POTMĚ

Viktor Dyk

Tenkráte vkročil jsem do jejího pokojíku. U kamen potmě seděla s rukama skříženýma. „Proč rozsvěcuješ?“ usmála se jemně. „Když světlo zhasnu, mrtví chodí ke mně.“ Zhasl jsem světlo, zatajil dech. Kroků jsem přece nezaslech’. Snad chodí matka krokem nejtišším? A snad já dosud neslyším?

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

190. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SOUSTRASŤ. (Emanuel z Čenkova)
  2. Vždy nosil jsem Tě ze hřbitova... (Adolf Heyduk)
  3. ROŽĎALOVICE (Viktor Dyk)
  4. I. EVA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Herečka. (Antonín Klášterský)
  6. Dědova pohádka (Antonín Klášterský)
  7. Zpívající bída. (Xaver Menhard Litoměřický)
  8. 6. Již i ve snách hrůzou navštěvují (František Ladislav Čelakovský)
  9. Pohádka. (Bohumil Forman)
  10. DEN CHMURNÝ... (Antonín Klášterský)