Někdy konám pouť(J5m) do Madrigalu kleknu z daleka(J5m) a slzami jak mhou pak vidím ji(J5m) jak kráčí v bělosti a v glorii(J5m) tím šerým kůrem v chrámě klášterním(J5m) Pak zase zmocňují se záchvaty(J5m) mé obolené duše Na loži(J5m) pak ležím bdě a Satan zjevuje(J5m) se s legionem padlých andělů(J5m) a zvolá Proč tak hyneš nečinně(J5m) Buď smělý Královu máš podobu(J5m) a právo máš po žezlu sáhnouti(J5m) Krev jeho matky v žilách teče tvých(J5m) Pak někdy je mi jak bych viděl ji(J5m) tu světlou bílou truchlou světici(J5m) a zdá se mi že ruce vztahuje(J5m) a že mi šeptá Žalář otevři(J5m) můj rytíři a vrať mně životu(J5m) Mně plíseň hrobu vraždí v stěnách těch(J5m) To jest můj život to má muka jsou(J5m) v horečce té zjevil jste se vy(J5m) a králem zval jste mne už po třetí(J5m) Nuž posýlá vás Bůh či Satan sem(J5m) Tím slovem končil Gabriel a bled(J5m) a rozechvěn v tvář hleděl mnichovi(J5m) Ten třásl se a pravil s nadšením(J5m) Vše co jste pravil potvrzuje jen(J5m) co jsem vám řekl než jste promluvil(J5m) Bůh volá vás on úkol určil vám(J5m) a na bedra vám vložil Pochyby(J5m) být nemůže jste bratrem královým(J5m) To vše by byla pouhá náhoda(J5m) mé tušení a vnitřní ve vás hlas(J5m) Vy váhal jste tu uvedl vás Bůh(J5m) do chrámu v Madrigalu Viděl jste(J5m) tam doňu Anu Víte o čem sní(J5m) O spáse kterou přinesete jí(J5m) O věří ve vás než vás viděla(J5m) A její víra tisíc dobude(J5m) nám vřelých srdcí rázem zázrakem(J5m) Bůh proto lásku ve vás zbudil k ní(J5m) by odvahy vám dal když váhal jste(J5m) Nuž vzhůru pojďte Váš je Portugal(J5m) a pomsta zároveň za bezpráví(J5m) jež trpěl jste od první hodiny(J5m) svých smutných dnů Neb všechna ona zášť(J5m) jež ničila vás vaše rodiče(J5m) a pěstouny má v tomtéž srdci zdroj(J5m) v němž nenávisť se černá zrodila(J5m) pro lid můj neblahý Jest Filip král(J5m) vrah země mé vrah vašich rodičů(J5m) a katan který zazdil za živa(J5m) v hrob doňu Anu v kobku klášterní(J5m) Bůh posýlá vás byste spasil ji(J5m) a pomstil nás a za to korunu(J5m) na skráň vám vloží by váš smělý duch(J5m) to dokončil co don Sebastian(J5m) co závěť bratru svému zanechal(J5m) A Gabriel de Espinosa klek(J5m) a sklonil hlavu Bože zašeptal(J5m) je hlas to tvůj Mnich ruku položil(J5m) mu na skráň žehnaje a pravil mu(J5m) Na zítřek povedu vás pane můj(J5m) v dům klášterní kde čeká toužebně(J5m) vás doňa Ana Vzhůru na cestu(J5m) Za prahem tím vám kyne koruna(J5m) Ji vidět mluvit s ní Jak ze sna děl(J5m) a s vlhkým zrakem tiše Gabriel(J5m) Pak vzpřímil se a zvolal Nuže pojď(J5m) jest rozhodnuto Kráčím blahu vstříc(J5m) neb bídné smrti Žít jak žiju teď(J5m) jest nemožné to snésti nelze už(J5m) Tys vůdcem mým nuž veď mě do ráje(J5m) či do pekel Zde zůstat nemohu(J5m) A rychle bral se ke dveřím však stál(J5m) na prahu náhle bled a zaražen(J5m) děl mnichovi Jak mohu lháti jí(J5m) Jak říci že jsem král proč dlouho tak(J5m) jsem skrýval se Kde vezmu odvahu(J5m) Sám promluvím s ní odpověděl mnich(J5m) ta pověsť kterou lid si povídá(J5m) ta prostá dojímavá dostačí(J5m) slib slavný učinil prý po bitvě(J5m) král don Sebastian že deset let(J5m) co žebrák žíti bude kajícně(J5m) za onu krev již marně v Africe(J5m) byl vylil pro svůj smělý slávy sen(J5m) To řeknu jí Jak dítě prostá je(J5m) Tak bývá každá duše hluboká(J5m) a každé srdce v němž je velikost(J5m) A klamat ji což není hříchem to(J5m) řek Gabriel a zakryl dlaní tvář(J5m) A spasit ji a volnosť vrátit jí(J5m) to nevyváží dosti naši lesť(J5m) A za ruku jej pojal vyved jej(J5m) na slunce na ulici Gabriel(J5m) vzduch teplý jako zlaté víno vssál(J5m) a zrak mu zahořel a zašeptal(J5m) Dle vůle boží tedy staniž se(J5m) Trest na mou hlavu padniž hřeším li(J5m) Cos mocnějšího než je vůle má(J5m) mě pudí k činu nemám síly víc(J5m) bych odolal Tak s mnichem tedy šel(J5m) Svět celý zdál se z hrobu vstávati(J5m) v ten slavný den O nebe bylo blíž(J5m) dnes zemi nikdy před tím skřivánek(J5m) tak nebyl k slunci bouřil s jásotem(J5m) a slavně jako fatum kývaly(J5m) ty staré duby svídy cypřiše(J5m) z těch skalnatých svých trůnů pradávných(J5m) jak králové již druha vítají(J5m) a žehnajíce veští vítězství(J5m) Kam všechen bol kam trpkosť života(J5m) se byly poděly Tam Madrigal(J5m) se bíle kmital v slunné záplavě(J5m) a v stínu oněch zvonic čnějících(J5m) do modra nebes v sadech dřímal dům(J5m) v němž v božské kráse dcera královská(J5m) jej čekala co anděl útěchy(J5m) jej Gabriela jenž do toho dne(J5m) co psanec žil sám sir a opuštěn(J5m) jak s kletbou za podíl A položí(J5m) ten luzný světlý bohu drahý tvor(J5m) svou vzdušnou ruku jemu na čelo(J5m) by sejmula to jeho prokletí(J5m) a řekla mu Vstup mezi živoucí(J5m) ty který jako vidmo bloudil jsi(J5m) jen mezi hroby Žíti právo máš(J5m) neb tobě tluče srdce lidské vstříc(J5m) v té naději že spásou budeš mu(J5m) A Gabriel de Espinosa teď(J5m) šel branou města jako blažení(J5m) se berou branou ráje Jako v snu(J5m) šel ulicemi s mnichem poklekl(J5m) tam v kostele kde nejhustší byl stín(J5m) však nemodlil se Vytržen a něm(J5m) zřel do prázdna jak bez vědomí byl(J5m) a cítil jen že jásá Čekal tak(J5m) as hodinu Tu ruka dotekla(J5m) se jeho náhle Před ním zjevil se(J5m) mnich Michal de los Santos pravil mu(J5m) Chce majestát váš nyní se mnou jít(J5m) Dceř dona Juana de Austria(J5m) vás pane čeká Dychtí uvidět(J5m) vás svého bratrance A Gabriel(J5m) se zachvěl zarděl se a bylo mu(J5m) jak v prapodivné pohádce a děl(J5m) Bdím bože můj Však bdění člověka(J5m) což jesti jiného než taktéž sen(J5m) Nuž dej mi bože sladce dále snít(J5m) s těmi slovy s mnichem v klášter šel(J5m) Tam v hovorně za mříží vysoké(J5m) v té šeré síni v bílé glorii(J5m) svých závojů a v zlatém záření(J5m) svých zraků hvězdných stál ten luzný zjev(J5m) jenž Gabrieli celým světem byl(J5m) a poklekl teď před ní pokorně(J5m) a hleděl k ní jež na něj zírala(J5m) mhou démantných slz svých chvějícím(J4m) děl hlasem Co má paní káže mi(J5m) Co Výsost vaše chce bych učinil(J5m) Zde čekám rozkazu A za mříží(J5m) hlas její sladký na to ozval se(J5m) Ó vstaňte pane Drahý bratranče(J5m) Ó králi nešťastný já vítám vás(J5m) Ó vstaňte Na mne řada klečeti(J5m) Před majestátem vaším klesám v prach(J5m) před vaším utrpením kořím se(J5m) Jak aureola září s čela vám(J5m) ten velký bol váš Ruku dejte mi(J5m) Vstal Gabriel a mříží podala(J5m) mu doňa Ana ruku útlou svou(J5m) jež v jeho dlani silně chvěla se(J5m) jak ptáče chycené a šeptala(J5m) Bůh žehnej vám V jak velké chudobě(J5m) vás vidím ach A přece skvěleji(J5m) vás ve snech nevídala duše má(J5m) když o vás dumala Vy nevíte(J5m) že mého žití byl jste jasným snem(J5m) A opírala hlavu o mříž teď(J5m) a slzy její hojně padaly(J5m) mu na čelo jež klonil na ruku(J5m) na její drahou úsměv zářil však(J5m) na jejích rtech A dlouho mlčeli(J5m) teď oba v dojmutí tak hlubokém(J5m) až ona opět řekla Bolestmi(J5m) to zřejmě nyní vidím možno jen(J5m) tak velké štěstí sobě koupiti(J5m) jak v této chvíli cítím Bratře můj(J5m) kéž zemru teď Však ne kéž uvidí(J5m) zrak opojený můj váš majestát(J5m) na trůnu stát a třímat korunu(J5m) A Gabriel jí odpověděl tak(J5m) Na onen trůn jen pro o dostoupit(J5m) bych paní chtěl bych jej a korunu(J5m) k tvým kladl nohám Bůh mi svědkem jest(J5m) že proto jen chci postoupiti boj(J5m) a tasit meč a život nasadit(J5m) bych dvéře rozbil toho žaláře(J5m) a volnosť vrátil vaší výsosti(J5m) Ó bílá holubice vězněna(J5m) tak krutě zde tvůj chtěl bych uvidět(J5m) let volný do azuru svobody(J5m) Ó polož ruku paní žehnajíc(J5m) na hlavu mou To síly dodá mi(J5m) Jsem opuštěn jsem sám Buď paprskem(J5m) mi v temné noci mého osudu(J5m) a činy vykonám před nimiž svět(J5m) se pokloní Já budu olbřimem(J5m) když vědět budu srdce čisté tvé(J5m) že bije pro můj osud Hlubý vzlyk(J5m) mu bránil déle mluvit poklekl(J5m) a mříží ruka její bělostná(J5m) se k němu