KOMEDIE.

Jan Červenka

KOMEDIE.
To stará sice píseň, však přece pravdou jest! Ztišené vlny.
Již v kolébce hra ta začíná a hned je tu přátelská rada a ve tváři soucit a v srdci chlad, když nad hrobem opona padá. Pak promluví vážná kritika a snad se i zasadí deska. A kdo byl tvůj největší nepřítel, ten na konec nejvíc ti tleská. Oh šťasten, kdo dobrý herec byl a dobře se líčit uměl! Ten provedl úlohu nejlépe, ač ani jí nerozuměl! 13 Však běda, kdo byl jen diletant, kdo snahy a citu měl mnoho. Ten k publiku vždy je pln ohledů a smích si jen utrží z toho. Ten hraje jak školák, ochotník, a nejhůř, když v roli jsou muka, že člověk sám sobě se musí smát, – ač srdce mu bolestí puká. 1890
14