CHODILO KE MNĚ JARO.

Jan Červenka

CHODILO KE MNĚ JARO.
Chodilo ke mně jaro v snách, vše bylo plno světla. V jizbě mi hořelo zlato a nach, na okně myrta květla, a já si šťasten zas k srdci sáh’. Potom se střízlivý vzbudil den a moje vyprahlá ústa šeptala ještě sta sladkých jmen, – jizba má byla již pusta. Jaro! Já zřel mu v oči tak z blízka, celou svou duší mu letěl vstříc. Zašlo! Je temno. Jen v dáli se blýská. – – – Jaro již nechodí ke mně víc, vyhne se kroků na tisíc Aa mně tak hrozně se stýská! 1899
103