nesla dlela žehnajíc(J5m) na jeho temeni Pak závojem(J5m) si doňa Ana zahalila tvář(J5m) a beze slova z pola omdlelá(J5m) se brala ze síně a zmizela(J5m) Zář zdálo se že po ní zůstala(J5m) jak po slunci když zajde za horu(J5m) a Gabriel vstal a mnichu zašeptal(J5m) Ne Bůh mě trestat za to nemůže(J5m) že síly nemám víc než smrtelník(J5m) Jen anděl boží odolal by zde(J5m) Mnich mlčky prst na ústa položil(J5m) a ved jej z kláštera jak přived jej(J5m) Nuž zvěděl Gabriel od toho dne(J5m) že štěstí není pouhou chimérou(J5m) již vymyslili lidé k útěše(J5m) si v přítmí bídy aby zoufalosť(J5m) je spáry svými nerozsápala(J5m) tak šťasten byl že chápat nedoved(J5m) tu hloubku svého blaha Každý den(J5m) teď vídal ji Šel každý den na mši(J5m) již sloužil Michal de los Santos pak(J5m) s ním do hovorny šel kde čekala(J5m) už doňa Ana Celé hodiny(J5m) tam trávil s ní Své srdce dokořán(J5m) mu otvírala celý život svůj(J5m) mu vyprávěla utrpení své(J5m) a naděje o dnech pak mluvila(J5m) o budoucích A on jí svěřoval(J5m) co Michal Santos v jeho prospěch kul(J5m) kam psal a komu co už hlásilo(J5m) se přátel ve Španělsku nadšených(J5m) co v Portugalsku přívrženců měl(J5m) a počítal kdy velký přijde den(J5m) v němž z přítmí vystoupí na slunný den(J5m) a prapor pozvedne a tasí meč(J5m) A mezi rozhovorem takovým(J5m) si v hloubi zraků s láskou hleděli(J5m) a zapomínali ji tajiti(J5m) Jak z květů vůně z duše stoupala(J5m) jí snivá něha jako z ohně zář(J5m) zas jemu vášeň z duše tryskala(J5m) Však jednou přímě řek jí Cenu jen(J5m) má pro mne trůn a další život můj(J5m) když nerozlučně se mnou budete(J5m) choť králova a paní duše mé(J5m) Ó slibte mi že marně nedoufám(J5m) Od první chvíle když jsem viděl vás(J5m) já miloval vás Nikdy ženy zjev(J5m) v mou duši nezářil Vy první jste(J5m) již miluji a bez vás nechci žít(J5m) Jsem mužem zralým mnoho zkušeným(J5m) a přec vám mluvím tak a pravdu dím(J5m) Slov hladkých neznám přímo mluvím vám(J5m) jak druhu druh A ona pravila(J5m) Slib klášterní mne myslím nevíže(J5m) Když násilím mne vlekli k oltáři(J5m) já biskupovi tenkrát pravila(J5m) Přes vůli mou to všechno děje se(J5m) Já vězněm budu nikdy jeptiškou(J5m) A víc než jednou hlasu zvedla jsem(J5m) k své obraně před bohem před světem(J5m) Jsem volna tedy volné srdce mé(J5m) Já o vás blouznila a snívala(J5m) než znala jsem vás Nedovedla jsem(J5m) se tajit s city svými před vámi(J5m) a nevím co mé zraky slova má(J5m) vám vyzradily Jako druhu druh(J5m) též pravím prostě teď že osud svůj(J5m) chci sloučit s vaší sudbou na věky(J5m) chci zhynout zhynete li v boji tom(J5m) chci šťastnou s vámi býti dá li Bůh(J5m) vám vítězství neb já vás miluji(J5m) Tak klidně tiše oba mluvili(J5m) a divili se pak své klidnosti(J5m) Což nevěděli bouře divoká(J5m) že chvíle pokoje a ticha má(J5m) Tak plynuly jim dni ba měsíce(J5m) a zapomínali na celý svět(J5m) svět ale nebyl slep a pověsti(J5m) už divné Madrigalem šeptem šly(J5m) Kdo byl ten muž ten cizí v chudobě(J5m) jenž zde u velké žil a zdál se přec(J5m) být knížetem dle svého vzezření(J5m) Co denně vedlo do kláštera jej(J5m) Co s doňou Anou jednal potají(J5m) Tak tázali se lidé ve městě(J5m) a v klášteře reptaly jeptišky(J5m) a Michal de los Santos radil teď(J5m) by v Medinu del Campo Gabriel(J5m) se na čas vrátil a šel Gabriel(J5m) když doňa Ana sama prosila(J5m) by mnicha poslechl Jak těžké ach(J5m) to bylo loučení Jim zdálo se(J5m) že světlo nebes pro ně shasíná(J5m) a všechen trud a všechno strádání(J5m) jež byli snášeli než znali se(J5m) jim v duši opět znova povstaly(J5m) V tom starém pustém domě seděl zas(J5m) u krbu vyhaslého Gabriel(J5m) tam v Medině del Campo V blahý sen(J5m) o lásce však se nyní mísily(J5m) mu trpké výčitky čím dál tím víc(J5m) Když neslyšel už vzletné domluvy(J5m) a rady Michala dos Santos teď(J5m) tu v nahotě se hřích mu zjevoval(J5m) ten jeho velký plný podvodu(J5m) Což neklamal tu duši andělskou(J5m) u které nedůvěry nebyl stín(J5m) Což nebyl vtělenou on pouhou lží(J5m) Ó velký bože kdyby tušila(J5m) že králem není Kdyby na jevo(J5m) kdy podvod jeho přišel nezvratně(J5m) tak že by sám jí říci musil pak(J5m) Jsem bídníkem a obelhal jsem vás(J5m) Ó co by řekla Milovala by(J5m) jej přece ještě Pohrdla by jím(J5m) i kdyby před Bohem jí přísahal(J5m) jen z lásky k ní že podvod spáchal ten(J5m) Ty otázky jej k smrti soužily(J5m) a cítil cos jak silný divý pud(J5m) jenž nutil jej by pravdu řekl jí(J5m) by pro sebe tu lásku získal si(J5m) již Gabriel de Espinosa svou(J5m) zvát nemohl neb don Sebastian(J5m) byl mužem jemuž celou duší svou(J5m) a plným srdcem byla oddána(J5m) A mezi tím co trpěl Gabriel(J5m) pod stromy doňa Ana toužebně(J5m) ve staré klášterní té zahradě(J5m) na modlu vzpomínala duše své(J5m) a před křížem když svatým klekala(J5m) v šer shroužený stál obraz milený(J5m) ten jeho mezi ní a modlitbou(J5m) a cítila že modlit k němu jen(J5m) se dovedla a z chrámu prchala(J5m) jak hříchem štvána v tichou celi svou(J5m) a napsala mu vroucně tento list(J5m) Ó běda pane můj má utěcho(J5m) jak velká bolesť jesti rozluka(J5m) To cítím vždy když přijde hodina(J5m) kdy vídala jsem vás ó milený(J5m) a oplakávám chvíle přesladké(J5m) jež někdy byly a jež nejsou víc(J5m) Co jest má vina trest že takový(J5m) Bůh na mne posýlá že béře mi(J5m) mé nejdražší vás světlo duše mé(J5m) mé dobro jediné jež slzami(J5m) tak krvavými pláčem dlouhým tak(J5m) jsem vymodlila si Bůh dal mně vás(J5m) a za krátko zas odejímá mi(J5m) co byl mi dal Jak mohu bez vás žít(J5m) Tu trýzeň snášet dlouho nelze mi(J5m) Jest nepřítomnosť vaše pro mne smrť(J5m) a v tom je milosrdí boží zas(J5m) že moje zlo tak lékem mojím jest(J5m) Ó kéž váš majestát můj růměnec(J5m) můj zmatek vidí aby uhodl(J5m) jak velká moje láska když můj stud(J5m) tak vítězně může být porážen(J5m) Ó odkud beru smělost mluviti(J5m) tak nepokrytě s vámi králi můj(J5m) Mé oko bloudí nebem hvězdnatým(J5m) jež v tichou celi moji sílá kmit(J5m) svůj posvátný já tážu hvězd se těch(J5m) zda dobře činím Krista tážu se(J5m) jenž na kříži zde visí Útrpně(J5m) teď na mne hledí Klid mi slibuje(J5m) on spasitel můj Ó vždyť pravil to(J5m) že všechny ukojí již klesají(J5m) pod břemenem a pláčou strádají(J5m) A zdá se mi že klid už v prsou mých(J5m) když právo mám tak s vámi mluviti(J5m) jak mluvila jsem neboť vaší jsem(J5m) můj pane vy to víte řekla jsem(J5m) že miluji vás a to znamená(J5m) že všechno vaše jest mé myšlení(J5m) i cítění neb dala jsem vám slib(J5m) a vím že jesti lásky daný slib(J5m) tak svatý věčný velký nezvratný(J5m) jak onen při křtu který ani smrť(J5m) juž z duše nevyrve a bezsmrtná(J5m) ta duše na věky jej zachová(J5m) Tak velká jako víra v Boha jest(J5m) má víra ve vás a má láska jest(J5m) ne menší jí Nuž s bohem pane můj(J5m) Kéž vejdu brzy v ráj svůj nejsladší(J5m) tož v blízkosť vaši Vyslyší mne Bůh(J5m) a dá mi trávit život další můj(J5m) po boku vám Však co mé blaho jest(J5m) že na ně myslit smím Jen vám dej Bůh(J5m) zdar nejvyšší ať zapomene mne(J5m) Vám vítězství můj králi štěstí mír(J5m) Mně jedno zbude a toť věru dost(J5m) má láska k vám a blahá vzpomínka(J5m) že s láskou kdys jste v oči moje zřel(J5m) Tak psala doňa Ana její list(J5m) jej uvrh do muk ač jej blažil tak(J5m) Ta její víra velká bez mezí(J5m) jej drtila Jak cítil vinen se(J5m) Měl jako mrzký zloděj spáchati(J5m) tu svatokrádež duše zmocnit se(J5m) tak jasné beze skvrny Důvěry(J5m) tak čisté netušící zneužit(J5m) Ta její láska nepatřila mu(J5m) ta onomu patřila fantómu(J5m) jenž ve snách jejích povstal ve snách žil(J5m) a v slunce svitu v nic se rozplýval(J5m) A Gabriel plakal V jeho srdci hlas(J5m) však tichý ozval se a šeptal mu(J5m) Což kdyby láska její trvala(J5m) i potom kdybys kukli odhodil(J5m) a vypůjčený purpur Zachvěl se(J5m) a řekl si To býti nemůže(J5m) Pak ale vzpřímil