Minula doba šumných plesů již
a klamných mumrajů i lichých her;
princ Carneval již složil vlády tíž
a krutá zima prchá na sever.
Zem trhá těžké ledu okovy,
a volnost hlásá vonný jara dech;
dýl starým zlořádům se neshoví –
již kaj se, světe, ze svých hříchů všech!
Memento mori!
Ty, jenž jsi hýřil v teplých loktech žen
a rozkoš ze zlatých jsi číší pil,
co zatím otrok, v bídu uvržen,
za zimy, hladu krutých snášel chvil;
ty, jenž jsi lidu pracnou mrhal žeň
a porobou mu splácel krve daň,
ty na svou spásu v čas se rozpomeň
a dějin soudu vzdorovat se chraň!
Memento mori!
Ty, jenž jsi místo světla jasnoty
tmu žalářní se rozšiřovat jal
a za neblahé duchů temnoty
jen símě zlého bludu rozséval;
ty, jenž jsi právo, pravdu, osvětu
i každý vznešenější tlumil cit:
již na strašnou se připrav odvetu
a boha pomsty hleď si udobřit!
Memento mori!
Vy, kdož jste nečinně se dívali,
kdy muka snášel otrok nevinný,
kdy lupiči s něj roucho trhali
a s jeho otce rvali šediny;
vy, kdož jste trpěli, by národu
byl národ jiný krutým tyranem
a urvav jemu zlatou svobodu
jej šlapal v hany blátě hledaném –
Mementote mori!
Již bledne všech strojených září lesk
a zlatých cetek lichá nádhera;
již mraky bludu trhá pravdy blesk
a hyne lež i klam a pověra.
Dohráno! volá mocný času duch –
Dohráno! hřmí to v řadě národů –
již starý splať nám, vrahu lidstva, dluh
a vrať nám světlo – blaho – svobodu.
Memento mori!