ODPOVĚĎ.
DRU. E. ZÍTKOVI.
1-1Vím, vím, že osud drážditi se nedá,
1-2– to každý z nás se časem dovídá! –
1-3Má v ruce důtky, hrozivě je zvedá
1-4a všecka záda jimi vystřídá,
1-5až člověk prohne se a dvéře hledá.
2-1Však samá sladkost též se přejídá
2-2a zhořkne záhy, jako zhořkla pro mne.
2-3Mé touhy proto jsou až k smíchu skromné,
2-4jich vrchol: – Jen když Pán Bůh zdraví dá!
3-1Mně dostačí, že nejsem více sám,
3-2že žiju pro děti mne milující
3-3a několik že dobrých přátel mám,
4-1Jižjiž k rakvi mé mi – S Bohem – přijdou říci
4-2a večer vzpomenou mne při sklenici
5-1Aa politují: – Nu, tak už je tam!
1897
96