se a rozhod se(J5m) Nuž ať se ve mně tedy nemýlí(J5m) Ať aspoň zví že zbloudiv z lásky k ní(J5m) přec jsem se vzchopil Láska silnější(J5m) že moje jest než moje sobectví(J5m) Klam odhodím a mužem zůstanu(J5m) ač králem nejsem Pravdu povím jí(J5m) A neotálel na cestu se dal(J5m) a k večeru dorazil v Madrigal(J5m) a v samé bráně potkal Michala(J5m) jenž překvapen mu řekl Podivno(J5m) že v pravý čas se zjevujete zde(J5m) Což v myšlénkách jak v knize čítáte(J5m) Já právě posla hledal pro zprávy(J5m) jež psáti jsem vám chtěl A dovedl(J5m) jej uličkami v tichý onen dům(J5m) kde Gabriel vždy v Madrigalu žil(J5m) a v chudobné si sedli světnici(J5m) a tichým hlasem mnich se mluvit jal(J5m) Můj králi všecko připraveno jest(J5m) Tím lépe že jste přišel odjeti(J5m) tak lze vám bez odkladu ještě dnes(J5m) Já zlato dodám vám a listiny(J5m) jež poslouží vám pozděj V Burgosu(J5m) vás čeká přítel Povím jméno vám(J5m) než odjedete On vás povede(J5m) v střed našich přátel mocných na půdě(J5m) na francouzské vás čeká oddaný(J5m) voj nečetný sic ale nadšený(J5m) ten v tváři všeho světa prohlásí(J5m) že don Sebastian se navrátil(J5m) že skončena jest jeho dlouhá pouť(J5m) a že se opět vlády uchopí(J5m) A celé Portugalsko vzplane pak(J5m) neb připraveno vše v té zemi jest(J5m) pro příchod váš můj králi milostný(J5m) Bled řekl Gabriel A ona ví(J5m) A nedomluvil Mnich mu odvětil(J5m) Ví pane můj a jásá modlí se(J5m) A velký význam věci vaší dá(J5m) neb pro vás prohlásí se veřejně(J5m) Vše zařídím Já v Burgos povedu(J5m) pouť vhodně k zázračnému kříži tam(J5m) do slavné katedrály Súčastní(J5m) se doňa Ana poutě přivedu(J5m) ji za vámi uprchnem z Burgosu(J5m) a v ochranu se oddá ve vaší(J5m) co příbuznému Jste jí bratrancem(J5m) A po druhé se ozval Gabriel(J5m) a řekl tiše Dnes mám odjeti(J5m) a tmí se už Jak mohu vniknouti(J5m) tak pozdě do kláštera Odjeti(J5m) a nevidět jí dřív to nelze mi(J5m) A smutek hluboký se zmocnil jej(J5m) až k smrti hluboký Však pravil mnich(J5m) Nuž povedu vás tedy v zahrady(J5m) až denní světlo shasne úplně(J5m) sad bude prázdný pak a za mříží(J5m) se v kapli svaté Panny zjeví vám(J5m) na chvíli doňa Ana Nyní jdu(J5m) bych příchod váš jí ohlásil a pak(J5m) se vrátím k vám přinesu listiny(J5m) o nichž jsem mluvil vám Zde čekejte(J5m) a buďte trpěliv Tak pravil mnich(J5m) a šel Sed Gabriel a vyňal list(J5m) ten její drahý aby opět čet(J5m) jej s nadšením a v hlubém dojmutí(J5m) však k slovům když teď přišel významným(J5m) Tak velká jako víra v Boha jest(J5m) má víra ve vás tu list vypadl(J5m) mu z rukou Zaplakal pak pozved jej(J5m) a uzavřel jej v skříň jež v komnatě(J5m) té prosté stála Položiti list(J5m) zas na srdce to nemoh bylo mu(J5m) jak by jej roveň ohni pálil tam(J5m) Sed u okna a čekal loudavě(J5m) čas ubíhal však posléz slyšel krok(J5m) a Michal de los Santos vešel v síň(J5m) Zde listiny řek a zde peníze(J5m) ne příliš mnoho jich však postačí(J5m) na cestu za hranice Dále pak(J5m) vám věrní vaši králi pomohou(J5m) Vše Gabriel uložil do skříně(J5m) kde její ležel list jak v horečce(J5m) se vše mu zdálo Jeho myšlénky(J5m) jen u ní dlely na to myslil jen(J5m) co poví jí Co poví Nevěděl(J5m) Mnich řekl Nuže pojďte rozlučte(J5m) se s doňou Anou Přijdu v zahradu(J5m) zas pro vás pak a sem vás dovedu(J5m) a vysvětlím vám každou podrobnosť(J5m) a po půlnoci s Bohem vyjeďte(J5m) Teď ale pojďte kvačí hodina(J5m) A vedl jej a vešli v zahrady(J5m) když měsíc vycházel a černý stín(J5m) se vrhal budov zdřímlým stromům v klín(J5m) a jako zmírající hvězdy svit(J5m) za temné mříži krásně kované(J5m) se v lampě v kapli Panny Nejčistší(J5m) plam kmital smutně bledě nyjící(J5m) Dva stupně vedly k svatyni a sed(J5m) tam Gabriel zadumán a obrátil(J5m) tvář k nebi kmitavému Odcházel(J5m) mnich pomalu a Gabriel byl sám(J5m) sám s bouří hrozné v srdci nevěda(J5m) co říci jí Zda pravdu jak to chtěl(J5m) když četl její list Však nebyl klam(J5m) klam další přece pro ni spásou jen(J5m) jak lákavá teď byla budoucnosť(J5m) jak blízko koruna Teď vzdát se měl(J5m) a jedním slovem štěstí zmařit své(J5m) Kdo poradí mu Kdo mu poví teď(J5m) to čiň neb nečiň Vstal a obrátil(J5m) tvář k oltáři V tom bílý vstoupil zjev(J5m) do šera kaple Ona byla to(J5m) Na římsu postavila kahan svůj(J5m) jenž světlem stříbrným ji poléval(J5m) a křížem zbožně znamenala se(J5m) a spěchala pak k mříži Couvla však(J5m) tak bledá byla smutná jeho tvář(J5m) ve svitu měsíce že lekla se(J5m) Co děje se mu řekla blížíc se(J5m) což nejsou zprávy bratra Michala(J5m) tak radostné jak za to měla jsem(J5m) A Gabriel de Espinosa vzdych(J5m) a pravil s výčitkou Ó princezno(J5m) vy zapomínáte mě vítati(J5m) Na radostné ty zprávy nemyslím(J5m) když s vámi opět mám se loučiti(J5m) Tak velké není štěstí koruny(J5m) jak smutek nevidět vás neslyšet(J5m) Zrak její naplnil se slzami(J5m) a řekla Nevděční Na smutek svůj(J5m) jenž na mně ležet bude přetěžký(J5m) já zapomněla na bol rozluky(J5m) když vaši bledost spatřila jsem teď(J5m) jen na vás myslím na váš boj a trud(J5m) a vy mi vyčítáte Rozechvěn(J5m) děl Gabriel Já lákal do očí(J5m) vám slzy doňo Ano Promiňte(J5m) Ó Bože můj vždyť chvíle prchají(J5m) snad poslední již dány na zemi(J5m) nám k společnému žití sudbou jsou(J5m) Snad nikdy více nespatříme se(J5m) a rozejdem se dnes Ó podejte(J5m) mi mříží ruku svou a celovat(J5m) mne nechte ji A zasáhne li smrt(J5m) mne v boji tom jenž očekává mne(J5m) pak umíraje budu vzpomínat(J5m) na tento okamžik na svatý mír(J5m) té vonné zahrady a na důkaz(J5m) té čisté vaší lásky daný zde(J5m) mi před oltářem boží rodičky(J5m) A stromy zašuměly z hluboka(J5m) když takto děl a hrůzou zachvěla(J5m) se doňa Ana cos jak tušení(J5m) že naposled jej vidí krušilo(J5m) jí srdce bolestně a přišla blíž(J5m) jak přízrak bledá krásná zároveň(J5m) jak anděl slitování pozvedla(J5m) zrak zaslzený k luně nyjící(J5m) a položila hlavu znaveně(J5m) na chladnou mříž tu temnou železnou(J5m) a pomlčevši řekla slavně pak(J5m) Hřích není v lásce mé a proto zde(J5m) na místě posvátném vám mluvit smím(J5m) o její síle která vzdoruje(J5m) všem překážkám Vy víte v Burgosu(J5m) že řehol odložím že za vámi(J5m) pak půjdu v tábor s otcem Michalem(J5m) Nuž zasnubuji zde se slavnostně(J5m) před tváří boží osud přikovám(J5m) svůj k sudbě vaší na vždy vaší jsem(J5m) ať v štěstí nebo v zmaru Na čelo(J5m) svůj vtiskněte mi snubní polibek(J5m) a jistě tak jak s vámi právo jest(J5m) buď s vámi vítězství a daleko(J5m) jak od vás lež buď od vás také zmar(J5m) můj milený můj pane králi můj(J5m) Zrak sklopila čekala polibek(J5m) dech jeho cítila juž na čele(J5m) však náhle couvl hlasem zasténal(J5m) a udiveně zrak když pozvedla(J5m) na tváři jeho shlédla zděšení(J5m) na hlavě vlasy se mu zježily(J5m) a oči jeho jako skleněné(J5m) bez života se zdály Leknutím(J5m) se doňa Ana mříže zachytla(J5m) a vykřikla Běda Co se stalo vám(J5m) Jsem přízrakem že tak se děsíte(J5m) mne neblahé Jsem morem dotknutá(J5m) A žalem zničen on jí odvětil(J5m) Ne raděj hanbou bolem zahynu(J5m) než dopustím se svatokrádeži(J5m) v tvém čistém srdci ó ty zrazená(J5m) Od propasti v níž střemhlav vrháš se(J5m) krok odvrať dokud ještě k tomu čas(J5m) Ó proklínej mě Plvej v tuto tvář(J5m) Jsemť jedna lež jsemť podvod vtělený(J5m) jsem klam a šalba Každý dech můj lží(J5m) jen jedno pravda jesti láska má(J5m) A padl na tvář štkaje sténaje(J5m) a bije čelem stupně o mramor(J5m) Tu jako ve snu jako v horečce(J5m) svět zdál se jí že mění vzezření(J5m) ta luna byla černá jako krev(J5m) to nebe bylo rudé stromů šum(J5m) jak řev zněl rmutných vod a ledově(J5m) to na ni sahalo Ač ježily(J5m) se vlasy jí a srdce nebilo(J5m) přec věřit nechtěla že chápala(J5m) slov jeho smysl Těsněj ke mříži(J5m) tvář tlačila a hlasem nejistým(J5m) mu šeptala Ty blouzníš milený(J5m) Já miluju tě