Na sivých prsou ohromného buku(J5f)
jenž nad úvozem lesní cesty ční(J5m)
v jiv habrů lísek promíchaném shluku(J5f)
houšť lupenů svých lesklých kloně k ní(J5m)
zřím nad klekátkem prostým obraz Panny(J5f)
a suchých čerstvých vínků ofěry(J5m)
jež kryjí zvětralého rámce hrany(J5f)
jsou svědectvími zbožné důvěry(J5m)
s níž mnohá duše vzývala tu vřele(J5f)
o těchu v hoři matku Spasitele(J5f)
Však poutnické ta nemá hrubé rysy(J5f)
neb Madonny zde odlesk zachycen(J5m)
jak do ní vdechl slavný mistr kdysi(J5f)
své velké duše nejlibější sen(J5m)
a mysl rázem unáší mne zpět(J5m)
v jih mezi oranžů a mandlí květ(J5m)
kde před tou tváří lahodnou jsem stanul(J5f)
a cítil blahé nadšenosti dech(J5m)
jenž po staletích stejným kouzlem vanul(J5f)
z té něžné hlavy sladkých očí těch(J5m)
jak před nimi když mistr hotov s prací(J5f)
sám první poklek v slastné adorací(J5f)
Ne svaté matce Kristově se kořil(J5f)
než ideálu ženství jedině(J5m)
jejž v nejčistším svém zanícení stvořil(J5f)
v té přikouzlené štětcem vidině(J5m)
v níž pelem luzných barev zachytil(J5m)
co v ženě božského kdy zřel a snil(J5m)
A každému z nás aspoň jednou v žití(J5f)
před okem duše světlý zjev se třpytí(J5f)
té líce nebeské jež upředena(J5f)
je z nejčistšího kouzla milosti(J5m)
jímž tento život prozařuje žena(J5f)
i takého jejž země nehostí(J5m)
než krásnější snad jiných světů kraje(J5f)
jichž plachý odlesk ve snech lásky hraje(J5f)
Ó vděku ženství nejvábnější květe(J5f)
jejž do věnce svých krás nám život plete(J5f)
co bez tebe by byla tato zem(J5m)
Tys dum a citů nejkrásnějších zřídlem(J5f)
tys nejsladšího povznešení křídlem(J5f)
tys mužských duší nejsvětlejším snem(J5m)
dech něhy anjelské vlá kolem tebe(J5f)
a Madonnou se usmíváš i s nebe(J5f)
Buď zdráva ženo velebena buď(J5m)
za všechno nebeské co skytáš muži(J5f)
Ty připínáš na jeho drsnou hruď(J5m)
květ unesený z ráje lásky růži(J5f)
ze sladkých linií tvé božské vnady(J5f)
mu hudba nejsladší do nitra zní(J5m)
ve stínu řasy tvé a důlku brady(J5f)
sen mistrů pěvců nesmrtelných sní(J5m)
tvůj útlý prstík duše na varitu(J5f)
mu vzbouzí struny nejslastnějších citů(J5f)
ne plamenných jen vášní prudké touhy(J5f)
ne smyslnosti hrubé žárný vznět(J5m)
než cit i nejčistší dech něhy pouhý(J5f)
nad kterýž světějšího nemá svět(J5m)
A nechťsi číkoli ret pohrdavý(J5f)
Vše nízkého jen pudu výkvět praví(J5f)
jsou lidských bytostí vše kořeny(J5m)
do hmotné hlíny zemské vnořeny(J5m)
a mezi květy jež z té hroudy naší(J5f)
svůj kalich něžný k jasné výši pnou(J5m)
ve vroucí záři ženských očí raší(J5f)
z nich nejvzácnější s vůní kouzelnou(J5m)
v moje žití hrstka toho kvítí(J5f)
svůj přimísila čarovonný dech(J5m)
a vzpomínkami dosud vábně svítí(J5f)
i v mého listopadu šerých dnech(J5m)
leč nejkrásnější těchto sadů růži(J5f)
jsem plně k ňadrům nepřitisk ó žal(J5m)
to celé blaho které skytá muži(J5f)
hruď ženy oddané jsem nepoznal(J5m)
tou plnou září ženství blahočinnou(J5f)
jsem neohřál své srdce vlastní vinou(J5f)
I jest mi jakbych čelo zahanbeně(J5f)
měl pochýlit a v prsa udeřit(J5m)
za všechno čím jsem zhřešil proti ženě(J5f)
čím znevážil jsem svatý lásky cit(J5m)
však mám i trest neb srdce pozdě želí(J5f)
že nežil jsem ach pravý život celý(J5f)
A přec ač samotno jde moje stáří(J5f)
bez tepla družné lásky v zimní mrak(J5m)
jsem poznal cele jednu z rajských září(J5f)
jež do života line ženy zrak(J5m)
a té je dost bych vznášel zaníceně(J5f)
k ní navždy zrak a žehnal s díkem ženě(J5f)
tu vroucí zář jež onde na obraze(J5f)
zpod Panny víček milostně a blaze(J5f)
na Jezulátka splývá hlavu malou(J5f)
jíž ruka hladí jemné kadeře(J5m)
Ó tu jsem poznal celou neskonalou(J5f)
tu vroucí lásku dobré mateře(J5m)
dagmar, skvoucí, třáseň, zdoba, zžíhat, vzdušný, třepetavý, spousta, kadeř, řasa
78. báseň z celkových 203
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
PRAVDA.
(Svatopluk Čech)
-
EVROPA.
(Svatopluk Čech)
-
None
(Svatopluk Čech)
-
None
(Svatopluk Čech)
-
None
(Svatopluk Čech)
-
None
(Svatopluk Čech)
-
None
(Svatopluk Čech)
-
None
(Svatopluk Čech)
-
KUMBURSKÉ MELODIE.
(Irma Geisslová)
-
ADAMITÉ.
(Svatopluk Čech)