NA HLUBOKÉ.

NA HLUBOKÉ. SVÉ ŽENĚ.
Zřím k našim horám, jak na stráži stojí leb hrdou k nebi zvedajíce němy, a myslím na Vás, duše duše mojí, i na tu lásku Vaši k rodné zemi. A myslím na Vás, na Vás tam v té svaté snů našich Mekce, snící, zadumané, v té svaté, zlaté Praze stověžaté, kde Vašich očí zář jak nebe plane. A zřím to místo, kde Jste včera stála pod Jiříkem, když písně davů zněly, „Kde domov můj?“ když hudba toužně hrála a Vaše oči v slzách na mne zřely. 41 A dnes, můj Bože, dálný kraj nás dělí, step, les a chlumů náruč rozepjatá – však je to český kraj, kraj tento celý od těchto hor až k Vám, má lásko svatá! A kam zrak stačí, hledím do té dáli a myslím na Vás tam v tom městě drahém. Jak Vaše oči včera v slzách plály, tak pláčípláči já dnes hrdostí a blahem. A zřím k těm horám, jak na stráži stojí leb hrdou k nebi zvédajíce němy, a nevím sám, čí víc jsou snové moji, zda víc miluji Vás, či rodnou zemi. 1891
42