Slyšíš Miluji(J5m) Ó rci mi není v slově tomto lék(J5m) pro náhlé tvoje divné šílenství(J5m) A Gabriel se vzpřímil napolo(J5m) a kleče pravil jí Mne miluješ(J5m) Ty mýlíš se Jest don Sebastian(J5m) ten o němž sníš o kterém horuješ(J5m) za nějž se modlíš jehož miluješ(J5m) Což ale kdyby král ten mrtev byl(J5m) a jiný člověk jakýs dobrodruh(J5m) jenž nikdy neznal vlastních rodičů(J5m) se vyskytl jenž divnou náhodou(J5m) by podoben mu byl a člověk ten(J5m) byv sveden démonem se vydával(J5m) za zesnulého krále Nesuď jej(J5m) a dříve slyš co k omluvě by řek(J5m) před soudem božím V letech útlých už(J5m) mu šeptali že sic byl nalezen(J5m) kdes na ulici Ó jak bledá jsi(J5m) kdes na ulici tedy v Toledě(J5m) však zajisté že z rodu pochází(J5m) až knížecího Nač tě trápit mám(J5m) a říci ti jak o svém rodu snil(J5m) a o slávě o činech velikých(J5m) a jak jej život sklamal posměch jak(J5m) si sama suďba z něho tropila(J5m) Neb don Sebastian sám viděv jej(J5m) se zamyslil a možnosť připouštěl(J5m) že bratrem jeho byl A druhý den(J5m) král padl v bitvě Ó ty chvěješ se(J5m) Nuž věz to jen že don Sebastian(J5m) je prach a popel Zraky ty(J4m) již nyní na tě zří ó nešťastná(J5m) ty viděli jej zemřít v Africe(J5m) A onen dobrodruh se navrátil(J5m) a zříkal blaha se a života(J5m) a naděje když osud vedl jej(J5m) sem v Madrigal kde uzřel andělskou(J5m) tvou bílou krásu sšílel pohledem(J5m) na hvězdný zrak tvůj on jenž nevěděl(J5m) co láska jest až když mu zjevil bůh(J5m) či ďábel tebe aby zničil jej(J5m) A doňa Ana mrtva na polo(J5m) mu odvětila jako v mrákotě(J5m) To není zkouška co mi pravíte(J5m) Ó nemučte mne Ruku zvedněte(J5m) tam k tomu nebi kde tak doufám přec(J5m) dlí slitování věčné Přísahou(J5m) mi tedy svěřte že co pravíte(J5m) ne zkouškou ale pravdou Doufala(J5m) i proti přesvědčení doufala(J5m) že ruku nezvedne on zved ji však(J5m) a řekl slavně Pravdu mluvil jsem(J5m) Tu bylo jí jak cos by trhalo(J5m) se v nitru jejím jak by bořilo(J5m) se něco kolem ní a mysliti(J5m) jí bylo těžko tak a chýlila(J5m) tvář svoji v dlaně tiše pomalu(J5m) a zbytečnou a marnou otázku(J5m) tu zašeptala Onen dobrodruh(J5m) Je Gabriel de Espinosa zván(J5m) a klečí zde před vámi princezno(J5m) jí řekl bolestně a mlčeli(J5m) Za chvíli ale opět ozval se(J5m) a pravil jí Lež snášet nemoh jsem(J5m) už dále doňo Ano Povězte(J5m) že dovedete odpouštěti mi(J5m) Do rukou vašich osud kladu svůj(J5m) co nyní velíte mi učiním(J5m) Mám světu odhalit své tajemství(J5m) Mám dále podvádět mám dále lhát(J5m) Ó doňo Ano kdyby milovat(J5m) jste dovedla mě ač ne králem jsem(J5m) Tu vztýčila se hrdě jeptiška(J5m) a řekla mu O lásce nemluvte(J5m) Co je mi po vás Já Vás neznám víc(J5m) Pryč podvodníku Démon přived vás(J5m) před oči moje aby poskvrnil(J5m) mou čest mé jméno aby bídnou mě(J5m) vrh do neštěstí mne jež neznala(J5m) svět jinak než po straně trpkosti(J5m) Vy sám jste démon pekel klam a lež(J5m) Bůh před vámi mě chraň Nechť pohltí(J5m) vás peklo opět jež vás vyvrhlo(J5m) A svatou sochu Panny nejčistší(J5m) po těchto slovech těsně objala(J5m) a roucha její vroucně líbala(J5m) jak by ji za ochranu prosila(J5m) Jej ale bouře vášně schvátila(J5m) a jako šílenec tou mříží třás(J5m) jež dělila jej od ní sypala(J5m) se malta na něj nepovolila(J5m) však pevná mříž před kterou k zemi kles(J5m) a volal hlasem brzy plným slz(J5m) a brzy pevným jako tvrdý kov(J5m) Ty proklínáš mě a já žehnám ti(J5m) Sám nevím zdali démon zdali Bůh(J5m) mi mluví v duši jedno ale vím(J5m) že nikdo posud lásku takovou(J5m) jak moje jesti cítit nemohl(J5m) sic byl by jiným dávno celý svět(J5m) a nenávisti by už nebylo(J5m) Však pravdu díš Žár pekel ve mně jest(J5m) svět chtěl bych zapálit a zničit jej(J5m) a Boha proklínám neb béře mi(J5m) mou spásu když mi jesti nejbližší(J5m) Pusť onu sochu ke mně vrhni se(J5m) Vždyť Boha není Hoře takové(J5m) jak moje jak by mohlo jinak být(J5m) Však láska jest toť můj buď a tvůj bůh(J5m) Pojď se mnou Ano já jsem víc než král(J5m) jenž dědí trůn já sám si utvořím(J5m) říš nejslavnější ty když po boku(J5m) mi budeš stát Jak orel k oblakům(J5m) tak bouřit budem spolu k vítězství(J5m) od vítězství a postaví li se(J5m) nám osud v cestu krví spijem se(J5m) a požáry nám budou svítiti(J5m) seč bude rozkoší a nářek zpěv(J5m) a zavře li se nebe před námi(J5m) do věčných plamenů se stopíme(J5m) však spolu spolu Slyšíš Miluj mne(J5m) Ó Ano miluj mne ó miluj mne(J5m) buď se mnou prokleta či spasena(J5m) A znova mříží třás a tenkráte(J5m) se zdálo že jí zdolá Jeptiška(J5m) u nohou sochy bledá svíjela(J5m) se v bolesti a slova rouhavá(J5m) jí vnikala do duše ježily(J5m) se vlasy jí však láska příšerná(J5m) pro démona pro ďábla proklatce(J5m) se zmocňovala jí a bylo jí(J5m) jak by se k němu vrhnout musila(J5m) a přála si by padla ona mříž(J5m) a aby chopil ji a k sobě trh(J5m) a odvlek ji ať v propasť nebo v ráj(J5m) a ruce její sochu pouštěly(J5m) Ó bože bože zašeptaly rty(J5m) Dej sílu mi ó chraň mě zachraň mě(J5m) A vstala s namáháním váhala(J5m) pak ale provazu se chopila(J5m) jenž visel u dveří a zoufale(J5m) jím zatáhla tu zazněl zvonu zvuk(J5m) jak hrana smutný hlučný jako hrom(J5m) zněl zahradou zněl domem rozlétly(J5m) se dvéře kaple polekaný dav(J5m) se zjevil jeptišek a kráčela(J5m) jim v čele abatyše stařena(J5m) jak z hrobu vstalá s přísným výrazem(J5m) na mrtvé tváři hlasem chraptivým(J5m) se tázala Má dcero povězte(J5m) co znamená ta pozdní návštěva(J5m) zde v kapli a proč bouří domem zvon(J5m) A doňa Ana bledá jako smrť(J5m) se klonila a řekla pokorně(J5m) Soud váš já volám přísný na sebe(J5m) Mne láká hřích Tam hledte ke mříži(J5m) Muž stojí tam To jest můj milenec(J5m) Teď odveďte mne Žalář otevřte(J5m) a kajícně se vyznám ze všeho(J5m) A kaplí zněly hrůzy výkřiky(J5m) a abatyše rukou kostnatou(J5m) se ramena chopila hříšnice(J5m) a řekla Pojďte Ale Gabriel(J5m) za mříží zasténal a žaloval(J5m) Ó doňo Ano běda běda mi(J5m) Už nežebrám o lásku Jediné(J5m) jen slovo povězte mi řekněte(J5m) že odpouštíte mi a zemru rád(J5m) Vždyť chápete že žít už nemohu(J5m) To slovo rcete pohled jediný(J5m) mi darujte Ó smilujte se přec(J5m) Ó rcete mi vy odpouštíte mi(J5m) A ona na to nepozvednouc zrak(J5m) Ne Nikdy řekla a pak zmizela(J5m) za dveřmi za kterými závory(J5m) teď hromně rachotily Průvanem(J5m) před sochou slabé světlo vzplanulo(J5m) a shaslo pak a v pusté zahradě(J5m) kles bolem zničen k zemi Gabriel(J5m) To konec tedy byl těch smělých snů(J5m) To bylo blaho které kouzlila(J5m) mu jeho obraznost Tak shasnouti(J5m) lze bylo tedy lásce Zapadnout(J5m) tak s kletbou na rtech mohla tedy v tmách(J5m) Co nyní počít šeptal Gabriel(J5m) Kde byla smrť a zapomnění v ní(J5m) Tu bleskla duší jeho myšlénka(J5m) což aby dál po dráze k předu šel(J5m) na kterou byl se vrhl Kdyby v klín(J5m) mu úspěch hodil onu korunu(J5m) po které sahal Kdyby králem přec(J5m) se slavným stal přes šalbu osudnou(J5m) jež vnucena mu byla Kdyby pak(J5m) sem vrátil se v šarlatu královském(J5m) zda doňa Ana byla jej zamítla(J5m) Tu nevýslovný smutek kladl se(J5m) mu na duši i kdyby stalo se(J5m) o čem teď snil zdaž láskou moh by zvát(J5m) co doňa Ana by mu poskytla(J5m) Ne ukojena pouze ctižádosť(J5m) a žízeň po volnosti vedly by(J5m) ji k němu z kláštera Vzdych Gabriel(J5m) a zaúpěl O smrti jedinou(J5m) ty spásou zdáš se mi kde jsi Kde jsi(J5m) A hleděl v lunnou noc Stín člověka(J5m) pad na cestu na bílou v trávníku(J5m) a bratr Michal náhle zjevil se(J5m) za ruku spěšně Gabriela jal(J5m) a táh jej za sebou tak šeptaje(J5m) Když tobě život milý utíkej(J5m) Jsme zrazeni Teď zpráva došla mě(J5m) že listy zachyceny Prozrazen(J5m) můj smělý záměr Prchli přátelé(J5m) už slyším do Francie Se mnou pojď(J5m) Dům v kterém bydlíš zde už střežen jest(J5m) a hledají tě Snad už v klášteře(J5m) též po mně pátrají My