ODPOVĚĎ.

ODPOVĚĎ. DRU. E. ZÍTKOVI.
Vím, vím, že osud drážditi se nedá, – to každý z nás se časem dovídá! – Má v ruce důtky, hrozivě je zvedá a všecka záda jimi vystřídá, až člověk prohne se a dvéře hledá. Však samá sladkost též se přejídá a zhořkne záhy, jako zhořkla pro mne. Mé touhy proto jsou až k smíchu skromné, jich vrchol: – Jen když Pán Bůh zdraví dá! Mně dostačí, že nejsem více sám, že žiju pro děti mne milující a několik že dobrých přátel mám, Jižjiž k rakvi mé mi – S Bohem – přijdou říci a večer vzpomenou mne při sklenici Aa politují: – Nu, tak už je tam! 1897
96