OBZORY NA MÝCH STĚNÁCH.

Jan Červenka

OBZORY NA MÝCH STĚNÁCH. F. KAVÁNOVI.
Přírody dítě jsem, vyrost’ jsem v ní, kojenec ponurých dálek, širokých obzorů. Jak se v nich sní! Tam vždy jen člověk mne zalek’, bez něho byly mně milejší. Nyní je mám zas kol sebe. Jsou mi tak známé a blízké a milé. Vidím jen obzory zasmušilé a smírné, hluboké nebe. A já se dívám v ty hloubky a srázy, po nichž i vichr se smekal, a necítím, že mi kdo schází! Dřív jsem se člověka lekal, teď, jak bych někoho čekal – A není mi líto, že nepřichází. 1899
102