zahradou(J5m) však unikneme koně najdeme(J5m) hned za městem u přátel oddaných(J5m) A stáli před dvířkami vytáh klíč(J5m) teď bratr Michal překročili práh(J5m) a stáli v pusté temné uličce(J5m) jež vedla v šírá pole Probuzen(J5m) jak ze sna náhle zvolal Gabriel(J5m) jenž posud mlčel zprávou ohromen(J5m) tak zdrcující Bratře Michale(J5m) My prcháme a smrti uniknem(J5m) však doňa Ana co teď bude s ní(J5m) Řek bratr Michal V oněch listinách(J5m) jež zachytili o ní nemluvím(J5m) a podezření na ni nepadne(J5m) Tu vzkřikl Gabriel a zaúpěl(J5m) Ó běda mně jsemť zrádcem jejím já(J5m) List napsala mi jenž ji zatratí(J5m) před králem Filipem a před světem(J5m) Ten list je v domě kde jsem bydlil zde(J5m) Nuž prchněte Já v město spěchám však(J5m) bych zničil onen dopis Zasténal(J5m) tu bratr Michal jak by v srdce jej(J5m) kdo dýkou bod však mocí zdržoval(J5m) přec Gabriela pravil V klášter zpět(J5m) se tedy vrátím dívce vysvětlím(J5m) co stalo se a s námi uprchne(J5m) dá Bůh li totiž uniknouti nám(J5m) přes nebezpečné naše váhání(J5m) Je pozdě pozdě úpěl Gabriel(J5m) je doňa Ana dobře střežena(J5m) je nyní ve klášterním vězení(J5m) neb sama na se nesla žalobu(J5m) před abatyši sama vinila(J5m) se z lásky ke mně Nuže prchněte(J5m) a můžete li zachraňte i ji(J5m) já zůstanu a letem divokým(J5m) zpět hnal se k městu vnikl v onen dům(J5m) kde skryt byl její list Síň hemžila(J5m) se lidem už Zoufale Gabriel(J5m) se vrhal na skříň vypáčeno však(J5m) už měla víko těžké zela mu(J5m) vstříc temně prázdně jako hlubý hrob(J5m) Tu nedovedl déle mysliti(J5m) a nevěděl co kolem dělo se(J5m) jak bzukot much mu bylo mluvení(J5m) těch lidí cizích co mu chtěli as(J5m) A sotva věděl že jej spoutali(J5m) a že jej do kočáru vsadili(J5m) a že jej někam vezli Slyšel jen(J5m) za sebou dusot koňů četná stráž(J5m) to byla která takto jela s ním(J5m) tu lunnou nocí A pak viděl též(J5m) že nebyl sám v tom temném kočáře(J5m) dvě žhavé oči plály v jeho tvář(J5m) tak známé byly Bratr Michal to(J5m) se tázal udiven a kývl mnich(J5m) Ó bože můj vás tedy našli též(J5m) se tázal Gabriel a děl mu mnich(J5m) Mne nenašli já sám se vydal jim(J5m) Nač ještě žíti Věru znaven jsem(J5m) Já viděl ztroskotat se budovu(J5m) o které mnil jsem že jak skála jest(J5m) Vy poslední jste byl mou nadějí(J5m) Vy spěchal jste v svou zkázu Ztracena(J5m) je doňa Ana též A moje vlasť(J5m) Ta dále králi bude kořistí(J5m) a nevolnicí K čemu tedy žít(J5m) A slova více nepronesl už(J5m) Tak v Medinu del Campo dojeli(J5m) nad městem hrad La Mota vysoko(J5m) a chmurně trčel tam je zavezli(J5m) a vrhli v žaláře v těch pevných zdích(J5m) jež znaly dobře bolů výkřiky(J5m) neb šílená Johana královna(J5m) již vášeň lásky smyslů zbavila(J5m) tam někdy dvorem bývala a stín(J5m) prý její bledý smutný bezklidný(J5m) tam strašil posud její sténání(J5m) a výkřiky pláč lásky zhrzené(J5m) prý posud zněly někdy chodbami(J5m) když venku vítr kvílel krajinou(J5m) a měsíc zsinalý jak štvaná zvěř(J5m) jak plachý pták se divě mraky hnal(J5m) Za Gabrielem tedy zavřely(J5m) se dvéře těžké a za Michalem(J5m) a počal soud Ruch nastal nesmírný(J5m) a celou říší rozvlněn se dmul(J5m) král Filip v Eskurialu svém se třás(J5m) a nenáviděl chmurně celý svět(J5m) pro možnost že by uvěřil té lži(J5m) že posud žije don Sebastian(J5m) Svou černou záští stíhal přede vším(J5m) však doňu Anu Kázal uvěznit(J5m) ji ihned v klášteře a střežiti(J5m) a pohrdlivě o ní promluvil(J5m) když četl onen list jejž napsala(J5m) kdys Gabrieli A to stačilo(J5m) po celé říši o ní mluvili(J5m) jak o ztracené bídné ženštině(J5m) jež klesla přehluboko Drzá lež(J5m) ji pomluvou a kalem třísnila(J5m) a nezakázal král by vnikalo(J5m) až do žaláře k sluchu jejímu(J5m) co o ní soudil svět V tom trýznění(J5m) duch její kles a bolem zmírala(J5m) když ale soudce přišel surový(J5m) a v klášter vnik a když ji volali(J5m) před jeho soud tu našla důstojnosť(J5m) svou opět a svou sílu duševní(J5m) V síň vešla hrdá jako královna(J5m) o abatyši podpírala se(J5m) a řekla této Soud jen jediný(J5m) já uznávám soud váš pokud jsem zde(J5m) v tom domě vašem a vám odpovím(J5m) cokoli tázati se budete(J5m) však beze svědků jen se svěřím vám(J5m) však tomu muži který uráží(J5m) mne každým pohledem S ním nemluvím(J5m) Že soudcem jest Co je mi do toho(J5m) Já nespáchala zločin nijaký(J5m) a z lidí světských právo jedině(J5m) má král don Filip aby přímo mě(J5m) o vysvětlení žádal v této při(J5m) jest hlavou rodiny v níž neštěstí(J5m) jsem měla zroditi se Bohužel(J5m) A odešla a opět zavřely(J5m) se za ní dvéře těžké závory(J5m) a v polotmě na lůžku seděla(J5m) a slzy její tekly palčivé(J5m) tak hojně bez ustání tiše však(J5m) A abatyše vešla přísná tvář(J5m) však její měla výraz měkčí teď(J5m) a řekla nešťastné Tvá kajícnosť(J5m) mě dojímá ty duše zbloudilá(J5m) Trest tvůj je hrozný pověsť tvá ta tam(J5m) a výčitky jsou tvého svědomí(J5m) jak uhlí řezavé A blíže šla(J5m) a položila doně Aně v klín(J5m) list papíru a řekla Zde to čti(J5m) Toť obžaloba tvoje Odpověz(J5m) dle pravdy na ni sama Odešla(J5m) a doňa Ana vzhlédla na Krista(J5m) jenž visel bledý z trní s korunou(J5m) na černém kříži v stínu proti ní(J5m) a spjala ruce a pak šeptala(J5m) Ó ty jenž všechen poznals trud a bol(J5m) jenž věčně s námi trpíš Kriste můj(J5m) ó smiluj se a krůpěj útěchy(J5m) v mou spráhlou duši uroň soustrastně(J5m) Ty jediný můj spasiteli víš(J5m) neb v hloubi srdcí čteš co láká mi(J5m) ty slzy z ohně v oči ty to víš(J5m) co vyčítá mně bídné svědomí(J5m) On prosil a já neprominula(J5m) On štkal a úpěl jméno vzýval tvé(J5m) a neřekla jsem já ti odpouštím(J5m) On lhal on podváděl tě šeptala(J5m) mi pýcha tenkrát proč ach srdce mé(J5m) se neozvalo zvonů hlaholem(J5m) by přehlušilo tupou pýchu mou(J5m) tou světlou zvěstí On tě miluje(J5m) A nyní teprv když je v žaláři(J5m) když v poutech sama jsem a nemohu(J5m) už ani hlesem ani pohledem(J5m) mu říci jak bych pro něj zemřela(J5m) jak jedinou jest mojí myšlénkou(J5m) jak bdíc jej hledám zrakem sluchem svým(J5m) ať potmě jsem ať slunce vkrádá se(J5m) sem úzkým oknem a jak ve spánku(J5m) když víčka v umdlení se k polosnu(J5m) mi zavírají paměť hasnoucí(J5m) mi jeho kouzlí zjev ach teprv teď(J5m) to jasně cítím čím mi býval kdys(J5m) Ó bože můj on pro mne trpí jen(J5m) já vehnala jej v zkázu Proklínám(J5m) ach každou krůpěj krve královské(J5m) v mých žilách neboť přelud koruny(J5m) mne sved jak někdy Lucipera sved(J5m) Tys učil pokoru nás Kriste viz(J5m) kam dospěl svět který jsi spasit chtěl(J5m) Ten samý je to svět jenž pochopit(J5m) tvé nemoh království Proč s úsměvem(J5m) jsem nevyslechla zpověď vyznání(J5m) že králem není a proč s jásotem(J5m) jsem dík ti nevzdávala za lásku(J5m) tu jeho velkou čistou blažící(J5m) Já nebyla jí hodna Trestej mne(J5m) Však zmučený ty Kriste ustrň se(J5m) nad mukou jeho utiš jeho bol(J5m) a věstící mu vnikni tušení(J5m) o lásce mé o touze lítosti(J5m) o kajicnosti mé Ty v srdci čteš(J5m) a tedy víš co trpím Slituj se(J5m) Ó nad ním slituj se a nade mnou(J5m) Tak modlila se dívka v žaláři(J5m) a zdálo se jí že se klonil k ní(J5m) ten bledý Kristus s trní korunou(J5m) a že se na ni usmál lítostně(J5m) a tklivě tak a poprvé zas klid(J5m) se jakýs v nitru jejím rozhostil(J5m) a skloníc hlavu jako květina(J5m) při slunce sklonu usínala teď(J5m) A ráno cítila se silnou zas(J5m) by znova snášela a trpěla(J5m) a řekla si Snad není ztracený(J5m) A přemýšlela jak jej zachránit(J5m) A řekla si Dřív sobě naklonit(J5m) snad krále nutno A pak vzala list(J5m) jejž včera abatyše do klínu(J5m) jí byla položila čtla jej teď(J5m) v obžalobě oné stálo tak(J5m) My před soud spravedlivý voláme(J5m) ač srdce naše které otcovsky(J5m) vždy pro ni bilo nad tím krvácí(J5m) dceř dona Juana de Austria(J5m) tož doňu Anu která v klášteře(J5m) ve