Olivy v Davanzu

Antonín Klášterský

Ač jaro rozžalo v travinách květ a nohy zve do tanců, ó, jakou to smutnou pohádku šumějí olivy v Davanzu! – Nám s větví viselo – pár to jen let – tak příšerné ovoce, že dosud se chvějem hrůznou tou vzpomínkou do dne i do noce. Tam kdesi na sever daleko zem, kde tyrana pod patou mřel v okovech národ, neměl však odvahy smést tu tíž proklatou. Leč když jej tyran pak do války hnal a vděk měl být – pohana, ó, ký div, že mnohý z národa přeběhl zlomit moc tyrana. Než, běda, některé za boje jal zas tyran v své zajetí a dal je pak zvěšet na šíjích oprátky, našich zde do snětí. Ó, co teď slyšíte, není jen šum, jak v listí van zalít by, to jejich je pozdrav daleké otčině, pozdrav a modlitby. To ston je mroucích a kletby to hlas všem trýzničům národa a prosba: Nás také si vzpomeňte doma tam, až přijde svoboda! – Ač jaro rozžalo v travinách květ a nohy zve do tanců, ó, jakou to tklivou pohádku šumějí olivy v Davanzu!

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1096. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Memento mori! (Emanuel Züngel)
  2. None (Otakar Červinka)
  3. 28. říjen (Antonín Klášterský)
  4. Šumavě. (Emanuel Miřiovský)
  5. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  6. None (Rudolf Medek)
  7. LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  8. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  9. VZPOMÍNKO TICHÁ... (Xaver Dvořák)
  10. Při zvucích Marseillaisy. (Emanuel z Čenkova)