ŽIVOT V KŘESLE.

Emanuel Čenkov

To život byl?... a to snad již se připozdívá? Ve křesle sním... zrak vyhaslý se oknem dívá. Kde mládí mé, jež chtělo žár svůj vtisknout světu? To život je? pár sněžných zim a hrstka květů? Tam za oknem, tam města proud se splavem řítí, ruch tramwayí, hon figur – cizí je to žití! Tak vzdálené, tak podivné, tak stokrát cizí, břeh neznámý, od něhož loď má v dálku mizí. A myšlénce, jež nejvíc srdce rve a trhá, po zápasech, v nichž člověk tolik síly zmrhá, že naším odchodem tak málo se tu změní – té myšlénce v svém křesle zvykám v tichém snění.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

347. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZIMNÍ ODPOLEDNE. (František Taufer)
  2. OKNO (Viktor Dyk)
  3. ZASTŘENÉ OKNO. (Karel Babánek)
  4. OKAMŽIK TOUHY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. R. S. (Božena Benešová)
  6. V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Karel Babánek)
  8. PÍSEŇ PODZIMNÍ. (Bohdan Kaminský)
  9. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)
  10. Prolog. (Ludvík Lošťák)