madrigalském Panny Marie(J5m) svůj život tráví Vyčítáme jí(J5m) že věřila že don Sebastian(J5m) král portugalský žije doposud(J5m) že věřila že pouhý dobrodruh(J5m) zván Gabriel de Espinosa jest(J5m) tím králem který zemřel v Africe(J5m) My žalobu dál na ni vznášíme(J5m) že řeholnicí jsouc přec o sňatku(J5m) s tím mužem jednala a smrtelný(J5m) hřích spáchala svou poskvrnivši česť(J5m) A konečně též obviňujem ji(J5m) že proti nám se prohřešila tím(J5m) že vědouc o piklech jež kuly se(J5m) i proti nám i proti koruně(J5m) nám zprávu o té vzpouře nedala(J5m) A proto poháníme před soud ji(J5m) a žádáme by trestu neušla(J5m) ač příbuzná nám jesti Filip král(J5m) To doňa Ana čtla a nevole(J5m) jí lomcovala Dlouho dumala(J5m) a tázala se sebe důstojno(J5m) zda jesti jí potlačit v sobě hněv(J5m) a odpovídat tomu pokrytci(J5m) jenž o otcovské lásce mluvil k ní(J5m) ač záští měl jen v srdci kamenném(J5m) Však rozhodla se býti pokornou(J5m) a napsala mu posléz tento list(J5m) Co prosebnice před váš majestát(J5m) já přicházím ač volat měla bych(J5m) po spravedlnosti neb mně děje se(J6m) tak velká křivda že by užasl(J5m) váš majestát snad kdyby věděl vše(J5m) Proč odsouzena jsem než slyšel kdo(J5m) mou obranu Což ví váš majestát(J5m) že vězněm jsem tak přísně střeženým(J5m) že ani na mši svatou nepouští(J5m) mě moji žalářníci ukrutní(J5m) ač málo kroků jen do kaple mám(J5m) Já tělo Páně nesmím přijímat(J5m) co vrahovi snad nikdo nebrání(J5m) když kajicným je Ach a moje česť(J5m) se blátem vleče očerňují mne(J5m) a plvat v tvář mi jest snad zásluhou(J5m) teď ve Španělích A já příbuznou(J5m) tak blízkou přece vaší králi jsem(J5m) Tak odplácí se dceři hrdiny(J5m) jenž u Lepanta spasil tuto vlast(J5m) A co můj zločin Co jsem spáchala(J5m) Že věřila jsem don Sebastian(J5m) že mrtev není Byl mým bratrancem(J5m) a celý svět jej ctil a miloval(J5m) Já o něm snila v útlém dětství už(J5m) a modlila se aby ještě žil(J5m) To blouzněním snad bylo Hříchem Ne(J5m) Ta víra ve mně žila mimoděk(J5m) jak víra každá Nuž a stalo se(J5m) že Michal de los Santos pravil mi(J5m) že posud žije don Sebastian(J5m) že o něm ví Nuž ano vyznám se(J5m) já šťastna byla snů svých splněním(J5m) a pochyby nepadl ani stín(J5m) v mé srdce nadšené A je to hřích(J5m) se radovati že náš příbuzný(J5m) přec ještě žije Kdyby opravdu(J5m) byl Gabriel de Espinosa jím(J5m) za nějž se vydával což zpátky v hrob(J5m) by majestát váš snad jej uvrhl(J5m) Nuž přiznal se ten muž že lhářem jest(J5m) prý před soudem už Pláču upřímně(J5m) že don Sebastian už nežije(J5m) a pravím vám to zde Co hříchem jest(J5m) smrť přáti někomu neb doufati(J5m) že ještě žije Nuže suďte mne(J5m) Vy dále výčitku mi činíte(J5m) že řeholnicí jsouc jsem slíbila(J5m) že v sňatek vejdu Nuže vězte to(J5m) já nevěřím že řeholnicí jsem(J5m) neb nesložila slib jsem před Bohem(J5m) ač všechny obřady se konaly(J5m) v den osudný když proti vůli své(J5m) jsem zavlečena byla v tyto zdi(J5m) a třikrát hlasu pozvedala jsem(J5m) ač marně proti tomu násilí(J5m) Já měla tedy právo slíbiti(J5m) že vejdu v sňatek Vy mne viníte(J5m) že toho muže milovala jsem(J5m) že miluji jej snad až doposud(J5m) Je láska mocná pudí nás kam chce(J5m) Co ve mně dálo se toť tajemství(J5m) jest mé a boží a tak zůstane(J5m) Kdo právo má se na to tázati(J5m) Na světě nikdo To však pravím vám(J5m) že láska moje bez poskvrny jest(J5m) a žádný že jsem nespáchala hřích(J5m) Před Bohem přísahám a na svou česť(J5m) Hlas nízké luzy hrdě odmítám(J5m) ať luza ta už křičí v ulicích(J5m) neb šeptá v pozlacených komnatách(J5m) Vy tážete se proč jsem vědouc přec(J5m) že domnělý král vzpouru osnoval(J5m) vám nezradila jej Já nevěřím(J5m) že v pravdě tak se tázat můžete(J5m) Já věřila že muž ten králem je(J5m) a právem tedy že svůj žádá trůn(J5m) Krev dona Juana de Austria(J5m) je v žilách mých jest krev to příbuzná(J5m) přec vaší rcete mi ó králi můj(J5m) zda ruměnec by nehnala vám v tvář(J5m) ta pravdě nepodobná myšlénka(J5m) že někdo který krev tu v žilách má(J5m) by udavačem špehem býti moh(J5m) Teď rcete mi v čem tedy jest můj hřích(J5m) Ó pomněte že ženou slabou jsem(J5m) a nešťastnou nad všechno myšlení(J5m) Tak věru jest má bolesť hluboká(J5m) že kdybych byla zločin spáchala(J5m) jí dávno že by smyt byl docela(J5m) A kdyby zločin onen na váhu(J5m) Bůh kladl a na druhou bolest mou(J5m) že stačila by otevřít mi ráj(J5m) Tu bolesť nikdo vzít mi nemůže(J5m) ni ulehčit ji chce váš majestát(J5m) ji ještě přitěžovat pomstou svou(J5m) Dceř dona Juana de Austria(J5m) se vzpírá víru tomu přikládat(J5m) Tak psala doňa Ana chmurný král(J5m) však zůstal jako žula kázal jen(J5m) by tmavší její žalář ještě byl(J5m) a dále soud by stíhal vinníky(J5m) Z těch vinníků tří nejdřív vyvázl(J5m) mnich Michal de los Santos trýzni té(J5m) již nazývali soudem Vynutit(J5m) mu chtěli neslýchaným mučením(J5m) co říci nechtěl jména přátel svých(J5m) již pikle snuli s ním však Michal děl(J5m) Já jediný jsem pravým vinníkem(J5m) když vinou jesti milovat svou vlasť(J5m) Já klamal doňu Anu sváděl jsem(J5m) pak Gabriela Hříchem jesti klam(J5m) Však kdo jej spáchal Ten jenž nutil mne(J5m) bych užil třeba lstí když do bláta(J5m) to svaté právo šlapal volnosti(J5m) Když ruce svážete a nohy mi(J5m) a já se zuby bráním jako zvěř(J5m) zda právo máte mi to vyčítat(J5m) Král Filip mého lidu vrahem jest(J5m) a zdálo se mi dovoleno být(J5m) se chápat zbraně každé dobro jen(J5m) já pro svůj lid chci a král Filip zlo(J5m) Dnes vy zde soudíte a zítra Bůh(J5m) nás soudit bude všechny mne i vás(J5m) i toho který pánem vaším jest(J5m) ne mým Nuž nyní řekl jsem vám vše(J5m) a ani slova nepronesu víc(J5m) A nepronesl tělo chatrné(J5m) jak stářím sesláblé tak bolestí(J5m) tu duši jeho silnou pustilo(J5m) na volnost věčnou schránka zmučena(J5m) jen v rukou katů ležet zůstala(J5m) Zvěst onu nesli ihned v Madrigal(J5m) a s pláčem doňa Ana slyšela(J5m) o hrozném skonu mnicha Michala(J5m) a když se utišila řekla jí(J5m) tak abatyše Druhou pro vás zvěsť(J5m) mám doňo Ano ještě smutnější(J5m) Vy souzena jste už Zde ortel váš(J5m) A vzkřikla doňa Ana radostně(J5m) Smrť spásou mojí bude konečnou(J5m) Ne řekla abatyše Přeje král(J5m) vám život dlouhý ale v žaláři(J5m) Toť výrok jeho hoden přisám Bůh(J5m) jí doňa Ana odpověděla(J5m) a dvéře rozlétly se na prahu(J5m) stál soudce v rukou držel listiny(J5m) a hlasem skuhravým jí předčítal(J5m) My uvážili v blud že stržena(J5m) že obelstěna bídným kejklířem(J5m) se doňa Ana stala obětí(J5m) spíš slabosti a proto pamětni(J5m) svých citů otcovských jí sprošťujem(J5m) vší viny proti státu spáchané(J5m) Však nelze nám ač soustrast cítíme(J5m) jí prominouti těžký poklesek(J5m) jímž poskvrnila domu svého čest(J5m) Nad pokrevenství mrav nám světější(J5m) A proto v žalář odsuzujem ji(J5m) tož v těžký žalář Budiž v Avilu(J5m) do domu Panny Marje Milostné(J5m) na život odvežena Mocí svou(J5m) pak nařizujem aby v domě tom(J5m) s ní nikdo mluvit nesměl Do roka(J5m) však jednou milostivě přejem jí(J5m) by vyjít směla tož na boží hod(J5m) ze stínu vězení na tichou mši(J5m) Toť pevná naše vůle Filip král(J5m) Tak ortel zněl a dvéře zavřely(J5m) se v tichu hlubokém a zakryla(J5m) si doňa Ana tvář však beze slz(J5m) byl horký její zrak a pravila(J5m) tak abatyši Vy jste slyšela(J5m) co onen ďábel děl Ó rcete mi(J5m) zda nemohl by v pekle katem být(J5m) Ó jaká muka on by vymýšlel(J5m) ten otcovský ten spravedlivý král(J5m) A abatyše vždy tak zamlklá(J5m) tak přísná s tváří vždy jak kamennou(J5m) v pláč propukla teď náhle zlíbala(J5m) tvář bledé doni Any zvolajíc(J5m) Tys nevinná a oni zločinci(J5m) Nuž ať mě tedy třeba rozsápou(J5m) Já v noci otevru tvé vězení(J5m) a k útěku ti sama pomohu(J5m) A oči její blesky sršely(J5m) a doňa Ana k nohám klesla jí(J5m) a líbala jí roucho štkajíc tak(J5m) Bůh žehnej vám za dobrodiní to(J5m) za pohled váš za onu nevoli(J5m) jež opět víru ve mně zbuzuje(J5m) svět obydlen že není docela(J5m) jen divou zvěří Slyšte zpověď mou(J5m) Vy plakat jste mě trpět viděla(J5m) Vy myslila jste jak ti ostatní(J5m) že pláču proto že mé smělé sny(J5m) před soudem končily tak žalostně(J5m) Já ale pláču matko velebná(J5m) jen proto že jsem neprominula(J5m) ach tenkrát v kapli svému milenci(J5m) Já miluji jej posud miluji(J5m) a on to neví Vy jste pravila(J5m) že otevřete v noci žalář můj(J5m) Ó učiňte tak Dovolte bych šla(J5m) do Mediny del Campo Vrátím se(J5m) na spásu duše své to přísahám(J5m) na svoji česť jež bez poskvrny jest(J5m) ač don Filip ji třísní jedem svým(J5m) já vrátím se a nikdo nedoví(J5m) se o tom že jsem vyšla z vězení(J5m) já vrátím se vždy pouze pokleknu(J5m) u jeho nohou bych mu pravila(J5m) Ó Gabrieli co mi po tom je(J5m) že nezovou tě don Sebastian(J5m) Já miluju tě Lež tvou opouštím(J5m) tu malou lež pro pravdu velikou(J5m) že ty mne miluješ Ó promiň též(J5m) mi okamžik mé pýchy ukrutné(J5m) Já vím že zemřeš že mi vyrván jsi(J5m) však zemři v míru Kyne naděje(J5m) nám tam kde zloba lidská nemůže(J5m) ni tupá pýcha rozloučit nás víc(J5m) To matko moje pouze povím mu(J5m) a vrátím se Vy víte v žaláři(J5m) já pomalu ach budu zmírati(J5m) Ó přejte mi bych v dlouhých mukách svých(J5m) bych někdy v smrti také zápasu(J5m) si vzpomínati mohla pohledu(J5m) ach jiného než onen pohled byl(J5m) v těch jeho zracích zoufalý když kles(J5m) v té zahradě tak pusté za mříží(J5m) tím utrpení mého symbolem(J5m) A abatyše chvíli mlčela(J5m) a řekla pak Nuž buď si Stane se(J5m) Však ještě slovo krále Filipa(J5m) pros o milost Snad na to čeká jen(J5m) A doňa Ana řekla Žehnej vám(J5m) Bůh věčné lásky buď vám počítán(J5m) ten dobrý skutek váš List napíšu(J5m) též králi do Madridu Prositi(J5m) však nebudu o milost Z kamene(J5m) je srdce jeho já jej příliš znám(J5m) A abatyše šla a napsala(J5m) list doňa Ana králi Filipu(J5m) A psala tak Já ortel vyslechla(J5m) neb spíše to co zove majestát(J5m) váš ortelem mým ony urážky(J5m) jež zlíbilo se vaší milosti(J5m) mi metat v tvář Nuž cože činit mám(J5m) Jsem slabá sirá a vy králem jste(J5m) jsem bezbranná a vaše všechna moc(J5m) Vy dobře víte jak jste křivdil mi(J5m) svět vida jak mě těžce trescete(J5m) v mou vinu uvěří věc jedinou(J5m) jsem ještě měla vy jste vzal mi vše(J5m) mou volnost dětství mé můj dívčí věk(J5m) čest moje zbyla mi a tu jste vzal(J5m) mi tedy teď víc brát mi nelze už(J5m) Můj život To by štěstím bylo mým(J5m) a vy to víte Proto necháte(J5m) mi velkodušně dech můj zbavě mě(J5m) však za to světla spolutvorů mých(J5m) a hrob za příbytek mi dáváte(J5m) Ó ano oči též jste nechal mi(J5m) bych plakat mohla víte zajisté(J5m) že slzami už poloslepé jsou(J5m) Ta jiskra vědomí jež ještě plá(J5m) v mém nitru ta se jala přemítat(J5m) a řekla mi Teď čeká nejspíš král(J5m) že zvoláš milost Milost pro mou čest(J5m) Já vrtím hlavou však neb dobře znám(J5m) jej který v Eskorialu chmurných zdích(J5m) jak mátoha se kryje před sluncem(J5m) a nejmocnější světa korunu(J5m) jak dravec zatáh v brloh příšerný(J5m) Že čekáte mou prosbu o milosť(J5m) to zdá se mi neb rád by jako Bůh(J5m) jste viděl na kolenou celý svět(J5m) před temným vidmem vlastní osoby(J5m) O milost nevolám Vy katanem(J5m) jste byl nám vždy Šest let když měla jsem(J5m) už začal jste mě trýznit král a muž(J5m) a stud jste proto neměl Starcem jste(J5m) teď chabým už a srdce tvrdé vždy(J5m) vám zkamenělo během života(J5m) Proč píšu vám Nuž proto jedině(J5m) bych řekla vám jak malým malým jste(J5m) vy králi mocný který vládnete(J5m) tou říší velkou v jejích hranicích(J5m) prý slunce nezachází Malým jste(J5m) neb nikdy velkodušná myšlénka(J5m) v tom spráhlém vašem srdci prázdném tak(J5m) se neozvala Vy mne soudíte(J5m) Ne lupiči mé cti vy vraždíte(J5m) mne násilně vy nesoudíte mne(J5m) a souditi vás bude za to Bůh(J5m) a pykat budete pak zajisté(J5m) za čin svůj dnešní Nezlomil jste mě(J5m) vy zničil jste mě pouze S výše své(J5m) já mohu klidně hledět na nízkost(J5m) na vaši ubohou a raděj přec(J5m) jsem sebou v žaláři než vámi bych(J5m) na trůnu býti chtěla v nicotě(J5m) již purpur kryje váš tak chatrně(J5m) Toť poslední mé slovo Amen dím(J5m) Můj účet s lidmi tedy uzavřen(J5m) na tomto světě Bohu patřím teď(J5m) Cos jako ulehčení cítila(J5m) když dopsala jí věru zdálo se(J5m) že padaly z ní všechna břemena(J5m) co bylo příští utrpení jí(J5m) Jak ve mze ztrácelo se Uvidí(J5m) jej ještě jednou v tomto životě(J5m) a smířena se vrátí v žalář svůj(J5m) by čekala tam smrt a shledání(J5m) pak věčné s ním Ó dlouhé nebude(J5m) to její strádání vždyť umoří(J5m) ji touha po něm záhy zajisté(J5m) A usmála se sedíc na lůžku(J5m) a hleděla na Krista na kříži(J5m) a sladké slzy plnily jí zrak(J5m) a zašeptala Ó jak dobrý jsi(J5m) můj bože Slitování se mnou máš(J5m) dáš jednou ještě zde mi spatřiti(J5m) na zemi milenou tu jeho tvář(J5m) A hlavu sklonila a v modlitbách(J5m) noc čekala plášť jejíž tajemný(J5m) ji skrývat měl při jízdě v Madrigal(J5m) A mezitím co vše se dálo tak(J5m) tam v Madrigalu trpěl Gabriel(J5m) ne muka jen jež na něj valil soud(J5m) ó muka větší Stále v sluchu měl(J5m) ta její slova kletbu divokou(J5m) tu její a ty trpké výčitky(J5m) a viděl ji jak odvracuje se(J5m) od něho pyšně jak jej s pohrdou(J5m) ach krušila a pak když k zemi kles(J5m) jak odcházela mlčky lhostejně(J5m) Ó jakou cenu ještě mohlo mít(J5m) pro něho žití teď Čím dříve smrt(J5m) jej schvátila tím větší jeho zisk(J5m) Před soudem lidí těch již trápili(J5m) jej zbytečně jak klidný silný byl(J5m) a důstojný Jim řekl zkrátka hned(J5m) Nuž ano máte právo soudit mne(J5m) a všechno z čeho jste mě vinili(J5m) jest pravdou čistou Podvodníkem jsem(J5m) Za krále který zhynul v Africe(J5m) jsem vydával se Bratra Michala(J5m) já klamal s úmyslem a klamal jsem(J5m) též doňu Anu Celý její hřích(J5m) jest ten že bratru Michalu a mně(J5m) tak snadně věřila Je nevinna(J5m) neb žádné pikle nikdy nesnula(J5m) Sám jediný jsem vinen pravím vám(J5m) a nahlížím že zasluhuji smrť(J5m) neb portugalskou chtěl jsem korunu(J5m) na hlavu strhnout svou tož na úkor(J5m) i Španělů i krále Filipa(J5m) Vy tážete se jak jsem sníti moh(J5m) o věcech smělých tak Jsem dobrodruh(J5m) A jsou li okolnosti v té mé při(J5m) jež v prospěch můj by mohly mluviti(J5m) a umírniti váš snad úsudek(J5m) o zločinu mém nuže vězte to(J5m) já na jevo bych zde je nepřived(J5m) i kdybych věděl že se zachráním(J5m) Proč tážete se Nuže proto jen(J5m) že lhostejný mi je váš úsudek(J5m) i onen králův pána vašeho(J5m) Co v prospěch svůj bych říci mohl zde(J5m) zde v hloubi prsou mých to zavírám(J5m) a čekám na soud druhý světější(J5m) tam za hrobem do něhož zajisté(J5m) mě zahrabete brzy Větší král(J5m) tam slyšet bude mne ten na váhu(J5m) mé utrpení také položí(J5m) a všechny křivdy které spáchali(J5m) zde na mně lidé Po těch neptáte(J5m) se arci vy Nuž buďsi Řekl jsem(J5m) A mlčeli a pouze ptali se(J5m) pak opět druhý den v poměru(J5m) vy v jakém stál jste po ten celý čas(J5m) k té neblahé jež králi příbuzná(J5m) O doně Aně zmiňujeme se(J5m) Tu odvětil jim takto Gabriel(J5m) Já s její výsostí vždy mluvil tak(J5m) jak s královnou svou mluví poddaný(J5m) ač sám za krále jsem se vydával(J5m) a doňa Ana ve mně věřila(J5m) Já s úctou mluvil s ní ba s pokorou(J5m) a téměř vždy jsem klečel před mříží(J5m) za níž se zjevovala v hovorně(J5m) To největší jest hřích můj na světě(J5m) že ji jsem obelhával andělskou(J5m) že její čistotu jsem lidem zlým(J5m) kdy v ústa dal Bůh za to trestejž mě(J5m) Jest bělejší než v ráji lilie(J5m) a kloníval jsem čelo před ní vždy(J5m) neb zdálo se mi vždy že z paprsků(J5m) nimb vidím kolem skrání pláti jí(J5m) To slovo moje o ní poslední(J5m) neb nejsme hodni o ní mluviti(J5m) ni vy ni já A tak jej odvedli(J5m) a do tmy opět vrhli jej a čas(J5m) tam loudavě mu plynul Vlekli jej(J5m) pak opět před soud v mornu příšernou(J5m) a v mukách omdléval však slova víc(J5m) už nepronášel zdálo se že hluch(J5m) a něm teď byl a oči blouznivé(J5m) vždy v prázdno zíraly Tam hledaly(J5m) ať po tmě nebo v světlu stále jen(J5m) ten bledý její krásný obličej(J5m) a v hloubi smutné duše šeptal si(J5m) jen bez ustání Neprominula(J5m) a láska její v záští zvrhla se(J5m) Ó proklíná tě Neb ty uvrhls(J5m) ji v zkázu v zoufání a potupu(J5m) To jediný byl obsah jeho dum(J5m) a bolest jeho velká jediná(J5m) Čas přestal pro něj míti významu(J5m) a nevěděl že prožil měsíce(J5m) v tom temném žaláři a v mukách těch(J5m) a bylo mu jak by jej z těžkých snů(J5m) a z tupé probouzely dřímoty(J5m) když řekli mu Tys propad soudu dnes(J5m) a zítra zemřeš smrtí potupnou(J5m) Proč zítra řekl proč ne raděj dnes(J5m) A neslyšel co odpovídali(J5m) a úsměv jakýs hrál mu poprvé(J5m) zas kolem rtů jak záře naděje(J5m) Však ono zítra změnilo se v dnes(J5m) a vzešla zora posledního dne(J5m) Kol hrdla provaz připevnili mu(J5m) a vsadili jej v káru rozlítla(J5m) se brána hradu v město vezli jej(J5m) kde na náměstí stálo lešení(J5m) a šibenice Ve všech ulicích(J5m) lid tlačil se chtěl každý viděti(J5m) jej který přec snad králem oným byl(J5m) kol jehož osoby jak zlatá zář(J5m) se bohatýrská pověst spřádala(J5m) a mnohé oko zvlhlo Gabriel(J5m) když objevil se s tváří truchlivou(J5m) jež mluvila o bolu duševním(J5m) v níž ale stopy strachu nebylo(J5m) Ó věru zdál se jako pravý král(J5m) král jemuž s hlavy spadla koruna(J5m) A Gabriel snil o oné koruně(J5m) jež odňata mu byla na věky(J5m) o v žití koruně té nejkrasší(J5m) o lásce již mu odpírala ta(J5m) pro kterou umíral neb k vůli ní(J5m) se vrhl v dobrodružství šílené(J5m) a k vůli ní pad v ruce nepřátel(J5m) Však bez trpkosti na to vzpomínal(J5m) a s palčivým jen bolem myslil si(J5m) Kéž by mi odpouštěla bože můj(J5m) A pozved zrak a spatřil na zlatém(J5m) na čistém nebi obrys lešení(J5m) a šibenice Lidu vlnění(J5m) mu působilo závrať slyšel hlas(J5m) teď také volající slavnostně(J5m) tak divné věci Volal v tišině(J5m) jež nastala když polnic zahřměl hrom(J5m) co znamení by mlčky naslouchal(J5m) teď každý ortelu tak onen hlas(J5m) Po právu jménem krále stane se(J5m) zde tomu muži který zrádcem jest(J5m) a zločincem a lhářem podvodným(J5m) Jsa z rodu nízkého on vydával(J5m) se za osobu přímo královskou(J5m) Jest odsouzen by pověšen zde byl(J5m) a po smrti by hlavu sťali mu(J5m) a tělo jeho v kusy trhali(J5m) Tu zachvěl se a myslil Toť jsem já(J5m) o kterém mluví se A jako sen(J5m) se zdálo mu to já ta záhada(J5m) a jako sen ten celý život byl(J5m) jenž zapadal mu sen však bez hrůzy(J5m) A pojednou se viděl v Africe(J5m) v ten večer před bitvou při plání hvězd(J5m) zas zdálo se mu don Sebastian(J5m) že o něm mluví a že rozechvěn(J5m) se o tom zmiňuje že bratrem snad(J5m) mu mohl být A slova v ortelu(J5m) Jsa z rodu nízkého on vydával(J5m) se za osobu přímo královskou(J5m) mu napadla a hlavu hrdě zdvih(J5m) a bylo mu jak by se bouřila(J5m) krev jeho v žilách V tom vsak zazněl zpěv(J5m) byl truchlivý byl slavně příšerný(J5m) a spatřil dlouhý průvod Gabriel(J5m) to mniši byli v kuklích haleni(J5m) co zpívali a v rukou rozžatou(J5m) měl každý voskovici přišli blíž(J5m) a jeden z nich mu podal krucifix(J5m) A Gabriel se ztišil v nitru svém(J5m) už bylo lhostejno mu jaká krev(J5m) mu v žilách teče krev či žebráka(J5m) či krále slavného Byl za ním svět(J5m) tak daleko A vzal ten krucifix(J5m) a přitlačil jej ke rtům pozved zrak(J5m) pak vzhůru k nebi kráčel k lešení(J5m) a nahoře když kat se blížil mu(J5m) bol poslední jej mocně zachvátil(J5m) neb vzpomněl na ni na tu milenou(J5m) jež stále blízká stále přítomná(J5m) přec byla mu ač zapadal už svět(J5m) mu celý v nic a ve mhu v temnotu(J5m) a kliden ač se divákům teď zdál(J5m) přec trpěl nevýslovně šeptaje(J5m) Ty neodpustilas mi Láska tvá(J5m) mým byla světlem Tys ji odňala(J5m) a ve tmu věčnou tedy zapadnu(J5m) A velké slzy z očí tekly mu(J5m) a pozdvih ruce k nebi Nechápal(J5m) lid jeho posunek těch slzí proud(J5m) však jedna duše přece chápala(J5m) Neb v okamžiku tom na náměstí(J5m) vůz těžký zabočil dvě ženštiny(J5m) v něm seděly závoje smuteční(J5m) jim tváře skrývaly a jedna z nich(J5m) se vzpřímila a pološílená(J5m) tak seskočivši s pláčem volala(J5m) Já přišla tedy pozdě Prokletí(J5m) mě stihlo těžké Tak mne tresce Bůh(J5m) Můj Gabrieli patř Hle klečím zde(J5m) a vznáším k tobě ruce a odpusť mi(J5f) Já tebe hledám Gabrieli můj(J5m) a krále žádného Já miluji(J5m) jen tebe tebe buďsi žebrákem(J5m) buď zločincem co je mi do toho(J5m) Já miluji tě Pohled jediný(J5m) A doňa Ana padla na dlažbu(J5m) věc jako mrtva Neboť pohled ten(J5m) o který žebronila na nebe(J5m) se upíral A zanik její hlas(J5m) a nesměla už dále hledět tam(J5m) neb odsouzence kat už chápal se(J5m) Tak všechno bylo tedy skončeno(J5m) a abatyše vezla v Madrigal(J5m) zpět doňu Anu v žalář klášterní(J5m) a doňa Ana tichá byla tak(J5m) a oči byly shaslé bez lesku(J5m) že zdálo se že mrtva byla už(J5m) A přišli pro ni vezli v Avilu(J5m) ji do kláštera v nové vězení(J5m) a nevěděla o tom zdálo se(J5m) Tam v Avile v tom městě olbřimých(J5m) bašt z balvanů a věží trčících(J5m) v to tvrdé modré nebe bez mračen(J5m) v tom kraji žlutých skal a přišedlých(J5m) svíd dubových kde smutkem velikým(J5m) vše zastřeno se zdá tam v Avile(J5m) ji tedy pochovali za živa(J5m) do temné celi v starém klášteře(J5m) u Panny Marje Plné Milostí(J5m) A doňa Ana živá mrtvola(J5m) věk dlouhý trávila tam Lhostejný(J5m) trest její byl jí neboť v tentýž den(J5m) v němž žití shaslo Gabrielovi(J5m) též shaslo vědomí jí docela(J5m) o všem co s ní a kolem dálo se(J5m) V ní jedna pouze smutná myšlénka(J5m) vše přetrvala Pohled poslední(J5m) svůj odvracel Má slova neslyšel(J5m) O lásce mé už nedověděl se(J5m) Jen jeden jeho pohled bože můj(J5m) proč nepřál jsi mi Trest za krutost mou(J5m) Jak ruka tvoje těžká soudce můj(J5m) Víc nedovedla nikdy myslit už(J5m) Tak tedy žila Filip zemřel král(J5m) a otevřeli pak jí vězení(J5m) a s úctou na ni sestry hleděly(J5m) v tom klášteře a vedly na slunce(J5m) ji rády teď na hradby vysoké(J5m) by v hlubý obzor zraky stápěla(J5m) a v širou pohleděla krajinu(J5m) Však doňa Ana neobživla už(J5m) a dál se vlekla bludný z hrobu stín(J5m) tím žitím které žitím nebylo(J5m) vzduch nevědomky dále dýchala(J5m) v tom skalním orlů hrdém brlohu(J5m) kde pokolení dvoje vidělo(J5m) ji táceti se věkem vidělo(J5m) na hradbách stát ji hledět ztupělým(J5m) a shaslým zrakem v slunnojasný kraj(J5m) na spráhlé skály svídy dumavé(J5m) na tvrdé nebe Bloudit viděla(J5m) dvě pokolení doňu Anu tak(J5m) v tom rumu bašt a věží sesutých(J5m) ten truchlý zjev vždy v rouchu sněhovém(J5m) a v černém závoji a svadlá tvář(J5m) zpod něho dívala se cize tak(J5m) tak z toho světa ne tak záhrobně(J5m) a svadlé rty se šeptat zdály vždy(J5m) a v onen den když posléz naposled(J5m) už sedla na hradbě na vysoké(J5m) pod tvrdým nebem z lapis lazuli(J5m) a v pustý kraj ten žlutý kamenný(J5m) když oko její zřelo na pohled(J5m) tu ještě v umírání šeptaly(J5m) ty její rty jež bolest křivila(J5m) tak křečovitě Bože těžká je(J5m) tvá ruka Soudce můj ty přísný jsi(J5m) Proč jediný jsi pohled nepřál mi(J5m) z těch drahých jeho očí Proč ach proč(J5m) On odešel a na mne nepohled(J5m) A našli mrtvou ji a na tváři(J5m) dvě měla slzy jako skleněné(J5m) to byly první které ronily(J5m) ty oči neblahé od toho dne(J5m) co v Medině del Campo zahlédly(J5m) jej Gabriela stát na lešení(J5m) a marně toužily by setkaly(J5m) se s jeho zrakem Tenkrát spráhly jí(J5m) zda úlevy jí slzy poskytly(J5m) když po smrti jí posléz vytryskly(J5m)